Kdybychom před 50 lety kráčeli kolem tehdejší synagogy směrem ke Škvorci, ocitli bychom se za ní mimo obec. Tam, kde je dnes prodejna stavebnin a vedlejší domky, byla neoplocená ovocná zahrada, po pravé straně byla role.
Dvůr Hostín
O něco dále bychom prošli železničním podjezdem, který měl tehdy ještě původní podobu, tj. tři oblouky, minuli křížek u kalového rybníka a pak i vysokou cukrovarskou ohradní zeď, jejíž vrchol býval posázen různobarevnými skleněnými střepy. Ocitli jsme se v polích. Ne však ještě doslova, neboť přibližně v místech, kde je nynější komunální zahradnictví, býval také rozlehlý ovocný sad patřící k Hostínu. Když po I. svět. válce přestal být Hostín knížecím velkostatkem, přešel jako tzv. zbytkový statek s 80 hektary pozemků do soukromého vlastnictví p. Karla Bradáče. Předtím měl „dvůr“ Hostín výměru asi dvojnásobnou. Přibližně tedy 80 hektarů polí bylo při I. pozemkové reformě přiděleno a prodáno soukromým osobám, ponejvíce úvalským zemědělcům.
Hrušeň z vojenských map
Tak se stal i zmíněný sad vlastnictvím jistého Dr. Koláře, jej pronajal p. Želechovskému, který je z Masojed. V tomto sadu rostla tehdy věkovitá planá hrušeň neobvyklého vzrůstu. Byla asi 15 m vysoká a větve její košaté koruny přesahovaly celou silnici a dotýkaly se větví jedné z třešní rostoucích za příkopem na druhé straně silnice. I ostatní stromy v sadu byly většinou staré, a tak je začal nájemce kácet. Když se jeho syn p. Ladislav Želechovský vrátil z vojny, došlo v roce 1926 i na starou hrušeň, a jak vypravoval, byla to pořádná fuška. Říkalo se tehdy, že hrušeň byla stará na 300 let a část jejího mohutného kmene se velmi hodila přišimaskému kováři, který právě potřeboval špalek pod kovadlinu. Avšak – jak to bylo dál?
Uplynul rok či dva a jednoho jarního dne objevila se na škvorecké silnici malá skupina vojáků s důstojníkem, chodili s mapou sem a tam a hledali starou hrušku, ovšemže marně. Hledali ji proto, že na jejich mapě byl strom zakreslen jako tzv. pevný bod, jehož souřadnice byly přesně zaměřeny. A protože s vojenskými věcmi nejsou legrace, putoval p.L.Ž. k soudu do Brodu. Marně namítal, že majitel zahrady ho neupozornil, že strom nebyl označen atd. -případ jako trestní věc postoupen rovnou Vrchnímu zemskému soudu do Prahy. Ale tím to také pro všechny zúčastněné rázem skončilo. Dalšího řízení již nebylo a žaloba byla patrně vzata zpět. – Zmiňujeme se o této věci z toho důvodu, že podnes se udržuje pověst o tom, že pokácení hrušně stálo kohosi hezkých pár tisíc, což, jak vidno, vůbec neodpovídá pravdě.
Hostína a podzemní chodba
Kráčíme nyní dále po škvorecké silnici postavené v roce 1884 a odbočíme k Přišimasům; nyní jdeme po silnici pocházející z r.1901. U jejího zákrutu po levé straně objevíme snad ještě dnes otvor do sklepa, z něhož vedla kdysi podzemní chodba do tuklatského kostela. Aspoň to tvrdíval „starý pan Hlávka“, který kdysi býval hostínským zahradníkem a šafářem; vyprávěl, že se mu podařilo prolézt či projít chodbou až k místu, kde slyšel hučení vlaků. Autor též slýchal zmínku o tom, že zmíněná chodba prochází pode dvorem bývalého Ryšánkova statku v Tuklatech. Jestliže pověsti o této chodbě jsou pravdivé, můžeme předpokládat, že středověká tvrz Hostyně, sídlo zemanské či vladyčí, stávala právě v místě, kde je dnešní otvor do zmíněného sklepa.
A pokud jde o dobu ještě starší, uvádí letopisec Kosmas, že hranici mezi územím knížat pražských a velkou oblastí, nad níž vládla knížata Zlická a později Slavníkovci, tvořil v tomto kraji potok Surina.
Protože tu pravděpodobně nejde o českobrodskou Šemberu, můžeme věřit, že se pod tímto názvem skrývá naše dnešní Výmola. Z české historie je nám známo, že knížata pražská, vládnoucí kmenu Čechů, žila v neustálých svárech s kmenem Zličanů i se Slavníkovci. Je proto jisté, že krajina kolem dnešních Úval ležela tehdy v neklidném pohraničním pásmu, které nebylo před koncem 1. tisíciletí n. l. místem bezpečným a vhodným k trvalému osídlení. Snad právě proto je prvá zmínka o Úvalech až z doby mnohem pozdější (1361).
