V letech 1921 – 1922 vybudovala v Úvalech pražská akciová společnost Petrolea, založená firmou F. Uhlík a spol., chemickou továrnu na výrobu olejů, tuků a mazadel pro průmysl, která nesla název Petrolea. Technickou duší projektu vybudování rafinerie byl významný akcionář firmy RNDr. Federer. Podílníkem byl také ing. Nechvíle.
Areál továrny Petrolea
Ve svých pamětech zapsal pan Zeman: V Úvalech vpravo směrem k trati u Votavy končí ulice Jiráskova a dále vede Försterova až k bývalému přejezdu přes trať do ulice Tovární, dříve silnice Jirenské. Na samém konci ulice Försterovy jsou vrata a vjezd do továrny Petrolea.
Nejdřív postavil vilu a pak skladiště benzínu p. Holan, za ním přišla akc. spol. Petrolea. Přímo u jirenské silnice u samých závor železničních zakoupila lán pole, komu patřilo nevím, a přes protesty obce, že je to nebezpečné, že to bude zapáchat a podobně, nastavěla kolny, skladiště a výrobnu s vysokým komínem (varnu) a za nějaký čas šla jejich vazelína jménem Uvalol a jiná speciální mazadla do celého světa. Výroba se rozšiřovala, začalo se pracovat s asfaltem, který převářeli a dělali asfalty speciální. V asfaltových dolech měli mnoho řídkého asfaltu, jakož i jiné továrny měly řídké asfaltové odpady. Petrolea to koupila, rozvařila, přidala úvalskou hlínu červinku, italský jíl a vznikl z toho asfaltový nátěr k použití za studena, a jelikož se to podobalo gumě, dali tomu název Gumoasfalt.
FOTO: Petrolea ve výstavbě, stavba byla svěřena firmě Jedon
Zdroj: Úvaly jindy a nyní
Volba stavby továrny vedle železnice nebyla náhodná. Do továrny byla brzo zavedena železniční vlečka, bez které by výroba ve velkém nebyla možná. Vlečka firmy Kubín byla uvedena do provozu dne 12. února 1935, naproti tomu vlečka firmy Petrolea byla v provozu již od roku 1934.
Petrolea (vlevo nahoře) na uliční mapě města v roce 1929 z knihy Úvaly jindy a nyní
V knize Úvaly jindy a nyní (1929) je inzerován sortiment firmy Petrolea akciová společnost, Fochova tř. 9, Praha XII: vyrábí a dodává všechny druhy strojních olejů, cylindrových olejů, veškeré druhy tuků, mazadel atd. benzín „BP“, petrolej, naftu atd. Speciální tuk UVALOL, autoolej TOURING a pro moderní úpravy silnic SILEMBIT a ASFALTON.
Pro zajímavost lze také uvést, že v roce 1929 z 26 telefonních stanic v Úvalech má Petrolea číslo „3“.
UVALOL
Mezi výrobky Petrolea dominoval speciální automobilový tuk Uvalol 3 C, který byl dokonce vyvážen do zahraničí. Na mezinárodní světové výstavě v Paříži v roce 1928 byly výrobky firmy Petrolea vyznamenány zlatou medailí Grand Prix. Firma se úspěšně rozvíjela a v dalších letech byl sortiment rozšířen o výrobu asfaltů na úpravy silničních vozovek a o výrobu izolačních hmot na bázi asfaltů. V letech 1935 – 36 byla vybudována i malá diskontinuelní destilační jednotka na zpracování ropy s kapacitou 1 železniční cisterny (cca 20 t) denně, která měla firmě, podle tehdejších zákonných předpisů, zajistit možnost podnikat v oboru zpracování ropy a jejich produktů.
Rafinerie
Vedení firmy v dalších letech plánovalo i postavení kontinuální destilační jednotky a navazujících provozů o poměrně velké kapacitě. Tím mělo postupně dojít k vybudování rafinérie na úrovni závodů, jako byla KORAMO Kolín (dříve Vakuum Oil Company) či FANTOVY ZÁVODY v Pardubicích, později PARAMO. Z toho důvodu vedení firmy Petrolea v předstihu vykoupilo část pozemků dnešního Klánovického lesa, který měl být pro další výstavbu rafinérie využit.
Válečné události v letech 1939 – 1945 však realizaci tohoto záměru již zabránily.
FOTO: záměr výstavby továrny Petrolea v Úvalech
Zdroj: Úvaly jindy a nyní
RNDr. Federer
Technickou duší celého projektu byl RNDr. Federer, významný akcionář firmy, který jako příslušník židovské komunity zahynul v prvních letech války v koncentračním táboře. V té době v podniku pracovalo 15 úředníků, 4 inženýři, 30 výrobních dělníků a 100 až 200 dělníků na silničních úpravách.
Národní správa
Po znárodnění továrnu „Petrolea“ převzal národní podnik „Koramo“, který zde prakticky zachoval výrobu ropných produktů.
V poválečném období po znárodnění patřil podnik do resortu ministerstva chemického průmyslu a následně byl několikrát přejmenován. Název firmy vycházel z jejího výrobního programu. Rafinérii minerálních olejů RAMO vystřídal po čase název n.p. KORAMO Kolín, závod Petrolea Úvaly, protože podnik byl organizačně začleněn pod kolínský závod. Po vybudování moderní provozní jednotky na výrobu tuků, řezných a obráběcích olejů v Kolíně došlo k rozdělení výroby na minerální oleje a tuky a dále produkty na bázi asfaltu.
