Na nedávném srazu spolužáků úvalské Základní školy našeho ročníku 1959 jsme vzpomínali, jak část z nás nastoupila do první třídy do školy na Úvaláku a část do malého baráčku na dvoře tehdejšího Národního výboru. Ptal jsem se vrstevníků, zda věděli, jaká byla nedávná historie této nemovitosti. Nikdo nevěděl.
…Radko Manda vypráví příběh zapomenuté úvalské živnosti…
Přiznám se, že bych ani já nevěděl, nebýt náhodného setkání v osmdesátých letech s tehdy stále vitálním seniorem, který maje osmdesát křížků ještě chodil na brigádu do státního statku v Úvalech. Potkali jsme se tam v kovárně u Slávy Vobeckého. Asi bychom se pouze minuli, ale on mne tehdy požádal, velmi tiše a skromně o službu – pomoc v jeho domečku. A tak jsem vyslechl příběh člověka, Rudolfa Haupta, který šel za svým snem a vlastní pílí se vypracoval a stal odborníkem na výrobu líhní. Bohužel turbulentní události krutého dvacátého století mu nedaly možnost pokračovat v jeho započatém díle, rozjeté živnosti v domku č.p. 276 v centru Úval.
Rudolf Haupt z německé rodiny ze Svitavska
Narodil se na počátku dvacátého století do chudé rodiny s pěti dětmi na Svitavsku /okres Pardubice/. Tehdy zde žila početná německá menšina, do které díky národnosti jeho otce patřili i oni.
Jako nejstarší syn se musel ohánět, aby pomohl otci, který měl podlomené zdraví ze Světové války, která skončila, když bylo Rudolfovi 13 let. Přitom se stačil vyučit truhlářem v české firmě. Sportoval v DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota) a snad právě přátelství ze sportu jej přivedlo někdy kolem roku 1924 do Úval.
foto: Rudolf Haupt, rodinný archiv
Truhlařina, rodina, dům, dílna
Začal, jak se říká, od píky. Z domova si přivezl pouze nářadí, které uvezl v tašce. Počátky jeho profesního zakotvení v Úvalech jsou spojeny s malou dílničkou a skromným příbytkem na dvoře hospody u Nedvědů (roh Nerudovy a Havlíčkovy ulice). Vyráběl co se dalo. První sériová výroba byla spojena s výrobou rýsovacích prken.
Jednou však přišel místní sedlák, že chce vyrobit petrolejovou líheň. Asi se osvědčila, začali chodit další. A tak se pomalu rozjížděla specializovaná výroba líhní v nových prostorách domku č.p. 276, který jako věno přinesla pohledná Marie. Ona bydlela za rohem od Nedvědů a okolo chodila na vlak do pražské hospodářské školy. Nebylo divu, že ji také pohledný pracovitý mládenec zaujal. Vzali se v roce 1934.
foto: katalog výrobků „Výroba drůbežnických potřeb Rudolf Haupt, Úvaly u Prahy“
zdroj: soukromá sbírka
Rudolf asi už musel mít tehdy v Úvalech dobré jméno, když mu klempířský mistr Kurel dal svoji dceru. Vzájemně se doplňovali. Ona řídila ekonomii a obchod on vedl výrobu a postupně i čtyři zaměstnance. Firma prosperovala a bylo potřeba více prostoru. Přestavěli dům, zvětšili dílny a přistavěli halu na řezivo. Do toho se narodily dcery Eva a Olga. Celá rodina bydlela ve dvou místnostech, další dvě sloužily firmě. V horních dvou patrech bydleli nájemníci.
foto: rodinný dům Hauptů s přistavěnou truhlářskou dílnou ve dvoře
zdroj: soukromá sbírka
Mobilizován pro stavbu obranné linie
V tom pracovním zápalu možná ani netušili jaké dopady dramatických událostí roku 1938, 1939 budou mít brzy na jejich podnikání a rodinu. Někdy začátkem německé okupace, protektorátu si šel Rudolf vyměnit řidičský průkaz a tam úřední mašinerie zapracovala. Bylo zjištěno, že je též občan německé národnosti po otci. Tehdy to ještě nebylo tak zlé, byl nevoják nebyl odveden ze zdravotních důvodů. Avšak když Němcům na sklonku války „začalo téct do bot“, bylo potřeba mobilizovat všechny. A tak se Rudolf ocitl daleko od domova na stavbě Atlantického valu. Jistě by byl rád zůstal doma se svou rodinou a zaměstnanci. Rozhodně se necítil, že by měl budovat nový společenský řád pod nadvládou rasové nadřazenosti nacistické ideologie. Jakmile se pod tlakem spojenců začala hroutit daleko na západě Evropy říše zla, využil příležitosti, nasedl na kolo a přes zbědovanou Evropu spěchal domů do Úval.
