Pro společenské a kulturní události sloužilo v Úvalech množství sálů místních restaurací. Úroveň kultury pozvedla stavba tanečního pavilonu na Vinici.
Foto: výhled na město a náměstí z pavilonu na Vinici.
zdroj: pohlednice města Úvaly, ze sbírky Miloslava Klicpery
Okrašlovací a štěpařský spolek od roku 1877 zalesňoval holé stráně nad úvalským náměstím a starým městem. Vznikl háj třešní, hrušní i akátů se sítí pěšinek s lavičkami. Spolek po skončení Jubilejní výstavy (pořádané v Praze v roce 1891) odkoupil jeden z dřevěných pavilonů a v roce 1892 jej postavil na horní plošině stráně Rudolfova háje nad náměstím. Vrchol kopce byl srovnán a vznikla tak nejpůvodnější část háje – travnatá rovinka v rozměru asi 30 x 40 metru obklopená několika lipami a javory. V jejím čele nad prudkým srázem v roce 1892 za dohledu Fr. Fialy byl postaven dřevěný pavilon o půdorysu asi 8 x 10 m. Byl odsud krásný pohled na Úvaly. Pavilon sloužil všem spolkům k pořádání zábavy i divadla. Pavilon sloužil jako úkryt před deštěm při vycházkách, k uskladnění stolů a laviček.
Praxe použití výstavních pavilonů z pražské Jubilejní výstavy byla rozšířená. Například ve Škvorci tak vznikla z jiného pavilonu sokolská tělocvična.
U pavilonu pořádal Štěpařský a okrašlovací spolek každoročně v červnu v letech 1892 až 1895 lidové zábavy. Ředitelem školy Františkem Podholou, který byl v té době jednatelem spolku, byl v roce 1898 na průčelí pavilonu namalován spolkový znak. V roce 1898 se zde konala oslava 100. narozenin Františka Palackého.
Počínaje rokem 1892 pořádal Okrašlovací spolek zprvu téměř každoročně a to vždy na počátku školních prázdnin tzv. výlety na Rudolfův háj, kde se obecně říkalo „Na paviloně“. Byly to lidové slavnosti pro malé i velké, ne nepodobné vesnickým poutím. Výlet býval zahajován průvodem obecenstva s hudbou, procházející od školy Riegrovou ulicí a pak serpentinou nad domkem čp. 85
vzhůru k pavilonu. V průvodu nikdy nechyběla početná krojovaná skupina dívek i mládenců. Nahoře bylo možno již zasednout k
připraveným stolům a dát si pivo, půllitr za 6-7 krejcarů včetně horské přirážky. Prodávaly se zde sladkosti a různé jiné dobroty. Program býval zahajován obvyklými žertovnými závody mládeže, dále pak byl vyplněn nějakým komickým výstupem, veselou scénkou a hlavně hudbou, při které se mohlo i tančit. Zlatým hřebem pořadu bylo obvyklé vypouštění balónu. Byl z pestrého papíru asi 1 a půl metru v průměru a na spodní straně měl poněkud větší otvor, v jehož středu byl upevněn chomáč koudele. Před „starten“ byla koudel napuštěna lihem, několik chlapců podrželo balón a pořadatel koudel zapálil. Zahřátým vzduchem se balón nafoukl, zakulatil a začal stoupat, což se stával za ohromného křiku a jásotu dětí. Vystoupil několik desítek metrů a začal nabírat směr. V té chvíli obvykle vzplanul a celý v povětří shořel. To byl konec legrace a také ukončení slavnosti. Poslední takový podnik byl pořádán, zřejmě v roce 1910.
Pavilon v období hospodářské krize a dvou světových válek chátral. Nebylo dost peněz na jeho udržování. V roce 1945 prý pavilon posloužil k ubytování některých sovětských jednotek projíždějících městem. Po druhé světové válce byly trosky pavilonu odsouzeny již ke spálení.
Foto: Zřejmě jediná fotografie dokumentuje dřevěný pavilon na Vinici, na záběru zcela vlevo nahoře, mezi stromy
zdroj: výřez z pohlednice města Úvaly, ze sbírky Miloslava Klicpery
Použité zdroje: