Květnové povstání začalo na venkově 1. 5. 1945. V Praze se spontánně rozhořelo 5. května. Do květnových bojů v Praze se zapojil také sociální demokrat a ilegální pracovník, pplk. Ferdinand Šrůta (narozený 7. 3. 1910 na Táborsku, původně příjmením Schrutta).
Vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a v hodnosti poručíka působil v Košicích a Žilině, od srpna 1937 vykonával v hodnosti nadporučíka funkci referenta pro meteorologii a balistiku dělostřelectva Vojenského a technického a leteckého ústavu MNO. Podílel se na vydání služební knihy (předpisu) Balistická a dělostřelecká meteorologie a vydal první dělostřelecké Aerologické tabulky balistických hustot k opravám balistických a aerologických vlivů na střelbu. Oženil se a narodili se mu dva synové. Po likvidaci armády byl v hodnosti štábního kapitána přeřazen k Ministerstvu školství, potom jako technický úředník do Zbrojovky Brno. Pracoval jako aktuární adjunkt na ředitelství Českomoravské zbrojovky v Praze, ve Velflíkově ulici, č. 4, kde se od roku 1943 zapojil do odbojové činnosti a kde působil jako spojka mezi pražským ústředím a ilegálními skupinami ve výrobních závodech v Brně a Kuřimi. Podílel se na přípravě převzetí podniku, hlavně však na získávání zbraní pro spoluzaměstnance i civilní obyvatele. Stal se velitelem branné skupiny, s níž hned 5. 5. 1945 obsadil a bránil garáže, sladovnu a cihelnu v Praze Podbabě, bojoval v Dejvicích a Bubenči. Kolem 21. hodiny zajišťoval převoz zbraní do MNO na dejvickém Vítězném náměstí a střetl se s hlídkou SS, v boji utrpěl těžké zranění nohou způsobené kulometnou palbou. Byl mu prostřelen pravý nárt a pravý kloub kolenní, čímž došlo ke střelné zlomenině pravé kosti stehenní. Následky mu zůstaly po celý život, nejen hnisavé rány, ale hlavně neohebnost kolena způsobily, že se dva roky po válce ještě pohyboval o berlích, do konce života chodil v ortopedické obuvi, kulhal.
Za své stížnosti byl urputný podplukovník RNDr. F. Šrůta, vědec v oboru meteorologie dělostřelectva, náčelník povětrnostní služby Velitelství letectva Hlavního štábu, roku 1953 z čs. armády propuštěn, byť byl kovaným členem KSČ. Ke své poslední ženě Alžbětě se ze Žižkova přestěhoval do Úval, Havlíčkovy ulice 300.
V roce 1985 vydal drobnou publikaci Hrdinové neumírají, popisující pomníky a hroby padlých protinacistických odbojářů v okrese Praha-východ, psal články z historie. Zemřel v úplném zapomenutí odborné veřejnosti v Domově důchodců v Úvalech roku 2003 ve věku 93 let.
životopis Ferdinanda Šrůty na webu Sdružení přátel vojenské zeměpisné a povětrnostní služby
použité fotografie: rodinný archiv
Bez hrdinství těchto dobrovolníků, bojujících proti wehrmachtu, SA a fanatickým SS divizím do jejich odchodu či útěku před Rudou armádou brzy ráno 9. 5. 1945, by Praha a život českého národa vypadaly jinak, pokud bychom se směli narodit.
PhDr. Lenka Mandová
Autorka prosí vnuky o fotografie odbojářů do připravované publikace, stačí naskenovat a poslat. Znáte ještě další hrdiny z Úval a okolí?
mandova@centrum.cz