Dnešní svoji pozornost věnujme okolí bývalého cukrovarského rybníku.
Cukrovar a Fabrák
Projdeme-li směrem od býv. kaberny po jeho hrázi, kterou místní sport. rybáři pojmenovali Nábřežím Josefa Krejcárka, dospějeme na vyvýšeném konci ku skupince několika asi stoletých lip. Někteří pamětníci tvrdí, že tu někde poblíž, nehluboko pod povrchem země, bylo by možno objevit železnou tyč nebo trubku hlouběji svisle zakotvenou, na níž je upevněna destička s nějakým letopočtem.
Je pravděpodobné, že lípy tu nebyly zasazeny náhodně. Připomínají buď dobu, kdy několik majetných statkářů zakládalo cukrovar, po případě to může být, spolu se zakopanou značkou upomínka na rok, kdy se vlastníkem cukrovaru stal baron Viktor Riedl.
Zastavíme-li se na hrázi v místě, kde dříve odbočovala cesta pod viadukt a zahledíme se na protější příkrý břeh rybníka, můžeme říci, že pohled je tu podobný, jako před 60 lety. Jen porost stromů vyspěl, jinak se tu změnilo velmi málo; kdesi uprostřed roste prý dnes strom v našem okolí dosti neobvyklý – platan čili vodoklen.
Avšak náš dnešní zájem je jinde. Sestupme několik málo kroků směrem k viaduktu a pohleďme vlevo. Ze břehu tu poněkud vyčnívá roura o větší světlosti. Vidíme pozůstatek automatického čerpadla zvaného vodní trkač. Toto zařízení kdysi dodávalo vodu z rybníka nahoru do cukrovaru samočinně, bez přívodu jakékoliv energie zvenčí. Tehdy se mnozí domnívali, že je to jakési perpetuum mobile. Jeho činnost byla provázena krátkými silnými ranami podobnými výstřelům, které pravidelně následovaly za sebou v pomalém sledu. V nočním tichu bylo bouchání trkače slyšitelné po celých starých Úvalech.
Horní mlýn
V další chůzi dolů pokračovat nemůžeme, protože cesta je přerušena jakousi průrvou, kterou tu v malém přepadovém splavu vyhloubila zdánlivě voda. Skutečnost je však jiná. Bývalý cukrovarský mlýn čp.12 se stal na počátku války majetkem jistého občana odněkud od Č. Brodu a nájemcem tu býval po mnoho let p. V. Kučera. V roce 1941 klapot mlýna náhle utichl a později se ukázalo, že navždy. Německé úřady další jeho provoz zakázaly, patrně na udání, že se tu dala koupit mouka bez potravinových lístků. Nájemce mlýna si našel jiné zaměstnání. A v roce 1945, kdy činnost ve mlýně mohla být opět obnovena, se podle sdělení paní L.K. stalo cosi podivného: mlýnským náhonem náhle přestala téci voda, ačkoliv její přívod byl otevřen. Příčinou toho bylo, že ve zmíněném přepadovém splavu, který reguloval množství vody, kdosi neznámý uvolnil a odstranil několik kamenů, čímž vznikla malá stružka, která se časem rozšířila. Od těch časů voda z Fabráku teče rovnou do Výmoly a mlýnský náhon je suchý. Současně byla přerušena veřejně používaná cesta vedoucí podél vantrok alejí ovocných stromů k zadním dvířkám mlýnského dvora. Tím bylo patrně rušeno i tzv. vodní právo, které v té době mlýnu příslušelo. Jeho majitel se však o to nestaral, tak se nic neudálo, nic nevyšetřovalo ani neopravovalo. Kolem vantrok nastalo skutečně „ticho po pěšině“ a malá záhada zůstala pro mnoho lidí nevysvětlena. (Možná, že ani o žádnou záhadu nejde, dodává vyprávěč avšak pro posouzení by bylo třeba znát podrobnosti a tehdejší majetkoprávní poměry).
Nelze však pochybovat, že následkem zmíněné události tento zelený a dosti romantický koutek uvnitř města málokdo zná, neboť není přístupný.
