Letošní rok si připomínáme 135 let od narození a 50 let od úmrtí spisovatelky Marie Majerové, která má nálepku šiřitele komunistické ideologie. O to víc je zajímavé, že se o její životní příběh zajímala PhDr. Lenka Mandová, která je v Úvalech proslulá opačným politickým názorem. Po mnohaměsíční práci vznikla publikace neoslavující umělkyni, ani její krajně levicové zaměření, ale vypráví příběh, který začal za monarchie, prošel revoluční dobou a avantgardou první republiky, válečnou dobou, krvavým stalinismem…
Můžeme sledovat, za jakých okolností se extrémní revoluční názory Majerové přesunou od sociální demokracie ke komunistické straně, ze které byla Majerová vyloučena. Nahlídneme pod pokličku klientelismu a politického bratříčkování.
Dozvíme se, že názory Marie Majerové vadily Konrádu Henleinovi i předválečným komunistům pod novým bolševickým vedením. Nastíněna je doba poválečných čistek a likvidace české kultury, kdy po zestátnění hospodářství bylo nutné ještě zkorumpovat umělce pro propagandu komunismu.
Bez hodnocení díla spisovatelky, které bylo po válce přepracováváno, je zřejmé, že trvale a nekompromisně řešila postavení žen a dětí. Byla nadčasovou Evropankou, svou pílí se dostala na Sorbonnu a také procestovala svět. Zastávala komunistické ideály, ale se svým dělnickým původem se stále chovala a oblékala jako prvorepubliková dáma a byla populární reprezentantkou naší země. Dostala nálepku „první dámy“ republiky. I to je důvod, proč by čtenář neměl tuto publikaci o úvalské rodačce vynechat, byť její levicové názory nesdílí.
Na otázky Lukáše Rubeše ke vzniku publikace „Od panenství k divokému Západu“ odpovídá autorka PhDr. Lenka Mandová.
Nepředpokládal bych, že se pustíte do studia příběhu Marie Majerové s cílem popsat její cestu životem, literaturou i politikou, byť s důrazem na její vztah k Úvalům…
Studovala jsem na FFUK také český jazyk a literaturu a její jméno bylo především spjato se socialistickým realismem a s propagací komunistického režimu. Nápadem jsem nebyla nadšena. V Praze se zabývám pražskou německou literaturou. Ozvaly se ale hlasy, že o rodačce M. Majerové příliš mnoho nevíme. Pro vznik publikace bylo i vedení města Úvaly.
V podvědomí se objevovaly útržkovité informace o jejím přechodu od anarchismu k sociální demokracii, o její roztržce s komunistickým vedením. V tisku se začaly objevovat zprávy bulvárního charakteru o jejím soukromém životě, jež naznačovaly, že vše bylo jinak. Znala jsem příběh přestavby hostince U Komberců na Kulturní dům M. Majerové. Začala jsem být zvědavá na proletářské děvče se třemi měšťankami, jež se stalo členkou Akademie věd a národní umělkyní.
Majerová má nálepku komunistky a vy popisujete roztržku s komunistickým vedením…
Marie Majerová patřila mezi sedm nejvýznačnějších levicových spisovatelů komunistů, kteří se v roce 1929 nemínili ztotožnit s bolševizací Komunistické strany Československa. Všichni pocítili tvrdou pěst strany – všichni byli z KSČ vyloučeni, ale také vyhozeni z redaktorských postů. Do KSČ se Majerová vrátila až roku 1945. To už byla téměř celá československá společnost pod Stalinovou mocí. Majerová byla pragmatik.
Co vás na Marii Majerové nejvíce překvapilo?
Překvapením byla šíře její působnosti: objem jejích literárních prací, obsáhlá činnost novinářská, kritická, spolupráce s rozhlasem a filmem. Překvapením byly její jazykové znalosti a četné zahraniční cesty za poznáním i za propagací české literatury a našeho státu. Největším překvapením bylo její celoživotní praktické a literární zaměření – feminismus.
Po 2. světové válce však toto úsilí o zlepšení života ženy popřela přepracováním svých děl v duchu socialistického realismu, kdy se hrdinou v literatuře stal uvědomělý dělník. Překvapením byla její nezměrná píle, její činorodost. Nechyběla v důležitých sportovních a kulturních spolcích a svazech. Překvapením byly její společenské mezinárodní kontakty.