Atlantický val byl systém opevnění budovaný Němci na pobřeží severní Francie a Normandie v letech 1942–1944, který měl zabránit invazi Spojeneckých jednotek z Velké Británie na kontinent. Opevnění však mělo být vystavěno ve Francii již od hranic se Španělskem, v Belgii, Nizozemí, severním Německu, Dánsku a Norsku.
…více na wikipedia.org
Ukryt před Němci v Úvalech
Dnes už si ani já, ani jeho dcera Olga, která mi některé z detailů nedávno vyprávěla, nepamatujeme, jak dlouho se skrýval do konce války v domku u Kurelů. V květnových dnech roku 1945 se však přihlásil na ruskou komandaturu v Úvalech. Nejdříve byl zajištěn, následně bylo zastaveno trestní stíhání a byl zproštěn viny.
Neprovinil se, ale majetek byl konfiskován
Nicméně byly zde Benešovy dekrety. Na jeho dílnu byla v roce 1945 uvalena národní správa. Rudolf již nemohl být ve své výrobně. Místo mistra v továrně na nábytek v Chotěboři mu sehnal jeho známý a on tam pracoval až do roku 1948, kdy i tato továrna byla znárodněna. Poté ještě krátkou dobu pracoval v Dřevořezu v Úvalech.
Benešovy dekrety byly vydány v exilu prezidentem Československé republiky Edvardem Benešem během druhé světové války a krátce po jejím skončení na osvobozeném území Československa po dobu, kdy nebylo možné vykonávat zákonodárnou moc prostřednictvím Národního shromáždění. Patří mezi ně i konfiskace majetku etnických Němců, Maďarů, zrádců, kolaborantů a většiny průmyslových podniků, pojišťoven a bank.
…více na wikipedia.org
Jestliže první poválečné turbulentní roky zajišťovaly jakýsi právní řád, v tomto roce padly jakékoli zábrany a noví vykladači práva, kteří mnohdy zakrývali svoji zbabělost za války za svojí současnou radikalizaci poplatnou nové moci, začali svoji masovou krádež. Dům č.p. 276 s přilehlými dílnami, věno Marie rozené Kurelové, na kterém se tak nadřeli, byl ze dne na den zkonfiskován, zestátněn, přestože ona byla české národnosti. Museli se vystěhovat do 48 hodin. Měli štěstí, že si mohli vzít alespoň kuchyň a zařízení. Nic nepomohlo, že v roce 1946 bylo potvrzeno, že se Rudolf neprovinil proti národní cti, byl stále do 50. let veden jako osoba nespolehlivá.
Osoba nespolehlivá, nepřítel režimu využit jako odborník na líhně
Byl odborníkem na výrobu líhní, ale nemohl pokračovat ve svém. Bylo typické, že nová moc si dávala záležet, aby náležitě zkomplikovala život těm, kterým se chtěla mstít nebo je považovala za nepřátele režimu. Rudolf dostal práci daleko na Slovensku, aby prokázal kladný postoj k novému zřízení. Stát se rozhodl zde vyvíjet a vyrábět velkolíhně. Rudolf dostal umístěnku právě sem. Nic naplat, že manželka s dcerami zůstali v Úvalech u Kurelů ve vlhkém kamenném přízemním domku s dvěma místnostmi ve dvoře. Suchý záchod venku na dvoře. Studnu pořídili až v roce 1956.
foto: Hauptovi s Kurelovými, archiv Josefa Mandy
Rozdělená rodina
Rudolf pracoval v turnuse šest neděl a poté tři dny volna. Paní Olga mi potvrdila na nedávné schůzce, že přítomnost otce jim velmi chyběla. Přesto na otce vzpomíná jako na skromného, tichého, laskavého člověka. Vychovávala je matka. Vedla je přísně a cílevědomě. Obě dcery nakonec vystudovaly střední školu, přestože zpočátku pociťovaly šikanu za otcovo „provinění“ jeho německou národností. Čas plynul a Rudolf se postupně profesně posouval jako odborník ze Slovenska přes Moravu, až nakonec zakotvil v Xaverově nedaleko Běchovic. Dcery vyrostly, našly své životní partnery, založily rodiny. Jejich děti vyrůstali mezi námi a my netušili, co vše jejich rodiče a prarodiče museli prožít, co by bývali mohli společnosti přinést, pokud by mohli svobodně tvořit a rozvíjet svoji píli a um.
Tak až půjdete od řeznictví u Rejhonů kolem budovy bývalého Národního výboru poté Městského úřadu, dnes ordinace praktického lékaře a sídla městské policie, vzpomeňte na pana Rudolf Haupta slušného pracovitého člověka, se kterým si osud tak zahrál.
Na začátku roku 2024 zavzpomínal a zapsal ing Radko Manda.
foto: současný stav budov v majetku města Úvaly
Ve stavebně upraveném domě domě i v přestavěných dílnách byly kanceláře Městského úřadu, než se úřad přestěhoval na náměstí Arnošta z Pardubic. Nyní zde sídlí Městská policie a prostory v domě slouží mj. i jako ordinace.