Stavební izolace
Úvalský závod byl potom převeden do resortu ministerstva stavebnictví a byl strukturálně přičleněn k n.p. Stavební izolace Praha, po krátké době pak vznikl samostatný n.p. Bituma Úvaly s výrobním programem asfaltových silničních a asfaltových izolačních hmot. Silniční asfaltová emulze – dříve EAS později pod původní značkou SILEMBIT je pod tímto názvem v PARAMU Pardubice – i když v poněkud pozměněné kvalitě, vyráběna dosud. Dalším nezanedbatelným izolačním výrobkem byla asfaltová suspenze pod obchodním názvem EONIT zpracovatelná za studena, vyráběla se v několika druzích a barvách a sloužila jak pro izolaci střešních krytin, tak později, v roce 1958 a v dalších letech k úpravám i pro první vozy ŠKODA Spartak a následné série jako ochrana spodku vozů proti korozi a jako antivibrační prostředek. Tento výrobek byl na vozech v plném rozsahu po určitých úpravách a v různých modifikacích používán automobilovými závody ŠKODA (ale i TA-TRA a PRAGA) až do náběhu vozu ŠKODA FAVORIT.
Izolační hmota, asfaltová suspenze pod pozdějším názvem Antivibral, vyráběná v Úvalech, která se tehdy používala k nátěrům spodků karosérií automobilů, se tak dostávala téměř do celého světa.
Stovky tun asfaltových laků
Významný objem produkce představovala i výroba asfaltových laků a tmelů, která byla v závodě zavedena od roku 1953. Všechny výrobky byly aplikovány převážně ve stavebnictví a jejich měsíční produkce dosahovala řádově stovky tun.
Asfaltové hmoty PARAMO
V roce 1960 přešel závod zpět do resortu ministerstva chemického průmyslu a jeho správu převzala, jako svůj pobočný závod v Úvalech, pardubická rafinérie minerálních olejů PARAMO. V těchto letech se oproti dřívější době objem výroby asfaltových silničních a izolačních hmot zvýšil trojnásobně, zejména zavedením vícesměnného provozu a intenzifikací technologických postupů. Ve výrobě silničních emulsí zaujímala provozovna na dlouhou dobu monopolní postavení v celém Československu
Chemické výpary, pach, nebezpečný odpad
Lidé v Úvalech si často stěžovali na zplodiny z výroby a zápach. Diskuze o dopadu na ekologii v Úvalech se opakovaně objevila také na stránkách měsíčníku Život Úval, přestože kritika socialistického hospodaření v té době nebyla běžně umožňována. Chemický odpad z výroby (sudy asfaltu,…) byly volně skládkovány v hlubokém lomu na Vinici. Opakovaně se stalo, že zde byl založen požár. Jeden z požárů chemického odpadu nepřetržitě hořel několik měsíců a nad Úvaly stoupal mohutný sloup hustého černého dýmu.
Strojírenský servis BENZINA
Od 1. října 1967 byla výroba asfaltových silničních a izolačních hmot v Úvalech definitivně zrušena a zcela převedena do Pardubic. Objekty převzal n.p. Benzina – technický závod Praha, který zajišťoval strojírenský servis pro celý, tehdy velmi rozsáhlý národní podnik v Československu. V té době pracovalo v n.p. Benzina na celém území republiky přibližně 9000 pracovníků. Získáním výrobních ploch v Úvalech po zaniklé chemické výrobě plánoval tehdejší technický závod převedení veškeré dosavadní výroby ze zastaralých, stísněných strojírenských provozů v Praze – Karlíně a vybudování moderního strojírenského závodu v blízkosti pražské aglomerace. V neposlední řadě se počítalo i s tím, že velká část stávajících zaměstnanců z Prahy bude mít lepší podmínky k dojíždění do závodu v Úvalech. Proto byly postupně asanovány stávající úvalské výrobní prostory od chemické zátěže a bylo rozhodnuto náběh strojírenské výroby realizovat po etapách. Federalizace Československé republiky v roce 1968 přispěla k odtržení slovenské části n.p. Benzina a vytvoření samostatného n.p. BENZINOL na Slovensku. Tento proces si však vyžádal re-dukci původních plánů a tím došlo i k jeho značnému zpomalení.
Výrobní náplní technického závodu Benzina a jeho provozu v Úvalech byl především strojírenský servis pro výstavbu čerpacích stanic, výroba podzemních nádrží, potrubní rozvody, požární technika, výroba obslužných, skladovacích a sociálních kiosků, dále opravy automobilového vozového parku cisternových vozidel n.p. Benzina, výroba nakladačů, přepravních a čistících linek pro velkosklady n.p. a celá další škála speciální techniky, která vyžadovala jen malé série, a proto nebyla tehdejším strojírenským průmyslem vyráběna.
Transformace a prodej
Tento stav v úvalském výrobním závodu trval, s malými výjimkami a postupným útlumem činnosti, až do konce roku 1993. Koncem tohoto roku došlo definitivně k transformaci státního podniku Benzina na tři samostatné právní subjekty – a.s. Benzina, která převzala a provozuje většinu lukrativních čerpacích stanic na území ČR, na ČEPRO, a.s. – České produktovody, která spravuje produktovodní síť na území celé republiky, včetně umístěných velkoskladů, a na zbytkový státní podnik Benzina, kde zůstaly méně ekonomicky lukrativní čerpací stanice, které měly být postupně buď modernizovány, nebo zcela asanovány z důvodu vysoké ekologické zátěže. Zbytkový státní podnik Benzina ukončil svoji činnost v roce 2003 a se zbývajícími čerpacími stanicemi byl začleněn do a.s. ČEPRO.
Transformací s.p. Benzina skončila i potřeba stávajícího servisu technického závodu Benzina. Postupně byla utlumena jeho činnost, byly pronajaty nebo prodány výrobní i nevýrobní prostory jiným firmám k výrobní činnosti, ke skladování i k jiným účelům. Tím také byla historie provozu technického závodu Benzina v Úvalech ukončena.
Zdroje: