První doložený chudobinec v Úvalech byl v ulici Boženy Němcové čp. 195. V domě bylo původně obecní vězení, které s největší pravděpodobností bylo zrušeno po vzniku republiky v roce 1918 a objekt byl přeměněn na obecní chudobinec.
Chudobinec se obvykle nazývá sociální zařízení pro zestárlé a zchudlé obyvatele, kteří se již sami nemohli postarat o své živobytí. Systém výplaty důchodů nebo sociálních dávek tak, jak jej známe dnes, dříve neexistoval.
Fotografie: V období hospodářské krize po první světové válce sloužil chudobinec i jako vývařovna pro chudé.
Zdroj: archiv města Úvaly
V českých zemích zřízení chudobinců nařídil Josef II. svými dekrety v 80. letech 18. století, aby sjednotil péči o chudé, která se do té doby nahodile provozovala ve špitálech, a omezil žebrotu. Péči o chudé a přestárlé měla provozovat církev se státním dohledem. V těchto chudinských ústavech měli dotyční možnost bydlet a získat stravu. Financování chudobinců probíhalo z příjmů měst, církve, výjimečně státu a milodarů obyvatel.
Péče o chudé byla upravena v 60. letech 19. století, kdy byla zavedena obcím povinnost pečovat o chudé podle domovského práva, tím pádem chudobince přijímaly jen zchudlé domovské příslušníky a nikoliv cizí.
Fotografie: dům Boženy Němcové 195 v současnosti (listopad 2024)
V pozdějších dobách byl v Úvalech Domov důchodců v ulici Štefánikova.
Po roce 1989 byl na náměstí Svobody postaven Dům s pečovatelskou službou a Domov seniorů.
Zdroje: