21. srpna 1968, překročila vojska Varšavské smlouvy československé státní hranice a okupovala náš stát pod záminkou potlačení kontrarevoluce. Text sovětského prohlášení byl nejen obsahově, ale i výběrem slov podobný Hitlerovu prohlášení z 15.3.1939. Oba texty hovořily o osvobození…
Leden 1968
Úvaláci byli od ledna 1968 informování ve sdělovacích prostředcích o změnách v KSČ. Znovu byla po 20 letech povolena činnost Sokola a Junáka, který v březnu založil jeden chlapecký a jeden dívčí oddíl. Sokol se stal samostatným oddílem Slavoje, který sokolům zajišťoval administrativní a finanční záležitosti. (Cvičení se alespoň symbolicky zúčastňovaly až sedmdesátileté sokolky.)
Lidé se začali nebývalou měrou zajímat o připravované volby do místního národního výboru, vedle komunistů navrhovali i zástupce společenských organizací. Byla zvolena volební komise Národní fronty, soustřeďující politické strany a státní a společenské organizace, za předsednictví Antonína Víška, nositele Rádu práce. Lidé věřili, že socialismus a demokracie se dají skloubit dohromady, ale místo právních úprav a urychlených voleb se zajímali o znovupřejmenování ulice na Štefánikovu. Překvapujícím zjištěním bylo, že název Masarykův háj nebyl nikdy zrušen, jen se 20 let nepoužíval.
Květen 1968
V květnu vyzvalo asi 40 úvalských občanů MNV ke svolání veřejné schůze, „kde by byla zhodnocena uplynulá doba i stávající situace a kde by byly zodpovězeny dotazy z řad obyvatelstva“. /Život Úval 6/1968/ Skutečně se 7. června a někdy v červenci uskutečnily v kulturním domě dvě veřejné schůze za přítomnosti asi 300 občanů, kde se v emocionální atmosféře 20 let mlčící občané dožadovali odpovědí, vysvětlení a prošetření např. práce domovní správy, hovořilo se o mateřské školce v souvislosti s chystanou konfiskací soukromého domu Macholdů, o přístavbě školy. Shromáždění požadovalo odstoupení těch funkcionářů, kteří se podíleli na deformacích 50. let. Došlo i na otázku soudních i mimosoudních rehabilitací v souvislosti s vyhazovem ze studií, zaměstnání, uvězněním. Přijel i bývalý politický vězeň učitel Bohumil Trnka, takže se hovořilo o textu jeho posudku z Úval, který došel k soudu. Použité slovo pravičák znamenalo v 50. letech totéž jako třídní nepřítel.
Výsledkem diskuse mezi občany a MNV, věc 20 let nevídaná, bylo odstoupení předsedy Městského národního výboru Oldřicha Hanuše a odvolání ředitele Základní devítileté školy Karla Drábka. Oldřich Hanuš napsal do Života Úval č. 8: „Jsem si vědom, že věci, které se staly v revoluční době 1948, kdy jsem byl předsedou akčního výboru Národní fronty, jsou dnes hlavním podkladem připomínek některých občanů k mé činnosti.“
MNV se zaobíral akčním programem, tzn. že plnil direktivy dubčekovského vedení KSČ, řešil problémy s čistotou města, s dopravou, kriminalitou. Po oslavách únorového vítězství, Mezinárodního dne žen, 1. máje, byl 1.června oslaven dětským vystoupením Mezinárodní den dětí.
MNV se nepodařilo zajistit chod koupaliště, nenašel se správce, a tak nadšenci z řad Sokola koupaliště vyčistili, uklidili, pak se dali do malování sokolovny a připravovali na 23. srpna veřejnou schůzi. Skauti měli plné ruce práce se zdevastovanou klubovnou. Divadelní soubor J.K.Tyl uvedl dvě premiéry, lidé navštěvovali v hojném počtu kino, v menší míře koncerty. Televize přestala být nudná, lidová knihovna zpřístupnila zakázané knihy, lidé se rozjeli na dovolenou i za hranice ČSSR.
9. července byla z plenárního zasedání MNV zaslána rezoluce prvnímu tajemníkovi KSČ Alexandru Dubčekovi.
21. srpen 1968
21. srpna se překvapení Úvaláci budili boucháním sousedů na dveře za výkřiků: „Rusové jsou tady, pusťte si rádio.“ Komunisté vyslechli: „Rusové nás okupovali, už se nemusíte bát“. Báli se však všichni. Nad Hradešínem hřměly sovětské letecké svazy směřující na Ruzyň. Městysem projížděly ojedinělé sovětské tanky a obrněné vozy s bílým značením. Úvaláci se vyhrnuli do ulic, proti namířeným kulometům jen vzdor a zoufalství. Co teď, co dělat? Je to válka?
