V referendu se občané Úval vyslovili pro zachování koupaliště. Ale jaké koupaliště vlastně chtějí?
/Článkem uzavíráme téma opravy koupaliště v Úvalech./
Informací o rekonstrukci koupaliště, nákladech, co se změní a jaké finance na to jsou potřeba, bylo před referendem kupodivu velmi málo a často byly protichůdně. Občané mohli být vystrašeni vyčíslením nákladů na opravu až 30 mil. Kč, dostali informaci o snad levnější variantě biotopového jezírka a jeden příspěvek v Životě Úval se také týkal možnosti přivést do bazénu vodu z Výmoly.
Jaké mohou být varianty rekonstrukce koupaliště?
V Úvalech máme bazén dosti unikátní venkovní betonový plavecký bazén o rozměrech 25 x 75 m. Původně tento bazén měl také skokanský můstek a tomu byla přizpůsobena hloubka nádrže. Skokanský můstek vzal zub času, nádrž se o pár centimetrů zmenšila při opravách (do betonu se vylil nový beton) a nádrž se rozdělila příčkou na hlubokou a mělčí část.
Na základě závazných výsledků referenda bude vedení města před rozhodováním, jak 75 let starý bazén po dvou letech odstávky zprovoznit. Zprovoznit jako koupaliště – plavecký bazén? Nebo ve velmi vtipné variantě biotopového jezírka? Rozdíl je zásadní z hlediska ceny rekonstrukce, provozních nákladů a fungování.
Regulérní koupaliště má „mrtvou vodu“, kde se o vše živé postará chlor a další chemie, jejíž povinná přítomnost ve vodě se kontroluje. Provoz podléhá přísné hygienické kontrole a mj. je povinnost za každého návštěvníka každý den vypustit desítky litrů vody a dopustit čistou vodou (k tomu slouží i samostatný vodoměr). Dopuštěná voda se ovšem musí opět chemicky ošetřit (případně i ohřát), což stojí peníze. Provozování je podle přísných regulí vyhlášky Ministerstva zdravotnictví.
FOTO: také čistící biozóna bioprovozu potřebuje pravidelnou péči…
vypuštěné koupaliště s biozónou, před čištěním foliové vložky porostlé řasou (Morava, duben 2016)
chemicky vyčištěná nádrž před jarním zprovozněním (květen 2016)
bujná biozóna koupaliště po konci sezóny (konec září 2016)
Biojezírka, jak se dá odtušit, tento problém nemají. Na kvalitu vody v takto provozovaném koupališti ale také dohlíží hygiena a i zde musí být voda čistá (nikoli mrtvá s povinnou koncentrací chemie). Sledují se mj. sinice, baktérie koli apod. (Na tomto místě tak můžeme zavrhnout variantu průtokového koupaliště napouštěného vodou z Výmoly, která fekáliemi smrdí v Úvalech, nad Úvaly v Květnici,… Úvaly by tak získaly pouze 10. rybník, ve kterém se nedá koupat.)
Také bioprovoz má svá omezení. Velký počet návštěvníků znamená velkou zátěž a znečištění vody. Koupat se nesmí lidé s kožními chorobami, průjmovým onemocněním,… Ale znáte to…, a chlor zde prostě není.
A jak se udržuje kvalita vody? O kvalitu vody při bioprovozu se může postarat příroda (rostliny, jejich kořenový systém a bakterie) nebo chemie, dodané baktérie či nechlorové přípravky. V případě rostlin je nutná tzv. čistící zóna s rostlinami, tzn. ani zde nemohou chybět čerpadla pro oběh vody spotřebovávající energii. Provoz je daleko náročnější a při údržbě si ¨nejde „dát pauzu“.
Ani při chemickém ošetřování však voda nemusí nutně smrdět chlorem – používá se cca 1/3 dávky chemie a to má zásadní vliv na výši provozních nákladů. Dá se dokonce použít i nechlorová chemie, čímž lze získat minimálně marketingově a potěšit alergiky a bio nadšence.
Pro dokreslení lze uvést, že režim biojezírek se dá použít u přírodních nádrží i klasických betonových či folií vyvložkovaných bazénů. Samozřejmě živá přírodní vody znamená výskyt řas, malých vodních živočichů včetně žab.
FOTO: Také bioprovoz musí mít křišťálově čistou vodu.
Na fotografii ukázka bioprovozu – vlevo přeliv do biozóny cca 50 cm, hrana pro stání cca 120 cm a dno cca 2 m hluboko.
Žáby jsou v září poslední věrní plavci biokoupaliště.
V Čechách však frčí i varianta „požární nádrž“. Zde se o nádrž nikdo „nestará“, vstup za koupání se nevybírá. Případné vstupné je např. jen za slunění nebo sportoviště. Koupání je na vlastní nebezpečí a kvalita vody je jen na provozovateli, zda ji nějak řeší či nikoli. Tzn. vodu lze ošetřovat, ale není zodpovědnost za nedostatky. Přestože je i tato varianta obecních koupališť v ČR rozšířená, pro koupaliště v Úvalech to nebude řešení. A pokud by koupání v neupravené vodě někoho lákalo, má v Úvalech na výběr z devíti rybníků.
