Historie prvního úvalského průmyslového podniku.
Cukrovar s podporou železnice
Vypěstovaná cukrová řepa se z Úval vozila ke zpracování do Liblic u Českého Brodu, kde fungoval cukrovar již od roku 1838. Stavba železnice (provoz zahájen 20. srpna 1845) snížila náklady spojené s přepravou surového cukru (získaného prvním zpracováním cukrové řepy) do rafinerie v Pečkách. I to byl jeden z impulsů k plánu na stavbu cukrovaru v Úvalech. Cukrovar se měl stát prvním velkým průmyslovým podnikem v Úvalech a u jeho založení se sešli všichni rolníci z Úval s cílem zajistit si odbyt a zpracování pěstované řepy.
Pro dokreslení lze uvést, že v Jirnech byl bývalý ovčín přeměněn na cukrovar již v roce 1836, dva roky před stavbou železnice přes Úvaly. Vznikl jako jeden z prvních v Čechách. Přestože vlna cukrovarnictví vyvolala vznik cukrovarů po celé republice, tak z důvodu špatné hospodářské situace po postavení železnice mimo Jirny byl cukrovar v roce 1885 (několik let po stavbě úvalského) zcela zrušen.
1870 založen cukrovar
„Spolkový rolnický cukrovar“ v Úvalech byl založen a jeho akcie upisovány na schůzi v hostinci U nádraží 16. ledna 1870. Předsedou prozatímního výboru pro ustanovení cukrovaru, nazvaného Spolkový rolnický cukrovar v Úvalech, se stal Antonín Rosenbaum.
Plán na Vinohradech
Stavba byla navržena na ploše dnešních Vinohrad. Do areálu měla vést kolejová vlečka od nádraží a oddělovat se u přejezdu vpravo. V místě tehdejšího druhého přejezdu přes železnici (dnes prudká zatáčka ulice Nerudova) měla obkroužit areál cukrovaru v místě dnešní ulice Nerudova. Architekt Šalomoun výrobní areál nakreslil na tehdejších polích od železnice přes dnešní ulice Havlíčkova, Žižkova, Boženy Němcové až téměř po ulici Jungmannova. V šíři mezi dnešní Pražskou ulicí a Nerudovou ulicí, resp. Výmolou. Hlavní přístupová silnice do areálu byla odbočka z pražské silnice v místě dnešní ulice Žižkova. Největší plochu areálu tvořily krechty, zakresleny jsou jámy na řízky, nově zřízený chladící rybník, kompost i zmíněná koňská dráha – vlečka od úvalského nádraží. /Další informace v příspěvku Cukrovar na Vinohradech/
Mapa: Plán umístění areálu cukrovaru v Úvalech na dnešní mapě města Úvaly
nákres na mapě openstreetmap.cz
1871 cukrovar za viaduktem
Cukrovar byl stavěn v letech 1870 – 1871 nakonec na pozemcích nad Úvaly, za železničním viaduktem nad horním mlýnem na louce Chobot a to na menší ploše, než byla původně plánovaná. Naopak vodní hospodářství a napojení na Výmolu znamenalo stavbu několika rybníků a napájení vodou z Výmoly pomocí trkače. Cukrovar fungoval jako surovárna. Z cukrové řepy se po očištění, nakrouhání a tepelném zpracování získal surový cukr, který se prodal a vozil do Pečecké rafinérie cukru. Vedlejšími produkty byly kaly jako hnojivo na pole a melasa pro krmení dobytka. Melasa se také úspěšně prodávala do lihovarů pro výrobu lihu. Věhlasný byl lihovar v Jirnech, ale také v Úvalech vzniklo hned několik likérek. Vznik cukrovaru tak zcela určitě nastartoval další podnikatelskou aktivitu.