Míněn je tu prostor „za humny“ obecního domu čp.65 u Rosenbaumů, ohraničený dále Výmolou, dráhou a ulicí Dvořákovou, resp. ohradou prodejny stavebnin a mlýnem. Kromě školní zahrádky není tato plocha o výměře asi 2 ha využita a snad ani být nemůže. Veřejnosti ani autoru není známo, jak o tomto místě uvažuje místní výhledová urbanistická koncepce; podle vyjádření předsedy komise pro výstavbu MěstNV s. J. Jaroše musí tento prostor řešit projektant kanalizace, neboť tudy někudy má vést její hlavní trasa. Avšak nehledě k tomu by se zmíněný, místy dosti členitý, terén v budoucnosti hodil ke zřízení městského parku; zejména z vlaku by to byl hezký pohled. Také dřívější cesta by mohla být obnovena a vyřešeno její ústění do Riegrovy ulice. Tím by vznikla pěkná promenádní spoj pro pěší a dětské koutky a zároveň zkratka, po které bylo možno projít od Fabráku za 4 minuty k lomu. A kdyby ještě objekt čp.12 získal tekoucí vodu to nejkvalitnější potoční vodu, v Úvalech k dispozici /mohla by tam být zřízena též komunální prádelna s čističkou pod lomem/, to by zajisté přišlo vhod úvalským hospodyňkám.
Devět kanálů
Avšak příliš jsme se zasnili a naše představivost nás zavedla do daleké budoucnosti…. Stojíme však dosud pod hrází Fabráku – zabývejme se tedy dalším námětem, který se nám tu nabízí. Je to poněkud po
objekt, železniční viadukt Dev
kanálů. Protože historie jeho
ku není tak docela všední, s
se oblíbeným tématem četnýc
ků jak v tomto časopise, tak
de. Odkazujeme proto čtenáře z
na na Ž0 č.3,5/1960, 2, 3,4/83,
„“ str.283, 315 aj. Dozvíte se
např.podrobnosti o vzpouře děl
a co z toho vzešlo, o té velké
vě při ukončení prací a vůbec
ajdete
to místní znamenitosti. N
zmínky o jakémsi tehdejším
světa“. Ale nikde není náležité
roč máme na
ukázáno na to
jako na pamětih
viadukt hledět
nost, když přece dnes již téměř
desetiletý školák ví, že
každý
chách je množství historických
veb daleko starších, daleko on
ších a stavebně nesrovnatelně
namnějších než nějaký ten viad
hy. Dobře se o
v Úvalech u Pra-
poučíme, zelistujeme-li v obsá
knize VELKA CESTA, kterou v r.
napsal inž Josef Hons,významný
lezniční historik a aútor celé
dy dalších, námětově blízkých
kací. Seznámíme se s těžkými
ními podmínkami stavby i s tím,
vzbouření pracovníků souviselo
pokoji v pražských textilkách
střelbou u Špitálské/Poříčské
brány, kteréžto události byl
čátkem sociálního kvasu a osta-
dějů, vrcholících v revolučním
ce 1848. Dočteme se též, že pos
ní tohoto nejmohutnějšího viaduktu na celé trase olomoucko-pražské dvoukolejné dráhy, spočívajícího na pilotových roštech (založených až v 5 metrové hloubce jílovitého spodku), dlouhého 135 m a vysokého skoro 15 m, bylo časově zároveň i jakýmsi stavbařským rekordem. S pracemi bylo započato v půli dubna r.1844 a stavba slavnostně dokončena 30.listopadu téhož roku.
Stalo se to velmi okázale za přítomnosti dvou císařských výsostí, arcibiskupa, několika excelencí a vysokých vojenských pánů, plukovní hudby stavebních podnikatelů a ovšem i velkého množství prostých lidí ze širokého okolí. (V té době měly Úvaly asi 60 domů, tedy nikoliv 100; graf v knize Úvaly jindy a nyní na str.30 je právě v této části pochybený).
A teprve ze souhrnu všech podmínek stavby, tj. uvážíme-li soc. problémy pracovníků, stupeň tehdejší techniky mechanizace, způsob dopravy stavebních hmot, dlouhotrvající deště a již zmíněné průvodní jevy a k tomu ovšem přesnost provedení i oněch 7 a půl měsíce trvání stavby – z toho všeho teprve vysvitne, v čem spočívá skutečná výjimečnost tohoto díla. Slušelo by se tedy i dnes, kdy si „naše“ železnice připomíná 125. výročí zahájení dopravy, vzpomenout na dávné budovatele mostu a poklonit se jejích úsilí a fortelu stejně, jak to dávno před tím učinil dobový autor jan Pravoslav Koubek v básni nazvané Ohlas radostných citů, která byla na zmíněné slavnosti přečtena a jejíž výtisk byl pak spolu s jinými památkami zazděn v závěrečném kameni střední klenby. Pro zajímavost tu otiskujeme část básně/ i s tehdejší pravopisnou odlišností/ a tak si může čtenář v duchu přiblížit náladu oné slavnostní chvíle, právě když deklamátor nadneseným hlasem obrácen ke skupince německo-rakouských prominentů a ostatních vašnostů přednáší tyto české verše:
Wítej nám dne přeradostný,
Drahý swědku plesu Českého!
