Oslovil jsem nového starostu města Úvaly Mgr. Petra Boreckého po dvou měsících ve funkci a položil mu v jeho kanceláři (v budově na Pražské ulici) několik otázek.
Petře, koukám, že máš kancelář celou změněnou?
Kancelář byla neútulná, zastavěná nábytkem, nevymalovaná. Chtěl jsem, aby reprezentovala město, aby se tu lidé cítili příjemně. Pro to jsou tu i ty kytky co vidíš. Já mám kytky rád a tyhle kytky jsem si sem přinesl ze svoji firmy. A zeď? Ta je teď asi tři dny čerstvě namalovaná stejným pánem co dělal hospodu Na Dobrým místě.
V Úvalech bydlíš od roku 2004, v roce 2006 jsi založil Otevřené Úvaly. V předvolebním profilu na Otevreneuvaly.cz jsi uvedl, že si chtěl založit něco jako okrašlovací spolek, ale po setkání se starostou p. Černým došlo ke zlomu. Co tě nakoplo? Chybějící kanalizace, vodovod,…?
Musím říci, že jsem si rozhodně nemyslel v roce 2006, když jsem zakládal Otevřené Úvaly, nebo když jsem vůbec přemýšlel o okrašlovacím spolku, že za 10 let poté se stanu starostou města. Já jsem do politiky vůbec nechtěl jít. Když jsem se přistěhoval do Úval, měli jsme hliněnou ulici, bez vody, bez kanalizace a město vypadalo z mého pohledu naprosto příšerně. Tak jsme chtěli s Mirkou /manželkou/ založit okrašlovací spolek, který by fungoval podobně jako v jiných městech, že by se upravovala veřejná prostranství, sázely kytičky a podobně. A při té příležitosti jsem jako právník a ředitel společnosti, kde jsem pracoval, zašel za starostou města – tehdy panem Černým a nabídnul mu pomoc při různých projektech. Nabídl jsem mu pomoc. V tom roce 2004 až 2006 jsem toho o správě města až tolik nevěděl a tak jsem se šel zeptat „jakou“ pomoc bych mohl nabídnout. Ta reakce byla natolik nevstřícná, že mě to naštvalo. A z toho naštvání vzniklo to, že jsem si řekl: Co mohu udělat pro to, abych mohl změnit to, co mě štve? Pak jsem se potkal s Luckou Trávníčkovou a dalšíma lidma a postupně začaly vznikat Otevřené Úvaly. Jak to dopadlo, vidíš sám dneska.
Bydlíš v Radlické čtvrti. Jak se ti teď bydlí v Úvalech?
Posun je jasný, naprosto markantní za těch deset let.
Mám kamarády v zahraničí, a když přijedou například ze Švédska jednou za dva, tři roky tak nejvíc ten posun okomentují oni. Člověk v tom žije a tak to tak nevnímá, ale když to slyšíš, tak se nad tím zamyslíš a uvědomíš si, co se za tu dobu změnilo.
Na posledním volebním lístku jsi měl uvedeno „místostarosta“. Co tě živilo před politikou?
Já jsem měl a pořád ještě mám svoji firmu, která funguje v oblasti obnovitelných zdrojů energie, což jsou ony proklínané fotovoltaické elektrárny, větrné elektrárny, instalace úsporných osvětlení a snižování energetické náročnosti budov.
A druhá větev, co dělá moje firma, je v oblasti justice. Vydáváme Sbírku Nejvyššího soudu, Sbírku soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu a výběr z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. A pak poskytujeme některé softwarové služby pro českou soudní soustavu.
Před rokem 2007 jsem pracoval v právním nakladatelství jako ředitel. A ještě před tím jsem rozjížděl regionální pobočky v telekomunikační společnosti GTS.
Jsi krátce starostou. Co je jiného, když porovnáš očekávání s realitou?
Starostování je hodně práce. A je to velmi různorodá práce. Je to strašně zajímavé v tom, že jeden den jednáš s ministrem např. s ministrem vnitra Chovancem ohledně vybavení MěÚ a druhý den řešíš chybějící víko u kanálu.
Měl jsi představy, že to bude fungovat jinak?