Foto: Vchod do cukrovaru
Zdroj: archiv města Úvaly
Stavbu továrny a jejích administrativních budov provedl architekt Balšánek z Českého Brodu. Cukrovar byl otevřen 15. října 1871. I v dalších letech byly stavěny další budovy a vybavován areál. Roku 1878 byla do cukrovaru přivedena krátká kolej železniční vlečky. V roce 1879 se stavbou kotelny se stal dominantou města cukrovarský komín.
Komín cukrovaru měl výšku 60 metrů.
Níže v centru města má kostelní věž výšku 31 metrů).
Foto: cukrovar s vysokým komínem za železnicí
Zdroj: pohlednice města Úvaly ze sbírky Miloslava Klicpery
Soustava rybníků
S cukrovarem vznikla soustava několika vodních nádrží: Kaberna – Fabrák a Kalák – Jámy.
Foto: cukrovar s vysokým komínem za železnicí
Zdroj: pohlednice města Úvaly ze sbírky Miloslava Klicpery
Největší rybník byl „cukrovarský“, nazývaný také „Továrenský“, později „Fabrák“, který sloužil jako zásobárna vody. Vody bylo potřeba velké množství. Ten ve stejné velikosti známe dodnes. Před jeho hrází v celé její délce byla Kaberna (rozměry 12 m x 130,5 m). Ta byla později zavezena a zůstala z ní jen pětina jako nátok do Fabráku.
Malý rybník, nazývaný „Smradlavý“, později Kalák svým názvem napovídá, že do něj byly vypouštěny pro první vyčištění vody odtékající z výroby. Probíhaly zde hnilobné procesy cukrovarnických kalů a v okolí se šířil zápach. Z Kaláku voda odtékala přes nádrž Jámy do Výmoly před viaduktem.
Viktor Riedel z Riedelsteinu
Výroba v cukrovaru byla z počátku primitivní a nedostatečné technické vybavení továrny nutilo zaměstnat hodně lidí. Zpracovávalo se zpočátku i málo cukrové řepy. Dobrá snaha průkopníků v Úvalech nestačila k tomu, aby podnik prosperoval. Od začátku byl cukrovar velmi zadlužen. Podle listin uložených v Podlipanském muzeu Český Brod byl největším věřitelem Viktor Riedel, který se na celkovém dluhu 237 564 zl. v roce 1873 podílel 58 %. V následujícím roce 1874, kdy je vykázáno splacení velké části dluhů na částku 166 tis. zl. zůstává se 120 tis. zl. největším věřitelem cukrovaru se základním jměním 200 tis. zl. Dalšími z věřitelů byla Pražská strojnická společnost, dříve Ruston, Bratři Ringhoffer z Prahy, kteří zřejmě strojně vybavili cukrovar, ale také pan Rosenbaum, který stavěl budovy z cihel své cihelny.
Cukrovar brzo přešel z držení původní akciové společnosti do majetku pražského podnikatele Viktora Riedla z Riedelsteinu. Ten podnik dále zvětšuje a modernizuje. Patří mu také pozemky, rybníky i horní úvalský mlýn umístěný pod cukrovarem. Na cestě do Dobročovic byl V. Riedelem nahrazen 15. července 1898 dřevěný mostek přes Výmolu novým železným (dnes ulice Komenského).
Viktor Riedel von Riedelstein
Viktor Wilhelm Riedl von Riedenstein (*14. prosince 1841 Praha, +16. ledna 1925 Praha) byl rakouský a český podnikatel a politik německé národnosti. Ve volbách v roce 1883 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii obchodních a živnostenských komor (obvod Praha). Zasedal v německé sekci zemské zemědělské rady. V roce 1908 se podílel na organizování Jubilejní výstavy obchodní a živnostenské komory v Praze.