Dokonán je pomník skwostný,
Smělý výtvor věku našeho.
Jako rosou nebes požehnáno,
Rostlo dílo v hrdém oblouku,
již stojí, do výsosti hnáno
pevném luně Českých palouků.
Báseň pokračuje v duchu loajálním a náboženském, chválí „pilná ramena“ a končí takto:
Hleďte, jak se dílo daří,
Kde se pojí swornost s důwěrou,
Kde se síla nepromaří
Hříšnou nechutí a newěrou;
A tak buď wždy v ruce České dáno,
Co má býti zdárně vykonáno.
Jan Pravoslav Koubek, žák Josefa Jungmanna, současník Tylův a Havlíčkův, nepatří k našim velkým básníkům, avšak o jeho tvorbě kdesi psáno, že „působí upřímným patosem s vírou v lidský pokrok“ /Vladimír Kovářík/. Můžeme se tedy zamyslet nad tím, zda závěrečné verše jeho ódy jsou také takovým projevem víry v tvůrčí síly schopnosti českého člověka, či zda snad to je jen líbivé ukončení básně napsané na objednávku.
Ať tak, či onak – až půjdete kolem Devíti kanálů, vzpomeňte si, že před 125 roky dne 20. srpna okolo 4. hodiny odpolední projel tudy první vlak. Zástupy lidí kolem trati pozdravovaly nejprve od Čes. Brodu přijíždějící parovůz BOHMEN řízený inženýrem Pernerem, jemuž po chvíli následoval osobní vlak se slavnostními hosty z Olomouce a Vídně, tažený lokomotivami PRAG a OLMUTZ.
Tím bylo korunováno několikaleté úsilí budovatelů první českomoravské železnice a vlastně to byl též počátek rozkvětu Úval, které jsou dnes dvacetkrát větší než v oné době.
Jaroslav Rajnyš, 1969, publikováno v Životě Úval
Seriál článků „o úvalském okolí“:
- O ÚVALSKÉM OKOLÍ 1. díl
Na přelomu století
Konec starých Ouval v roce 1918 nebo 1921? - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 2. díl
Vybudování koupaliště v r. 1894
1927 – Druhé koupaliště
Horní mlýnský rybník
1873 – Fabrák, Kalák, Kaberna
Horní mlýn
Zavezení Kaberny - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 3. díl
Dokončení historie koupališť - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 4. díl
Barvírna
Střelnice Svazarmu
Hodov
Demolice Hodovského mlýna 1961
Uvalum speciosum smrdutum - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 5. díl
Pozůstatky Pilského rybníka
Jeskyňka
Mrchoviště
Na ztraceném korci
Vykácené duby na Holé Hostyni 1864
Ztracený místní obecní archív z roku 1929
Regionální tisk - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 6. díl
Úvalský háj
Obecní pastouška
První část úvalského háje – Císařský sad
1886 vysázení lip na Ouvalák
1892 postaven dřevěný pavilon - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 7. díl
Na Paviloně
Masarykův Háj a Háj legionářů
Zbourání chalupy Pod Vinicí v r. 1969 - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 8. díl
První družstevní dům
Trampské chaty v Králičině
Třetí kolej a přeložka
V setých
Zbořen Stříbrňák
7 domů ročně, žlutá čísla pro chaty
U široké louky
Nouzové stavby Pod Slovany na místě cihelny
Velké sucho 1947 a rybník Lhoták z roku 1949
Kruhová cihelna V Rohožni
Třetí úvalská cihelna - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 9. díl
Cukrovar a fabrák
Horní mlýn
Devět kanálů - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 10. díl
Dvůr Hostín
Hrušeň z vojenských map
Hostína a podzemní chodba
Arnošt z Pardubic - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 11. díl
Zrušena panská dominia
Lom na Hrobce
Studánka
Pohled z Vinice - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 12. díl
SK Ouvaly a Pařezina
Stavba Sokolovny, skautské klubovny, házená
Rozkol sociálně demokratické strany, dvě kina a konec D.T.J. ROVNOST
Sportovní klub SLOVAN a hřiště Na Slovanech - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 13. díl
Háj
Osázení luk topolovými kulturami
Zalesnění mlýnského údolí