Ženy se k polednímu řadily před obchody, aby koupily zásoby potravin. Na fronty byly zvyklé. Odpoledne se situace změnila. MNV přijalo usnesení, jaké množství potravin se má prodat na hlavu. Tatíci z úvalské jednotky Lidových milicí obsadili budovy Středočeského průmyslu masného, aby zabránili vniknutí okupačních jednotek, vyslaných k nám bez zásob. Sovětští vojáci se 22. srpna utábořili za Masnou po obou stranách silnice směrem na Jirny a živili se nezralými švestkami. Mladinké vojáky navštěvovaly některé dívky z Úval, jinak se nikdo nesnížil k jakémukoliv kontaktu. V čele obce stál odstupující Oldřich Hanuš, tajemníkem MNV byl Antonín Novák. Funkci předsedy Městského výboru KSČ zastával Oldřich Hrubý. Rada MNV zasedala každý den. MNV nechal opravit místní rozhlas a koupil na přání občanů barvy na psaní protiokupačních hesel: Zachvatčiki, idite domoj !
Pracovnice MNV organizovaly před budovou podepisování protestních petic za urychlený odchod okupačních vojsk z ČSSR. Petice byly zaslány sovětskému velvyslanectví a OSN. Po únosu ústavních činitelů vyjadřovali jak komunisté, tak ostatní občané podporu Dubčekovi i prezidentu Svobodovi. Jen výjimečně zazněly poznámky o palácové revoluci uvnitř KSČ. Bylo shromážděno 2 500 podpisů. MNV a Osvětová beseda v Úvalech vydaly zvláštní vydání Života Úval.
Úvalští komunisté vyslali na později anulovaný vysočanský XIV. sjezd KSČ svého delegáta.
První den okupace neprojela silnicemi ani sanitka, pak se stávalo, že sovětské tanky shazovaly auta do příkopů. Kontroly StB a okupantů zabavovaly denní tisk, přesto se do Úval dostávala dvě zvláštní vydání, pravidelný tisk i letáky. V Praze se okupantům nepodařilo vytvořit kolaborantskou vládu, možná proto zůstaly Úvaly ušetřeny domovních prohlídek a zatýkání. Nikdo z Úvaláků nebyl ani zastřelen, ani nepřišel o život pod pásy tanků.
Grafika: zvláštní číslo Život Úval, sobota 24. srpna 1968
9. číslo Života Úval vyšlo opožděně s hesly: Jsme s vámi, buďte s námi! Pravda vítězí!
Podzim 1968
Život se v září začal vracet do normálních kolejí, opět se hrál fotbal a házená, klub společenského tance vyhrával po republice první ceny. 2. září uspořádaly Místní výbor KSČ, Místní národní výbor a Místní výbor Národní fronty veřejnou schůzi, na níž předseda KSČ Oldřich Hrubý poděkoval občanům za klid a rozvahu, vedoucím obchodů a prodavačům za poctivou práci. Nepomýlení komunisté roznášeli po Úvalech noviny tištěné Sověty – Zprávy.
Novým předsedou MNV byl zvolen Antonín Kubů, místo odstoupivšího Stanislava Ráže se novým místopředsedou stal Zdeněk Tuček. Novým ředitelem školy byl jmenován Lubomír Bednář. V říjnu se ještě slavilo založení Československé republiky mimo jiné zasazením Stromu republiky na náměstí M. Majerové a uložením prsti od Zborova do pomníku padlých z 1. světové války.
Před Vánocemi vyzval MNV občany, aby vrátili označení ulic a domů, směrovky na původní místa. Okupanti se u nás dobře orientovali, už zase začali rozkazovat. Sovětští vojáci strávili na okraji Úval 3 měsíce. Přiváželi si vodu, z vlastních zásob si pekli chléb. Ležení asi plnilo funkci čerpací stanice pohonných hmot, soudě podle přijíždějících cisteren s nápisem Ogoň. Stálé hlídky kontrolovaly domácí obyvatelstvo odcházející do práce. Důstojníci se později pokoušeli domluvit slušnou němčinou. V obci byli zahlédnuti jen nižší důstojníci, obyčejní vojáci podléhali tuhé disciplíně včetně politických školení před nástěnkami. Vybudovali si fotbalová hřiště a využívali své výzbroje ke střílení zajíců a bažantů. Okupační vojsko opustilo Úvaly v listopadu, už začal padat první sníh. (Jakýkoliv pokus o jejich vyfotografování skončil konfliktem.)
Dočasný pobyt cizích vojsk trval 23 let
V létě 1969 si na Vinici blízko stohu zřídili radiokomunikační stanici s dvěma dlouhými anténami.
Důstojníky dočasně umístěné armády jsme s jejich sluhy mohli potkávat v Českém Brodě, Poděbradech. Z Kostelce nad Černými lesy vozili své děti do školy v Milovicích. Bylo nebezpečné střetnout se s kolonami vojenské techniky, neboť vojáci nedodržovali dopravní předpisy.
Lidé jako by zešedli. Potřetí ve 30 letech nemohli rozhodovat o svých věcech ve vlastní zemi sami.
Husákovská klika připravovala normalizaci, lidé obávající se dalších perzekucí opustili veřejný život, mnozí emigrovali.
Lenka Mandová, pro Život Úval 8/1998
Máte doma fotografie z Úval kolem roku 1968?
Jaké vzpomínky máte na rok 1968?
Napište do redakce email nebo kontaktujte archivářku Města Úvaly Alenu Janurovou.
ilustrační grafika: koláž