Dnešní článek bude pro většinu čtenářů trochu nudným čtením, protože v zájmu dalšího vyprávění je třeba uvést zde trochu statistiky a jiných suchých údajů. A s ohledem na některé čtenáře, kterým nejsou běžně známy určité časové souvislosti a události posledních let, nelze se vyhnout ani opakování věcí velmi známých, i když třeba polozapomenutých.
První družstevní dům
Za posledních 50 let se počet domovních čísel v Úvalech přibližně zečtveronásobil a také všechny nynější průmyslové závody pocházejí z uvedeného období. Byly obestavěny lány polí rodinnými domy, na podzim r.1961 byl osídlen první družstevní dům. Dnes jich je 6 se 42 byty a staví se další 3.
Trampské chaty v Králičině
V roce 1929 se objevila v Králičině prvá „trampská“ chata. Nyní jich napočteme v našem okolí přes sto a říkáme jim „víkendové“ nebo „rekreační“.
Třetí kolej a přeložka
V roce 1950 bylo v nebývalém rozsahu započato s přestavbou a rozšiřováním veřejných komunikací a s budováním nových. Tak vznikla třetí kolej železnice mezi Běchovicemi a Českým Brodem, dále silnice I.tř., tzv. přeložka kolem Úval, a současně i nová silniční spoj od pražské silnice při okraji lesa, vedoucí dále po nadjezdu přes železnici do čtvrti „V setých“, kde navazuje na původní silnici do Jiren. Po dokončení spojů získávají dříve odlehlé čtvrti Slovany a Pařezina přímé napojení na živé dopravní tepny.
V setých
Naproti tomu čtvrť „V setých“/zvaná též Sety, dříve lidové „V setejch“, což pochází od dřívějšího názvu přilehlé části lesa „V setých žaludech“ dále ulice Purkyňova, část ulice Komenského a okolí čtvrti „Na rybníčku“ ztrácejí přímé spojení se starými Úvaly.
Zbořen Stříbrňák
Na kraji lesa, v průseku vykáceném pro nové komunikace, vznikla významná křižovatka, která až do/třetí/ úpravy v roce 1968 bývala pro cizí motoristy v noční době jakýmsi hlavolamem. Roku 1954 byl zbořen nadjezd Stříbrňák /ŽU č.4/67/. Také ve vnitřní obci se mnoho změnilo. Bližší o tom najde zájemce ve spisku J.Bedrny „Úvaly“, vydaném r. 1968 místní organizací Svazu čs.invalidů. Růst Úval se zpomalil a ustálil. V březnu r.1961 u nás bydlelo 5007 osob v 1081 trvale obydlených domech (včetně budov provozních, pokud je v nich byt).
7 domů ročně, žlutá čísla pro chaty
Vezmeme-li v úvahu informaci o počtu domů uveřejněnou v minulém čísle ŽÚ na str.4, přibývá u nás v průměru 7 domů ročně. Ale tento údaj nelze vůbec považovat za spolehlivý, neboť v minulosti byla v tomto ohledu situace nepřehledná, protože dříve byly i chaty označovány popisnými čísly (červenými) a teprve nedávno byla pro ně určena samostatná řada evidenčních čísel (žlutých). Počkáme si tedy na přesné cifry až po seznání výsledků příštího sčítání, které proběhne, jak víme letos 1. prosince.
Pokud jde o počet obyvatelů Úval – soudíme-li podle informací, které pravidelně zveřejňuje ŽU – nelze vyloučit, že zmíněná statistická akce nám uchystá i malé překvapení. Vývoj ve výstavbě obce spolu se všeobecným pokrokem technickým společenským a kulturním si vyžádal během doby od naší okolní zelené přírody velkou daň. Zmizelo nenávratně několik tichých a půvabných krajinných zákoutí, vzalo za své nemálo hektarů luk, v lesíku na Úvaláku i v těsné blízkosti háje stojí několik domů, o chatách nemluvě, na těle háje vznikla ohyzdná jizva – lom, nastaly změny další a další.
Ne všechny však spadají na vrub pokroku, výstavby a rozvoje Úval. Proto lze jen litovat, že u nás již téměř po 40 let postrádáme nějakou skutečně vlivnou instituci pro ochranu přírody, která by vhodně koordinovala své snahy a své poslání se zájmy obce, občanů a úkoly lidosprávy. K této věci se ještě později vrátíme; dnes musíme pokračovat ve své procházce kolem Úval, neboť jsme ušli teprve asi polovinu cesty.
U široké louky
Prvním naším cílem je opětně údolíčko Škvoreckého potoka, kde se kdysi říkávalo bůhví proč „V myší díře“. Potůček tu dříve protékal v délce asi 1 km souvislým proudem rovinaté louky, táhnoucí se od silnice dobročovické až ke konci úvalského katastru a pak dále až k silnici škvorecké, k místu zvaném „U široké louky“.