Jeho otcem byl pražský velkoobchodník Johann Baptist Riedl (*1801, +1858), veřejný činitel, který za své zásluhy dostal čestný šlechtický titul. Další z jeho děti Friedrich Eduard Riedl von Riedelstein koupil panství Dalovice v dnešních Karlových Varech, kde provozoval porcelánku.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Riedl_von_Riedenstein
https://www.myheritage.cz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Riedl_von_Riedelstein
http://www.riedl.cz
Obrázek: erb rodu, zdroj: www.riedl.mlejn.com
1916 – Pečecká rafinérie cukru
Viktor Riedel úvalský cukrovar v roce 1916 (ve svých 75 letech) prodává odběrateli surového cukru, firmě Pečecká rafinérie cukru. Lze odvozovat, že cukrovar byl v té době veden dobře a novým majitelům se hodil pro upevnění dodavatelského řetězce.
Dlouholetým ředitelem úvalského cukrovaru byl J. Merita, který spravoval podnik úctyhodných 45 let od r. 1874 až do roku 1919. Měl výborné odborné znalosti a neúnavnou píli, kterou věnoval rozkvětu místní továrny. Dlouholetým úředníkem závodu byl také pan Josef Havel, který vedl administrativní agendu podniku od jeho založení až do roku 1910.
Moderní strojní a technické zařízení se s pod novým vlastníkem dále zdokonalovalo. Zásluhu na tom měl český technolog a vrchní ředitel ing. František Štěrba. Cukrovar v Úvalech byl prvním podnikem v Čechách, kde byla postavena (v 90. letech 19. století) vakuová odparka firmy Rilienx-Lexa. Na montáž odparky přijel do Úval dohlížet majitel firmy pan Lexa. Další modernizace vybavení podniku zaručovala růst výroby.
V cukrovaru pracovalo v roce 1916 již 67 italských zajatců, v hospodářských dvorech a statcích pracovalo 40 mladých ruských zajatců, Rusíni, Poláci, Rumuni, Tataři, Mongolové, turečtí mohamedáni. V městečku bylo ubytováno 38 tyrolských uprchlíků a 34 bukovinských Židů. A tak v městečku vedle sebe žili Češi, Němci, Poláci, Italové, Rusové, Rusíni a Srbové… / Úvaly jindy a nyní, 1929
Cukrovar v Úvalech
Foto: Myslivec / Úvaly jindy a nyní, 1929 a archiv města Úvaly
Kotelna cukrovaru v Úvalech
Foto: Myslivec / Úvaly jindy a nyní, 1929 a archiv města Úvaly
Difuse cukrovaru v Úvalech
Foto: Myslivec / Úvaly jindy a nyní, 1929 a archiv města Úvaly
Filtry cukrovaru v Úvalech
Foto: Myslivec / archiv města Úvaly
Vakua cukrovaru v Úvalech
Foto: Myslivec / Úvaly jindy a nyní, 1929 a archiv města Úvaly
Ovlivnění Úval
Stavba cukrovaru přinesla do Úval příležitost dobře placené práce. Zpracování řepy trvalo od podzimu až do ledna i března a práci tak v cukrovaru našli lidé, kteří by v zimě těžko hledali jiné pracovní vytížení. Také daňová platební povinnost podniku značně přispívala do finančního rozpočtu obce. Zaměstnanci cukrovaru bývali členy a funkcionáři různých úvalských spolků.
Volný pozemek cukrovaru posloužil také dobré věci. Nedostatek koupání ve městě se rozhodl vyřešit Sokol v roce 1927, kdy za přispění obce zřídil na cukrovarském pozemku veřejné koupaliště 115 x 16 m a postupné hloubce od 50 do 170 cm.
Negativem koncentrované výroby bylo znečištění potoka Výmoly. Pro čištění odpadní vody sloužila usazovací vyhnívací nádrž Kalák, zvaný Smradlák.
Hůře jest s vodním živočišstvem našeho potoka. Nad Úvaly, zvláště pod Králičinou, mihne se ještě tu a tam rybka, také raka tu lze uloviti, avšak smutnou podívanou poskytuje potok pod Úvaly, když jeho hladina nese sta leklých rybek, otrávených cukrovarskými kaly po zahájení kampaně. / Úvaly jindy a nyní, 1929
Méně rušivým byl pravidelný klapot trkače, který čerpal vodu z Výmoly.