Takže máme číst Marii Majerovou ve vydáních před rokem 1948? Jaké tituly byste doporučovala?
Rozhodně doporučuji první vydání. Před rokem 1948 byla nositelkou mnoha literárních ocenění. Literárními historiky je velmi uznávaný román Přehrada, který nedávno znova vyšel, a dívčí román Robinsonka. Já mám raději Havířskou baladu a Panenství, také doporučuji Nejkrásnější svět a povídky Mučenky. V povídkách Zázračná hodinka zaznívají jména okolních vesnic. /okolí Úval/
Jaký byl její vztah k Úvalům?
Její vztah k rodné obci byl v 50. a 60. letech více než vřelý. Finančně pomáhala obci, svým vlivem pomáhala lidem, divadelnímu spolku J. K. Tyl. Nikdo nemůže říci, že by udávala, že by někdo z Úval byl kvůli ní perzekvován.
Marie Majerová se školáky
Úvalské veřejnost řeší moderní nevzhlednost navržené knihovny na místě rodného domu Marie Majerové na úvalském náměstí. Komunisté jsou zásadně proti bourání. Jaký je váš názor na odstranění jejího rodného domu?
To je velmi těžká otázka. Komplex domů z 18. a 19. století byl vyjmut z ochrany památkové péče, architektonicky se nejedná o pozoruhodné dílo. Levá část je obyvatelná, pravá částečně podsklepená část slouží jako prodejna tabáku. Zadní křídla komplexu jsou v havarijním stavu, pravá část s propadlou střechou. Dům patří městu, které od nabytí nemělo o velké opravy zájem.
Jako historik a průvodce turistů se zajímám o architekturu. Zaujala mě jedna stavba zakladatele novodobé architektury. Frank Lloyd Wright navrhl komplex dvou za sebou stojících domů. Malý a velký, tradiční a moderní. To mě přivedlo na myšlenku řešení úvalské knihovny. Přední malý domek by korespondoval s historickou zástavbou, za ním by se tyčil velký moderní dům knihovny, z něhož by byla z náměstí viditelná jen střecha.
Architektura plánované knihovny by měla na zahradě dostatek místa, do náměstí bych navrhovala opravenou fasádu rodného domu. Zda by zůstaly zachovány nějaké světničky, např. pro budoucí úvalské muzeum, a sklep pro vinárnu jako zázemí pro čtenáře knihovny, to bych nechala na architektech a finančních možnostech města.
Bourat se dá snadno, rychle a nenávratně. Nemáme hostinec U českého lva, nemáme Kulturní dům M. Majerové. Do starého jádra města bych uváděla moderní architekturu citlivě.
Velké vášně budí otázka, zda v Úvalech na náměstí stále stojí původní rodný dům Marie Majerové.
Na záběru vlevo od brány patrové fary s třemi okny jsou patrné dva domky se štíty do náměstí na místě budoucího rodného domu Marie Majerové.
Předválečný záběr na rodný dům postavený na místě domků, ve kterých maminka Barbora Bartošová prodávala maso.
(Tmavší dům u stromů, za pány s kolem.)
Oba záběry pocházejí ze sbírky pohlednic pana Miloslava Klicpery.
Kdy by vaše kniha o Marii Majerové měla vyjít?
Kniha s názvem Od Panenství k Divokému západu s mnoha fotografiemi, na nichž poznáme i Úvaláky, by měla vyjít na podzim roku 2017. Obraz života, politického a literárního působení naší rodačky bude objektivní a překvapivý. Informace o M. Majerové doprovázejí mnohé literárně politické skutečnosti ze života české společnosti od konce 19. století do 60. let 20. století, které nám byly tajeny, ale které se zachovaly v archivech.
Doslov napsal známý psycholog MUDr. Cimický?
Ano, napsal. Na osobní vzpomínky MUDr. Cimického na M. Majerovou mě upozornil organizátor besedy Ing. Vl. Procházka, jenž mi velmi pomohl s fotografickou částí knihy. Celou mou práci posoudil docent Ing. Jiří Večerník, vedoucí pracovník Sociologického ústavu Akademie věd. Za kritiku a cenné rady jsem vděčna profesoru literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy PhDr. Jiřímu Holému, DrSC.
Děkuji za rozhovor a přeji autorce úspěšné vydání zajímavé knihy o úvalské rodačce.