Donedávna zde byla tato silnice lemována alejí vysokých, štíhlých topolů; ty byly v roce 1968 pokáceny v zájmu bezpečnosti dopravy. (Tento druh topolů bývá ke stáru napadán hojně hmyzem a shazuje odumřelé větve). Břehy potoka byly porostlé stromy, zejména olšemi a tento porost již řadu let živelně postupuje do louky. Stráň pod Slovany bývala dříve holá, jen při jejím úpatí rostl tu a tam topol nebo jasan. Dnes je na stráni obecní třešňovka v péči místní organizace zahrádkářů.
Nouzové stavby Pod Slovany na místě cihelny
Tam kde je nyní malá kolonie rodinných domků /postavených ke konci války původně jako nouzové stavby/ s úředním názvem „Pod Slovany“, stávala do té doby cihelna p.Pavla Rosenbauma, z jehož rodiny, jak známo, nikdo nepřežil okupaci. Tato cihelna (viz „Úvaly jindy a nyní“ str.295) vznikla patrně v souvislosti se stavbou cukrovaru (kolem r. 1871), poněvadž předtím, podle vyprávění pamětníka p. Josefa Benešovského, stavělo se v Úvalech ponejvíce z kamene, řidčeji z pálených cihel, vyráběných ve Škvorci, nebo i z vepřovic, jímž se místně říkalo „bandury“. Zmíněná cihelna měla 2 žárové pece starého typu, zvané „hicovky“, které se vyznačovaly jehlanovitou střechou s kouřovým otvorem na vrcholu a charakterictickým nadstřeškem. Později byla jedna z pecí modernizována, tj. přestavěna podle patentu majitelova bratra. Ale nový systém se prý neosvědčil, a výroba v peci byla zastavena.
Velké sucho 1947 a rybník Lhoták z roku 1949
Po velkém suchu v létě 1947 se v následujícím roce Místní národní výbor rozhodl k záslužné budovatelské akci: postavit v okolí obce nové vodní nádrže.
Pro prvou z nich bylo vyhlédnuto místo právě v blízkosti zrušené cihelny a neodkladně bylo započato s přípravnými pracemi. Byly pokáceny stromy rostoucí v louce a odstraněna ornice. Na těchto a dalších pracích se dobrovolně a nezištně podílelo mnoho zdejších občanů, kteří tu se zápalem odpracovali mnoho tisíc hodin. Mezi brigádníky byli i místní sport. rybáři a samozřejmě i členové (poslanci) MNV. Řízení prací se ujali se zdarem s. inž.Lad. Klíma a s.Ant. Víšek. Později byla nasazena těžká mechanizace, tj.buldozer, který zapůjčila vojenská správa i s posádkou. S touto pomocí byla poměrně brzo navršena sypaná hráz. Stavba byla zhruba dokončena v roce 1949. Na jeho paměť v roce 1947 zesnulého předsedy MNV soudruha V.Lhotáka nese toto vodní dílo jeho jméno. Rybník je dnes značně zanesen a jeho brzké od bahnění by bylo žádoucí.
Podle jedné zprávy v ŽU je o něco dále proti proudu potoka navržen i vyprojektován další rybník.
A níže na potoce, tam, kde stávalo prvé koupaliště, přetíná dnes údolíčko mohutný násep silnice přeložky, o níž byla vpředu zmínka. Je to další přerušení údolí dříve souvislého, čímž je i bývalý ráz této krajiny změněn k nepoznání.
Kruhová cihelna V Rohožni
Nedaleko odtud v polích, kde se říkalo „V rohožni“, postavil v roce 1908 úvalský statkář a starosta p. Hladík Jos.moderní kruhovou cihelnu s roční kapacitou asi 3 milionů kusů výrobků (cihly obyč. duté a tašky). V roce 1911 byla tato cihelna prodána statkáři p. Ad. Vojtěchovskému, který se tehdy navrátil z carského Ruska. Od něho ji po I.světové válce koupil další reemigrant (z Německa) p. Stetzig, který si dal změnit jméno na Skeřík. (Byl prý to potomek exulantské rodiny). Roku 1925 zakoupila pod cihelnou bývalá Radlická záložna několik stavebních parcel a brzo potom zde ve vlastní režii postavila 9 rod.domů, které pak prodala. To byl počátek vzniku dnešní městské čtvrti. (Uvádíme tu záměrně co nejvíce jmen, aby bylo zřejmo, proč tuto čtvrt nazýváme dnes každý jinak. Za poslední války byl provoz cihelny přerušen a Němci tu skladovali jakýsi strategický materiál. V blízké vile bydlel tehdy jeden z významnějších nacistických činitelů, jakýsi Hartmann, který byl v Úvalech značně „oblíben“. Svědčí o tom skutečnost, že na vyšší příkaz musela o jeho bezpečnost pečovat obec, a proto každou noc střežila jeho obydlí občanská hlídka.