Ne, já tu fungoval půl roku jako místostarosta, ale přibyly k tomu povinnosti reprezentační, věci nadúvalské – Pošembeří, mikroregion Úvalsko, Svaz měst a obcí, … orgány státní správy, vládní orgány,… musíš mít přehled o všem co ten úřad dělá. Do toho je velké množství lidí, kteří se s tebou chtějí setkat, do toho telefonáty,… Je velmi těžké tu práci dělat tak, aby člověk měl čas i na přemýšlení o vizích a koncepčních věcech. Tendence je, že se s tebe stane úředník co podepisuje papíry, a je velmi těžké si udržet odstup a udržet si nadhled nad věcí.
Operativu řeší odbory úřadů, tajemnice,… mám tu kolegy Pokorného a Kimbembeho /místostarostové/, o kterých musím říci, že se velmi snaží. I z toho jsem měl obavy, ale jsem příjemně překvapen.
Co město teď pálí, co jsou horké brambory, kromě strategických věcí jako je Hostín?
Co pálí občany je stav ulic, kde bydlí – v okrajových čtvrtích i v centru Úval. Nefunkční nebo neexistující veřejné osvětlení, problémy s parkováním na náměstí, problémy jak dostat děti do školky,…
Druhá úroveň co se lidí nepřímo dotýká, ale je strategicky důležité ji vyřešit, je rekonstrukce železničního koridoru, kapacita parkoviště a terminál u nádraží. Tím odpadne hodně problémů s parkováním v centru. Druhá strategická věc je průtah městem ve spolupráci se Středočeským krajem. Jde o rekonstrukci celého Úvaláku až po Škvoreckou a s tím spojená rekonstrukce náměstí.
Třetí důležitou oblastí je systém řešení majetkoprávních vztahů v ulicích města. Máme ohromné množství pozemků pod komunikacemi, které mají jiného vlastníka než město. A městu to neskutečně komplikuje možnosti rekonstrukcí komunikací. I kdybychom měli na to peníze, tak pokud nebudeme mít ty pozemky, nejsme schopni s tím hnout. Nejpalčivější situace je v oblasti Úvaláku, U hájovny, V Setých a dál různě roztroušené po městě.
Velkou výzvou je oblast cukrovaru. Tam máme městské pozemky, které bychom měli využít k vybudování nového alternativního centra města. V současné době vedeme jednání ohledně svazkové školy, která by měla pokrýt region úvalska a vytvořit druhou základní školu v Úvalech.
Je rozumné vytvářet druhé „centrum“ města?
V oblasti cukrovaru máme velké pozemky a bytové domy, č.p. 181, 75 a 105. My je musíme opravit a přímo se nabízí část peněz na opravu získat prodejem pozemků cukrovaru. A když už bychom ty pozemky prodávali, tak jenom tehdy, pokud tam přijde developer a postaví nejenom bytové domy, ale i nějakou obchodní zónu. V tomto ohledu si myslím, že by to bylo přínosem pro město. Na zónu by mohla navazovat nová svazková škola a na ní by mohlo navazovat u I/12 /pozn.: silnice na Kolín/ sportovní centrum. Vznikla by zóna bydlení obchodu, služeb, vzdělávání…
To je u pozemku, co se prodával pro bowlingové centrum?
Ano, teď byl znova vyhlášen záměr prodeje. Prodáme ho pouze tehdy, pokud investor, který ho koupí, tam postaví sportovní centrum. Na nic jiného ho nyní neprodáme.
Ke strategickým bodům ještě doplním, že bychom chtěli, aby se nám během těchto čtyř let povedlo propojení severních a jižních částí města s centrem. Co se týká části U Horoušánek, Zálesí a V Setých, tak jde o vybudování chodníku podél silnice II/101, který by se propojoval na nádraží /ukazuje na mapě kolem masny/, a ze Slovan lávku přes I/12 a lávku pod Fabrákem, která by propojila Slovany a tu budoucí oblast s centrem města a s nádražím tak, aby se lidé i cyklisté mohli dostat bezpečně z okrajových částí do centra.
Jaké dopady má tvoje funkce na rodinu?