Vodní trkač je jednoduché vodní čerpadlo poháněné samotnou tekoucí vodou. Proud vody je pravidelně uzavírán trkacím ventilem. Vzniklé rázy slouží k čerpání vody přes výtlačný ventil do výšky několikanásobně vyšší, než je rozdíl hladin vody, která trkač pohání.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_trka%C4%8D
Foto: Hráz u trkače cukrovaru
Foto: Jaroslav Rajnyš / Úvaly jindy a nyní, 1929
Nová soustava nádrží pro cukrovar mj. ovlivnila fungování horního mlýna.
Kapacita výroby cukrovaru
V roce 1890 se zpracovalo denně 311 tuny řepy, v roce 1900 již 423 tuny, v roce 1914 byla denní produkce průměrně 560 tun řepy. Slibný vývoj přerušila 1. světová válka. Ubylo kvalifikovaných lidí, poklesla pracovitost. Po skončení války výkon firmy opět rostl, v řepné kampani v roce 1928 se denně zpracovalo až 650 tun řepy.
Foto: cukrovar s vysokým komínem za železnicí
Zdroj: pohlednice města Úvaly ze sbírky Miloslava Klicpery
Americký a jiný cukr ohrožuje náš vývoz a Anglie odňala možnost odbytu cukru v zemi jeho největší spotřeby. / Úvaly jindy a nyní, 1929
1929 – Union banka
V důsledku zvyšující se především zahraniční konkurence došlo k všeobecné krizi českých cukrovarů a u mnoha z nich k jejich zániku. To postihlo i úvalský cukrovar. Výroba se zastavila a novým majitelem se stala banka Union. Budovy začaly chátrat a areál byl využíván jen jako skladovací plocha pro cukrovou řepu dočasně v době sklízecí kampaně. Za druhé světové války byla v budovách ubytována armáda, ve skladech byly součástky do německých raket, motory do ponorek a v administrativní budově cukrovaru bylo dočasně zřízeno i několik školních učeben.
Foto: „poslední mohykáni“, 7. červen 1929
Zdroj: archiv města Úvaly
Znárodnění a zánik
Po 2. světové válce se objevilo několik zájemců o nové využití již částečně zdevastovaných objektů, ale ke konkrétní dohodě nedošlo. 1. května 1951 převzal bývalý cukrovar Místní národní výbor v Úvalech od národního podniku Konstruktiva. Výrobní budovy byly po roce 1951 postupně bourány a kámen a cihly byly nabídnuty místním občanům jako stavební materiál.
Foto: Cukrovarské budovy v troskách
Zdroj: archiv města Úvaly
Železniční vlečka byla zrušena. Z cukrovaru zbylo několik budov, které se přeměnily na byty nebo na sklady. Volné plochy byly využívány ke skladování řepy, byla sem též přemístěna sběrna surovin.
Foto: Cukrovarské budovy před zbouráním. Vpředu železniční vlečka.
Zdroj: archiv města Úvaly
Zůstaly rybníky Fabrák a Kalák, naopak Kaberna po ztrátě své funkce byla postupně zavážena a zanikla v roce 1962. Na jejím místě nyní stojí rodinné domy.
Foto: Letecký pohled na areál cukrovaru, Fabrák a a reál přilehlého Horního mlýna
zdroj: Letecký měřický snímek 1946 – VGHMÚř Dobruška © MO ČR / Uvaly.cz
Po roce 1989
Po roce 1989 byly části areálu využívány jako deponie stavební firmy Kotval, prodejna stavebnin, prodejna řeziva, autodoprava, vyrostl zde první supermarket (PLUS, dnes pod značkou Penny), vedle něj firma Čokolády.cz, pivovar Libertas,… Ve třech zbylých budovách jsou umístěny městské byty.