Oprava za 30 mil. Kč?
Abychom mohli porovnat varianty řešení opravy, stojíme před nelehkým úkolem. Město jej před dvěma lety vyřešilo studií navrhující betonovou opravu stávající nádrže a zprovoznění tak, jak koupaliště bylo. Stejný bazén, nic nepřidáno, nic neubráno.
Viz článek „Otevře se letos koupaliště?“
Velikost a hloubka bazénu?
Studie (nebo zadání studie) však neřeší, zda chceme zachovat takto velký bazén. Chceme bazén na skoky do vody, na závody plavců, na relaxaci, s tobogánem nebo jen klidnou mělkou nádrž na cachtání?
Navržená betonová vložka, variantně a cenově levnější vyvložkování folií či nejdražší varianta vyvložkováním nerezovou nádrží se cenově bude velmi lišit, pokud bychom nádrž rozměrově zmenšili či zasypali a udělali koupaliště mělčí. O objemu vody a provozních nákladech ani nemluvě. Důvodem pro částečné zasypání a vložkování by byl špatný stav rozvodů vody (mj. pod dnem) a průsaky stěnami nádrží. Z neoficiálních informací se zdá, že obojí bylo (až před referendem) prověřeno a k únikům vody dochází pouze ve vyrovnávací nádrži strojovny. Zda je tedy nutné vložkovat, nyní není zcela jisté.
První složité rozhodování a to nejsme zdaleka u konce.
Koupaliště v Úvalech má přelivový systém. Voda se vrací k filtraci přes hranu bazénu. Jednodušší varianta u bazénů je pomocí skimmerů v bočních stěnách. Přelivový systém musí mít akumulační nádrž na vodu, kterou z nádrže bazénu vytlačí těla koupajících se lidí, a kterou do bazénu vrací čerpadla, když lidé z bazénu vylezou. Právě akumulační nádrž u strojovny je patrně v havarijním stavu a teče.
Je bioprovoz levnější?
Pokud bychom uvažovali o skutečném přírodním bioprovozu, tak „zelená“ zóna zabere dosti velkou plochu. Tu musíme postavit jako další nádrž vedle bazénu a počítat tak s další novou investicí. Nebo můžeme po délce bazén rozdělit příčkou a vytvořit mělčí zónu pro rostliny po celé délce. To by asi bylo i hezké a chodníčky pro přístup do vody by nevadily. Investice by se snížila a zmenšil by se i objem vody a provozní náklady.
Pokud nebudeme opravovat a jinak přestavovat či zmenšovat nádrže, pak nepřírodní varianta provozu vychází asi nejlevněji. Investici do nové strojovny se ale tak jako tak nevyhneme a musí se vyřešit úniky z vyrovnávací nádrže.
FOTO: Zázemí pro návštěvníky u moravského biokoupaliště: dřevěné kabinky pro převlékání, sprcha před kabinkami a zastínění pro návštěvníky. WC je společné pro sportovní hřiště. K provozu stačí málo.
Výše provozních nákladů záleží na zvolené variantě. Značnou úsporu tvoří vhodné umístění sprch před vstupem do bazénu, čistá zóna kolem bazénu. Moderní řešení, které v Úvalech nebylo.
FOTO: Ani u bioprovozu nemůže chybět strojovna. Na fotografii strojovna pro koupaliště asi 3x menší než úvalské, do této strojovny (dřevostavba cca 4×4 m) se ještě vejde zazimovat mobiliář koupaliště.
Ještě nebyla řeč o tom, kdo by koupaliště provozoval. Většinu městských koupališť si však provozují města sama – samostatnou organizací nebo pomocí technických služeb. Venkovní koupaliště totiž podléhají rozmarům počasí. Výnosy kromě vstupného tvoří zejména útrata za další služby a to je především občerstvení. Jak nastavit výši nájemného je obtížné – jeden rok je výdělek super a druhý rok tak akorát litovat nájemce.
Přijde dost návštěvníků?
Dva (možná tři?) roky pauza může znamenat ztrátu zájmu návštěvníků, kteří si již mohli zvyknout na koupání jinde. Čím může být koupaliště v Úvalech „jiné“ a přilákat? Umístěním, velikostí, možná nechlorovou úpravou vody či bioprovozem, dostupností vlakem, budoucím ohromným parkovištěm u nádraží,…
Otázek k rozhodnutí je mnoho. Nastavení zadání zprovoznění koupaliště nebude jednoduché…
FOTO: Pohodu a venkovskou přírodu si na moravském koupališti užívají díky zajímavému pravidlu – žádná hudba u stánku ani hlasitá rádia.