Akademický malíř, herec, scenárista do Úval přišel v roce 1933 a zapojil se zde do kulturního života.
Alois Janeček (*3. 12. 1894 v Praze na Žižkově, + 18. 9. 1974 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav) tíhnul od mládí k malířské paletě. Vystudoval malířství u profesora Schumanna na akademii v Mnichově. Po návratu do Čech se věnoval krajinomalbě. Náměty na své oleje a pastely čerpal na Českomoravské vysočině (Přibyslavsko), v Orlických horách, na Turnovsku, v Posázaví, v Tatrách, v Dalmácii a ve středních Čechách (Úvaly, Jirny).
Mimo výtvarné činnosti se za první republiky stal ochotnickým hercem, později i členem činohry Národního divadla, kde stál po boku známých herců, např. J. Marvana, J. Vojty, Z. Štěpánka, E. Kohouta a dalších.
Alois Janeček Pardubský, obraz chalupy, v soukromém vlastnictví
Do Úval přišel v roce 1933 a zapojil se zde do kulturního života. Účastnil se několika ochotnických představení spolku J. K. Tyl jako herec, režisér a scénárista. V roce 1938 po přestěhování loutkového divadla do stálé scény v prvním patře sokolského domu na náměstí v Úvalech (hotel TJ Sokol) se stal členem i režisérem loutkového divadla. Činnost této scény skončila v roce 1940 nařízením místní nacistické posádky. Pokračoval v malování a pořádání výstav. Po smrti první manželky Vlasty, s níž žil v Úvalech, se v roce 1944 odstěhoval do Jiren, podruhé se oženil s Janou Prosovou a narodil se mu syn Aleš. V Jirnech se rovněž podílel na ochotnické a sokolské činnosti a maloval. Také zde uspořádal několik úspěšných výstav svých obrazů. S ochotnickým spolkem v Jirnech vytvořil přírodní divadlo v zámeckém parku. Po čase se zrodila myšlenka na výstavbu kulturního domu, což se stalo skutkem. Při slavnostním otevření kulturního domu se hrála za jeho režie hra Lucerna.
V roce 2000 takto na svého strýce vzpomínala paní Malá: Jak si ho pamatuji? Jako malá holčička. Strýček byl velice milý, laskavý, a když mi přinesl dárek, tak v něm bylo zakuklené umění. Třeba mi nosil lidové panenky nebo vyřezávané loutky. Co vím z vyprávění maminky, tak strýc byl velice společenský. Často se u něj scházeli lidé kolem kumštu. Hrál na kytaru a mandolínu, zpívalo se, povídalo o divadle, malířství, o umění vůbec. Strýček měl hodně přátel mezi umělci. Jeho osobním přítelem byl například Václav Trégl. Než přišel strýček do Úval, byl členem kladenského divadla. V Úvalech byl členem divadelního spolku J. K. Tyl, pro který dělal scénografii.
Po únoru 1948 byl vyloučen ze Syndikátu československých výtvarníků z důvodu, že jeho práce nezobrazují dostatečně budovatelskou tematiku. Poté byl zaměstnán v ČKD v Praze.
Jeho dílo bylo prezentováno na výstavách v Přibyslavi, Kyšperku, Polné, Počátkách, Frenštátu, Bělé p. Bezdězem, Čelákovicích, Jirnech a dalších městech. V Úvalech vystavoval v roce 1936 společně s Karlem Benetkou, v dalších letech až do roku 1941 samostatně. Ukázky jeho tvorby mohli zhlédnout návštěvníci výstavy v Úvalech v domě dětí a mládeže v roce 2000 díky zapůjčení obrazů ze soukromých sbírek.
Alois Janeček Pardubský, obraz ovčína „chalupa na Vinici v Úvalech“, v soukromém vlastnictví
/Fotografie obrazů a díla Aloise Janečka Pardubského prosím zasílejte na adresu redakce./
Zmíněn v publikacích:
- 1936 Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic), Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa,
- 1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A – K), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město),
- 1995 Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město),
- 1999 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999 (IV. CH – J), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město),
- 2000 Hlas domova 2 (Výtvarné umění a architektura našeho Polabí), Městské muzeum a galerie, Břeclav,
- 2006 Významné osobnosti z Čelákovic a okolí, www.muzeum-celakovice.com
Použité zdroje: