Bojovníci z Úval v Květnovém povstání 5. až 9. 5. 1945 v Praze
Povstání proti nacistům bylo připravováno od raného léta roku 1939, kdy mobilizační a vojenskostrategické plány připravili důstojníci československé armády v ilegální skupině „Obrana národa“.
Naděje vkládané ve válečný konflikt, kdy by vojenská moc Říše byla v protektorátu oslabena, skončila v září 1939 po poražení Polska zklamáním , jež se prohlubovalo s každým vítězstvím v další okupované zemi, a tak mladší muži odcházeli bojovat do zahraničí. Nacisté byli při odkrývání ilegální činnosti šokováni hloubkou a šíří připravenosti vojenského povstání.
Po roce 1940 přešel odboj především ke zpravodajské činnosti, k udržení naděje, méně už k sabotážím, ke konci války i k vytváření partyzánských oddílů tam, kde to dovoloval rozsáhlý lesnatý terén. „Obrana národa“ se spojila s ilegálními organizacemi „Politickým ústředím“ , reprezentujícím politické strany Masarykovy republiky, a s „Petičním výborem Věrni zůstaneme“ s členy převážně národně socialistické strany. Před příchodem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. 9. 1941 se národní odboj začal organizačně spojovat s odbojem komunistickým, ale praktická spolupráce dávno existovala.
R. Heydrich začal za stanného práva nemilosrdně likvidovat odboj. Po jeho smrti plnil jeho krvavé plány zastupující říšský protektor Kurt Daluege, plukovník SS, jenž vyhlásil druhé stanné právo zvané heydrichiáda. Obrana národa a další profesní skupiny, např. železničáři, poštovní úředníci, učitelé, hasiči, někteří četníci a vysocí úředníci, se snažily v odboji pokračovat. Povstání bylo připraveno, ale chyběly zbraně, které nedodali ani Britové, ani Sověti.
Květnové povstání začalo na venkově 1. 5. 1945. V Praze se spontánně rozhořelo 5. května, když pražský rozhlas začal ve 12,33 h volat o pomoc. Česká národní rada s paritním zastoupením všech politických stran a s vojenskou složkou Obrany národa se postavila do čela obrany hlavního města a zničení Prahy zabránila, dokonce dosáhla dne 8. 5. od 16 h kapitulace wehrmachtu, nikoliv jednotek SS.
V Praze bojovali odbojáři Jan Bílek z Kožíškovy ulice 67 a Jaroslav Petrle, narozený 18. 6. 1920 v Chebu. K přípravě povstání organizačně přispěl bývalý student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Adolf Morávek, jenž ilegálně pracoval v komunistickém odboji na generálním ředitelství Škodových závodů v Praze. Stal se členem podnikového národního výboru. Tajně vyzbrojená úderná četa Škoda byla v květnu 1945 napojena na vojenské velitelství Prahy pod velením generála Karla Kutlvašra, ruského legionáře. PhDr. A. Morávek po válce dostudoval, do postihů komunistů po Pražském jaru 1968 se uplatnil v kulturní oblasti v Praze, v Úvalech působil jako režisér a dramaturg divadelního souboru J. K. Tyl.
Do květnových bojů v Praze se zapojil také sociální demokrat a ilegální pracovník, pplk. Ferdinand Šrůta nebo člen národního odboje, legionář Karel Böhm z Úval.
Mezi další odbojáře patří například Jaroslav Glücksmann, který se po opakovaném zatčení a věznění se z koncentračního tábora v saském Zwickau do Úval již nevrátil.
Během povstání zemřelo 2 000 lidí, někteří historici píší o 3 500 obětech. Václav Kural uvádí v boji za svobodu v celém protektorátu 8 000 mrtvých.
Pražské povstání na wikipedii
Události května 1945 pohledem účastníků… 1945.pametnaroda.cz
Bez hrdinství těchto dobrovolníků, bojujících proti wehrmachtu, SA a fanatickým SS divizím do jejich odchodu či útěku před Rudou armádou brzy ráno 9. 5. 1945, by Praha a život českého národa vypadaly jinak, pokud bychom se směli narodit.
PhDr. Lenka Mandová
Autorka prosí vnuky o fotografie zmíněných odbojářů do připravované publikace, stačí naskenovat a poslat. Znáte ještě další hrdiny z Úval a okolí?
mandova@centrum.cz
foto: barikáda v Terronské ulici v Dejvicích, z archivu ČTK
v Podbabě, Dejvicích a Bubenči bojoval jako velitel skupiny Ferdinand Šrůta z Úval