Odchod do práce po 7. hodině, příchod domů po 21. hodině večer. K tomu se ze mě stala „veřejná osoba“ se všemi důsledky – jsme víc pod drobnohledem, takže z toho má „radost“ jak moje žena, tak i děti.
Stále ti lidé vyčítají vyasfaltování vaší ulice?
Ulici mám vyasfaltovanou, protože jsem si ji před 2,5 roky se sousedem zaplatil. Stálo to 220 tisíc a já jsem ze svého dával 160 tisíc a on myslím 60 tisíc. Byly to jen naše soukromé peníze, ani koruna nešla z rozpočtu města.
Minulý starosta Šťastný se uvedl do funkce s tím, že je na cestě do Senátu… Jaké máš ambice ty? Jaký je tvůj cíl? Kdy budeš mít „splněno“?
Přes to všechno co jsem říkal, mě starostování baví. Práce je opravdu různorodá a zajímavá, baví mě. Na to abych řekl, že je všechno splněno a můžu jít dál, se obávám to je v Úvalech nad jeden lidský život. /směje se/ Nemám obavy, že bych mohl za čtyři roky říct: všechno jsem splnil a můžu jít pryč.
Takže, když tě budou lidé volit, tak je práce do nekonečna?
Předbíháme, zeptej se mě za 3,5 roku.
Ale rozhodně jsem nešel dělat práci starosty kvůli penězům, ty jsem si dokázal vydělat jinde a podstatně lepší. Šel jsem to dělat proto, že jsem dospěl do věku, kdy jsem začal bilancovat. Chtěl jsem, aby po mě zůstalo něco trvalejšího, než jen vydělané peníze. To za prvé. A za druhé – opakuji, že mě ta práce baví. A třetí věc, co se týká mé politické kariéry? Já jsem před deseti lety neplánoval být starostou, tak nevím co bude za deset let. Ne, nevstupoval jsem do toho, že bych šel na Kraj, do Parlamentu, Senátu,… Řídím se celý život úslovím… nemá smysl do budoucna moc plánovat, protože to nakonec všechno vždycky dopadne jinak.
Jako starosta jsi se dost pustil do zveřejňování informací. Ještě se ale zeptám k „výzvě“. Jaké jsou ohlasy na zveřejňování faktur, obratů na účtech,… bude se v tom pokračovat?
Určitě se bude pokračovat. Já jsem vždy volal po větší otevřenosti. Říkám všem úředníkům na našem úřadě, že nejlepší obranou proti všem pověstem, chýrám, kverulacím je absolutní přístupnost informací. Já chci po všech úřednících, aby dávali všechny informace o projektech na web, aby dávali vše veřejně. Proto jsme udělali transparentní účty, sjetiny faktur. Samozřejmě byly tady pochybnosti, že to nepůjde. Ukázalo se, že to jde. Tak ony půjdou i další věci. Samozřejmě to jsou věci nové, nezvyklé, na druhou stranu si myslím, že to je věc pozitivní. Veřejná kontrola nám pomůže vychytat i vlastní chyby. V tom trendu chci pokračovat dál. Ani my nejsme neomylní.
Co se týká té tvé výzvy, tak já jsem ti to už několikrát říkal osobně. Já ji vnímám jako určitou deklaraci nebo cíl. Můžeme se lišit v názorech, jak některé věci řešit technicky, ale já si myslím, že přes 90 % z výzvy už dnes plněno je.
Zpět na otázku … ano, v tom trendu hodlám pokračovat.
Tím, že bude „vidět“ hlouběji, zvyšuje se tím i osobní odpovědnost jednotlivých úředníků?
Jasně. Na druhou stranu tato otevřenost, ale vyžaduje i určitou míru disciplíny ze strany lidí, kteří využívají této otevřenosti. Protože je tenká hranice mezi oprávněným zájmem veřejnosti vědět co a jak se na městě rozhoduje a děje a mezi šikanou. Myslím si, že by tato otevřenost neměla být zneužívána. Vyžaduje to určitou kulturu chování na obou stranách, na straně úřadu i na straně veřejnosti.
Děkuji za rozhovor.
Lukáš Rubeš, Uvaly.cz, 13. 1. 2015