Za komunismu byla zcela normální součástí společnosti vojenská síla. Byla povinná základní vojenská služba, která mladým chlapcům vzala 2 roky života (a někdy i život). V lidech byl komunisty vyvoláván pocit trvalého ohrožení cizí vojenskou silou ze západu.
Již malé děti na základní škole se učily v tělocviku házet gumovou atrapou ručního granátu. Dvakrát ročně se oblékali děti i učitelé do pláštěnek a igelitových pytlíků a plynových masek v rámci připravenosti na atomový útok ze západu. Mezi hračky dětí patřily tanky a vojenská auta. Každoročně byly pořádané vojenské přehlídky, kdy městy projížděla vojenská technika včetně tanků. Ty ruské ostatně přejížděly v nekonečných konvojích s další technikou cvičně napříč naší republikou v průběhu celého roku, až okna drnčela celou noc a den, dva i tři v kuse… Úvaly ležely mimo oblíbené vojenské trasy a těchto manévrů bývaly ušetřeny.
V tomto období bylo jednodušší pro fandu techniky získat na „dětské hřiště“ vojenské letadlo. Předseda bytového družstva pan Kazda v 80. letech do Úval dostal sovětskou stíhačku MIG 17. Vyřazená vojenská letadla umisťovaná na návsích a na sídlištích byla u dětí velmi oblíbená a šlo o častou kulisu socialistické doby. Ta úvalská stíhačka stála na Homolce u dnešní restaurace. Celokovový letoun však pod náporem dětí byl rozebrán tak, že musel být po asi deseti letech z Úval odvezen.
Základní verze MiGu-17 bylo víceúčelové stíhací letadlo vyzbrojené třemi kanóny. Mohlo sloužit i jako stíhací bombardér. První prototyp vzlétl v roce 1950 a dosáhl rychlosti 1 114 km/h (M=1,03) ve výšce 2200 m. /zdroj: wikipedia/
Pokud máte ve svém rodinném albu fotografii s letadlem v Úvalech, ozvěte se prosím redakci.