Po válce se ujal provozu v cihelně pražský stavitel Melzer a cihly byly dodávány zejména do Prahy. Asi po 2 letech byl provoz v cihelně definitivně zastaven, přestože zásoby cihlářského jílu zůstaly nevytěženy (ŽU č.2/69 Dr.Najdr). Stroje byly dosti nešetrně demontovány, čímž bylo získáno přes 25 tun kvalitního železného šrotu. Důvod tehdejšího opatření není pisateli znám. Od té doby slouží objekt různým účelům; nyní je v něm skladiště Čs. spojů.
Třetí úvalská cihelna
Další, tj. třetí úvalská cihelna stávala u zákrutu dobročovické silnice pod strání, jejíž pokračování nazýváme Králičinou. Postavil ji brzo po vzniku závodu Rosenbaumova pražský průmyslník, majitel parní pily v Libni na Balabence, jménem Heller. Byla to rovněž „hicovka“ a jejím vlastníkem se stal později otec jmenovaného p.Benešovského. Zhotovovaly se zde i kvalitní tenkostěnné výrobky. V L. světové válce se tu přestalo vyrábět a později nebyl již provoz obnoven, neboť pec byla velmi poškozena.
Svou dnešní, poněkud cihlářskou exkursi ukončíme, aniž bychom se příliš odchýlili od námětu, v blízkosti bývalého cukrovaru. Zde na dvou místech po odkrývce zeminy byly zjištěny zbytky odpadu, jaký obvykle vzniká při výrobě cihel, tj. zčernalé, sklovité a deformované kusy výrobků. Podle názoru některých pamětníků byly tu (totiž u kalového rybníka a nad Fabrákem v nynější ulici Kladské) při stavbě cukrovaru páleny cihly svépomocí v provizorních pecích podobných milířům.
Vpředu jmenovaný informátor pan J.B. však podle svých vědomostí tuto možnost popírá, a tak zůstává tato věc nevysvětlena.
Jaroslav Rajnyš, 1969, publikováno v Životě Úval
Seriál článků „o úvalském okolí“:
- O ÚVALSKÉM OKOLÍ 1. díl
Na přelomu století
Konec starých Ouval v roce 1918 nebo 1921? - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 2. díl
Vybudování koupaliště v r. 1894
1927 – Druhé koupaliště
Horní mlýnský rybník
1873 – Fabrák, Kalák, Kaberna
Horní mlýn
Zavezení Kaberny - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 3. díl
Dokončení historie koupališť - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 4. díl
Barvírna
Střelnice Svazarmu
Hodov
Demolice Hodovského mlýna 1961
Uvalum speciosum smrdutum - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 5. díl
Pozůstatky Pilského rybníka
Jeskyňka
Mrchoviště
Na ztraceném korci
Vykácené duby na Holé Hostyni 1864
Ztracený místní obecní archív z roku 1929
Regionální tisk - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 6. díl
Úvalský háj
Obecní pastouška
První část úvalského háje – Císařský sad
1886 vysázení lip na Ouvalák
1892 postaven dřevěný pavilon - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 7. díl
Na Paviloně
Masarykův Háj a Háj legionářů
Zbourání chalupy Pod Vinicí v r. 1969 - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 8. díl
První družstevní dům
Trampské chaty v Králičině
Třetí kolej a přeložka
V setých
Zbořen Stříbrňák
7 domů ročně, žlutá čísla pro chaty
U široké louky
Nouzové stavby Pod Slovany na místě cihelny
Velké sucho 1947 a rybník Lhoták z roku 1949
Kruhová cihelna V Rohožni
Třetí úvalská cihelna - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 9. díl
Cukrovar a fabrák
Horní mlýn
Devět kanálů - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 10. díl
Dvůr Hostín
Hrušeň z vojenských map
Hostína a podzemní chodba
Arnošt z Pardubic - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 11. díl
Zrušena panská dominia
Lom na Hrobce
Studánka
Pohled z Vinice - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 12. díl
SK Ouvaly a Pařezina
Stavba Sokolovny, skautské klubovny, házená
Rozkol sociálně demokratické strany, dvě kina a konec D.T.J. ROVNOST
Sportovní klub SLOVAN a hřiště Na Slovanech - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 13. díl
Háj
Osázení luk topolovými kulturami
Zalesnění mlýnského údolí