Vladimír Jankovský, oběť 2. heydrichiády, byl zastřelen poslední den a poslední hodinu stanného práva v červnu 1942.
Vladimír Jankovský se narodil 9. září 1898 v římskokatolické rodině, stal se úředníkem a vstoupil do národně socialistické strany. Se svou ženou Karolínou horovali od mládí pro cyklistiku, a proto si v Č. Brodě a po přestěhování do Úval, Husovy ulice, č. 98, otevřeli soukromou opravnu kol a šicích strojů.
Poprava za účelem zastrašení českého obyvatelstva
Poslední pondělí v červnu 1942, 28. června, jej přišli zatknout úvalští četníci a odvezli jej společně se sousedem Tomášem Dvořákem na gestapo v Kolíně. Soused se do dvou týdnů vrátil.
Ve čtvrtek 3. července 1942 mezi 19. h-19,20 h, poslední den a poslední hodinu stanného práva, byl Vladimír Jankovský na zámečku v Pardubicích (v zámecké oboře Larischovy vily na cvičné střelnici policejního pluku Schutzpolizei) na příkaz kolínského gestapa, tzn. velitele služebny kriminálního rady Paula Feustela (1899 Lengenfeld-1973 Lipsko), zastřelen.
Rodina nebyla zpravena a teprve na základě přípisu Okresního úřadu v Českém Brodě ze dne 6. 7. vystavil farář kostela Nejsvětější Trojice v Praze, ve Spálené ulici, dvojjazyčný úmrtní list s datem 25. 7. 1942, jenž byl později zaslán vdově a patnáctiletému synovi Emanuelovi s tím, že Vladimír Jankovský byl odsouzen stanným soudem v Praze k smrti a popraven. Kolonka jména zaopatřujícího kněze a místa pohřbu zůstaly prázdné, kdežto jako Todes-Ort (místo úmrtí) byla označena Praha, přičemž místo věznění, kam paní Jankovská tehdy vezla čisté prádlo, byl Kolín. Vladimír Jankovský byl převezen, ale k popravě v Pardubicích. Rodina se dodnes domnívá, že důvodem popravy bylo schvalování atentátu na Reinharda Heydricha, ale přesné důvody a podrobnosti se nikdy nedozvěděla.
Jména zločineckého řetězce
Lze dnes identifikovat články hrůzné mašinerie vyvražďování českého národa?
Popravčí četě 3. kompanie Res. Pol. Batl. Kolin (3. roty záložního policejního praporu) velel a hlášení ten den sepsal oberleutnant (nadporučík) d. Sch. (der Schutzpolizei) Bernhard Preuß, jenž se narodil 21. 6. 1906, po válce byl identifikován vyšetřovateli Spolkové republiky Německo, ale nebyl vypátrán.
Do popravčího komanda se dobrovolně přihlásil zuřivý nacista a člen SS Heinz Barth /1920 Gransee-2007 Gransee/, aby dosáhl vytoužené důstojnické hodnosti. Účastnil se vraždění v Rusku, Klatovech, Pardubicích, Ležákách a v Oradouru- sur-Glane. V roce 1981 byl zatčen a ve sledovaném procesu roku 1983 ve Velkém (východním) Berlíně odsouzen na doživotí.
Velitel kolínského praporu ochranné policie Fritz Gottspfennig /1899 Tessin –1975 Brandenburg/se účastnil vraždy více než 190 popravených v Pardubicích, proto byl v roce 1971 odsouzen za zločiny proti lidskosti ke 12 letům odnětí svobody. Zemřel ve vězení.
Na příkaz byly písemné protokoly kolínského gestapa v květnu 1945 do Kolína se vrátivšího velitele Paula Herrmanna Feustela spáleny, do činnosti gestapa vnesly jasno výpovědi před jeho popravou v Lipsku 18. 5. 1973. Paul Feustel se jako ostatní velitelé gestapa podílel „na výběru obětí a na zpracování návrhů pro tzv. stanný soud v Praze.“ Vybral třetinu z tehdy zatčených.
Mezi deseti zastřelenými dne 3. 7. 1942 byli dva českobrodští a občan z Nového Bydžova, takže se lze domnívat, že se na výběru lidí k popravě mohl podílet vedoucí Sicherheitsdienst v Kolíně Ernst Krüger, do jehož kompetence N. Bydžov náležel. Feustel i Krüger podléhali veliteli Bezpečnostní policie (SD) v protektorátu Horstu Böhmovi /1909-1945/.
„Celé tzv. stanné řízení v období druhého výjimečného stavu v květnu až červenci 1942 bylo fakticky jen zvláštní aplikací administrativního postupu nazývaného Sonderbehandlung (zvláštní zacházení). Tento administrativní postup, který byl ve skutečnosti popravou bez soudního řízení, je nutno kvalifikovat jako vraždu,“ stvrdil v ČSSR Pamětní list 10. 1. 1974.
Příkaz vyšel z Kolína, ale podpis pod „rozsudkem“ stanného soudu, jenž V. Jankovského „odsoudil“ v nepřítomnosti podle Sonderbehandlungu, byl JUDr. Hans Ulrich Geschke /1907-?/, šéf pražského gestapa, ale vyšším velitelem SS a policie v protektorátu byl Karl Hermann Frank (/1898 K. Vary-1946 popraven v Praze/. Tito esesmani vydávali rozkazy na základě a po potvrzení nejvyšších míst, tedy vrchního velitele veškeré policie Heinricha Himmlera, popřípadě Adolfa Hitlera.
Zločinecký řetězec fungoval hrůzostrašně. Vše potvrzují zavádějící fakta na úmrtním listě.
Vyznamenán Československým válečným křížem
Nevinný Čech Vladimír Jankovský byl zavražděn v době nejhoršího nacistického teroru bez řádného soudu na konci 2. heydrichiády za účelem zastrašení českého obyvatelstva. Jistě schvaloval popravu R. Heydricha buď v duchu, nebo verbálně, v nacistickém teroru však nelze hledat logiku nebo spravedlnost.
Vladimír Jankovský byl 13. dubna 1946 byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 in memoriam, číslo matriky 23.553. Jméno politického vězně Vladimíra Jankovského bylo v roce 2010 zapsáno na pomníku padlých a umučených na úvalském hřbitově.
Prameny:
Vojenský ústřední archiv 74 151/64, VÚA 74 151/64
Národní archiv ÚŘP-AMV 114, č. kartonu 47, sig. 114-10-118
vzpomínky syna Emanuela Jankovského
Archiv bezpečnostních složek, 325-165-6, s. 59
Vojtěch Kyncl: Bestie
sepsala PhDr. Lenka Mandová