Vydání knihy o slavné úvalské rodačce Marii Majerové je odloženo. Důvody nám prozradí autorka v příspěvku, který v Životě Úval nemohl být otištěn…
Knihu Od Panenství k Divokému západu, přinášející kulturně politická fakta naší společnosti od konce 19. století do roku 1967 na pozadí dat o životě a díle naší rodačky Marie Majerové, jsem nabídla k vydání městu. Vím, že o Majerové jsme toho mnoho nevěděli, a proto vyšel z letopisecké komise nápad na sepsání všech fakt, abychom roku 2017 vzpomenuli jejích výročí a konečně se s její přítomností v Úvalech vyrovnali. Nikdo nevěděl, o jak rozsáhlou práci půjde. Krátké referáty jsme psali už v 90. letech. Dnes kniha obsahuje 496 kB o velikosti písmen 12 a 30 fotografií. V nákladu 500 kusů a autorského honoráře by se jednalo o výdaj cca Kč 76 000,-.
Kniha vyzněla jako varování pro pamětníky, ale hlavně pro další generace, že političtí uchvatitelé moci dokáží zmanipulovat i vzdělané a slušné lidi.
Rada města, P. Borecký, J. Polák, A. Kimbembe, V. Pokorný a L. Milerová, se rozhodla knihu přinášející také fakta a fotografie z dějin města po naznačených příslibech nevydat. Zatím jsem nedostala písemné vyrozumění, ale domluva ztroskotala na „autorských právech“. Autorka nabídla městu smlouvu vytvořenou právníkem Dilie, což je organizace chránící práva literárních či filmových umělců. Tedy lidí znalých svého oboru.
Město mi nabídlo k podpisu pětistránkovou smlouvu, která je podle slov městského právníka obvyklá při uzavření smlouvy o autorských právech např. s architekty. Uvádím několik příkladů a ptám se.
Nač potřebuje město „neomezenou licenci k užití díla či jeho části v hmotné i nehmotné podobě…, v jakémkoliv jazyce, samostatně či nikoliv, v rozsahu neomezeném (zejména co do množství, vydání, místa, území, prostoru, formy, postupů, prostředků, formátů či nosičů), i pro reklamu a jinou propagaci, s právem poskytnutí anebo postoupení (dále společně též převodů) získaných oprávnění (stejně tak souhlasů a povinností z této smlouvy, jakož i smlouvy samé) zcela či zčásti třetí osobě s právem dalších převodů, zejména ke sjednanému účelu. Nabyvatel tak má právo zejména vydat dílo jako neperiodickou publikaci i dílo jinak užít, též v elektronické formě (elektronická práva)“. To byl článek 4.
Město chce knihu přeložit?
Článek 6 smlouvy o dílo a smlouvy licenční: „ Nabyvatel je oprávněn zpracovávat (např. překládat do jiných jazyků… či jinak upravovat nebo měnit dílo či jeho část včetně názvu díla… spojovat s jinými autorskými díly či jinými prvky či dílo zařazovat do souboru autorských děl…“
Město chce hotové dílo dále dotvářet?
Nejvýstižnější je článek 7. Nabyvatel, což je město Úvaly, zastoupené starostou Mgr. Petrem Boreckým, „nabyvatel není povinen licenci využít“.
Nač a proč psal právník smlouvu?
Nechci čtenáře dále obtěžovat právnickým jazykem. Sečteno, podtrženo.
Rada, jejíž členové v Úvalech nevyrostli, nemají zájem na vydání veškerých dat o spisovatelce, abychom ji a její literární dílo poznali v jejích kladných a záporných životních situacích, popřípadě mohli zavzpomínat, možná se i pobavit a poučit.
Knize včetně studia knižních a archivních zdrojů jsem věnovala přes jeden rok. Posuzovatelé včetně recenzentů, univerzitní docent historik, toho získal pan starosta, a univerzitní profesor literární vědec, přijali knihu velmi kladně. Pokřtění přislíbil známý psychiatr, kterému jsem musela odpovědět, kdy kniha vyjde. Proto jsem oslovila pana starostu, jenž v telefonu hovořil o autorských právech na knihu. Teď chce koupit licenci, nikoliv knihu. Ve sporu není obsah knihy, ale spor o licenci. Tak jako v dalších kauzách si jako kronikářka města kladu otázku: „ Jaké má náš pan starosta s danou věcí úmysly?“
Děkuji za podporu všem lokálním patriotům, kteří mi pomáhají s vydáním knihy.
PhDr. Lenka Mandová, středoškolská profesorka češtiny, dějepisu a němčiny
/redakční poznámka: Patrioti, kteří chtějí podpořit vydání knihy jsou stále vítáni./