Arnošt z Pardubic
Název Hostíň či Hostyně vyskytuje se v českých dějinách nejen ve spojitosti se jmény zdejších malých či větších feudálů (jak o tom podrobně napsal V.Sommer v knize Úvaly jindy a nyní na str.52-3), ale zejména proto, že je skutečným či domnělým rodištěm Arnošta z Pardubic. Shrneme tu ve stručnosti všechny známé názory na tuto otázku. Kronikář Hájek, jinak probošt staroboleslavský, uvádí, že Arnošt se narodil v Hostíni roku 1300, což potvrzuje i letopisec Beneš Krabice z Veitmile. Učený jezuita Balbín praví, že se Arnošt narodil v hradu Skara u Úval. Augustin Sedláček naproti tomu tvrdí, že se Arnošt narodil v krajině kladenské, což však v zápětí vyvrátil V. V. Tomek. A Al. Dostál v brožurce „Úvaly“ z roku 1913 píše doslovně: Hostýn byl prvotním sídlem pánů z Pardubic. Zde seděli bratři Arnošt a Jetřich, z nichž onen nabyl statku Visenburka a později Pardubic, tento (+1310) měl syna Kuníka z Hostýna, jenž byl léta 1346 purkrabím na Kyšperce. Zde druhdy panoval slavný rod Malovců a z toho pocházel otec Arnoštův. Ve štítu měl půl stříbrného koně se zlatou uzdou v červeném poli. V Hostýni se narodil r.1300 slavný potomní arcibiskup.
Tím bychom mohli učiniti tečku za tímto učeným sporem, přijímajíce názor většiny jmenovaných badatelů. Arnoštova socha u nás tedy stojí právem a je dnes jako historická památka a umělecké dílo chráněna státem.
V minulosti tomu tak nebylo, a proto Památková péče při kulturním odboru Středočeského KNV musela v roce 1963 vynaložit značné částky na opravu a úplnou restauraci Arnoštova pomníku. Dnes se díváme na historickou postavu Arnošta z Pardubic již jinak než dřív, kdy se jeho osoba spojovala převážně s jeho církevní funkcí. Spíše, než příslušníka kněžské hierarchie, spatřujeme v něm moudrého rádce Karla IV. a kancléře či rektora jedné ž nejstarších universit ve střední Evropě. Slavnost konaná v roce 1869 při instalaci sochy je popisována na str.309 spisu Úvaly jindy a nyn0í spíš jako velkolepá církevní událost.
Udivuje nás množství účastníků (osm tisíc je na tehdejší dobu počet neuvěřitelně velký) i stručná zmínka o universitních zástupcích. V tomto ohledu si můžeme údaj trochu upřesnit. V čele delegace Karlovy university (nebo jak se tehdy říkalo: C.k. university Karlo-Ferdinandovy) byl sám rektor rytíř Dr. Johann Fr. von Schultt, profesor právních dějin /Němec/, dále Dr. Eberhardt Jonák, člen akademického senátu, prof. nár. hospodářství /Čech/ a Dr. Jan Maria Chlup, prof. Finančního práva /Čech/. Byla to tedy účast reprezentativní.
Také my dnes hodnotíme osobnost Arnoštovu především jako jednoho z představitelů tehdejší české vzdělanosti, i když ještě středověké a neosvícené.
Arnoštova socha stojí u nás v prostředí nevhodném. Věříme ale, že i tato věc bude uspokojivě vyřešena v rámci možností, které nám poskytne dlouhodobý výhledový plán budoucí výstavby Úval, o němž má být rozhodnuto v nejbližší době.
Jaroslav Rajnyš, 1969, publikováno v Životě Úval
Seriál článků „o úvalském okolí“:
- O ÚVALSKÉM OKOLÍ 1. díl
Na přelomu století
Konec starých Ouval v roce 1918 nebo 1921? - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 2. díl
Vybudování koupaliště v r. 1894
1927 – Druhé koupaliště
Horní mlýnský rybník
1873 – Fabrák, Kalák, Kaberna
Horní mlýn
Zavezení Kaberny - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 3. díl
Dokončení historie koupališť - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 4. díl
Barvírna
Střelnice Svazarmu
Hodov
Demolice Hodovského mlýna 1961
Uvalum speciosum smrdutum - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 5. díl
Pozůstatky Pilského rybníka
Jeskyňka
Mrchoviště
Na ztraceném korci
Vykácené duby na Holé Hostyni 1864
Ztracený místní obecní archív z roku 1929
Regionální tisk - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 6. díl
Úvalský háj
Obecní pastouška
První část úvalského háje – Císařský sad
1886 vysázení lip na Ouvalák
1892 postaven dřevěný pavilon - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 7. díl
Na Paviloně
Masarykův Háj a Háj legionářů
Zbourání chalupy Pod Vinicí v r. 1969 - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 8. díl
První družstevní dům
Trampské chaty v Králičině
Třetí kolej a přeložka
V setých
Zbořen Stříbrňák
7 domů ročně, žlutá čísla pro chaty
U široké louky
Nouzové stavby Pod Slovany na místě cihelny
Velké sucho 1947 a rybník Lhoták z roku 1949
Kruhová cihelna V Rohožni
Třetí úvalská cihelna - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 9. díl
Cukrovar a fabrák
Horní mlýn
Devět kanálů - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 10. díl
Dvůr Hostín
Hrušeň z vojenských map
Hostína a podzemní chodba
Arnošt z Pardubic - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 11. díl
Zrušena panská dominia
Lom na Hrobce
Studánka
Pohled z Vinice - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 12. díl
SK Ouvaly a Pařezina
Stavba Sokolovny, skautské klubovny, házená
Rozkol sociálně demokratické strany, dvě kina a konec D.T.J. ROVNOST
Sportovní klub SLOVAN a hřiště Na Slovanech - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 13. díl
Háj
Osázení luk topolovými kulturami
Zalesnění mlýnského údolí