12. prosince 2014 v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne proběhla v „65“ výstava, kterou zakončil sobotní společenský večer s živou hudbou. V jakém stavu je skauting dnes?
Výstava „Úvalští skauti v průběhu (skoro) století“ k 95. výročí skautů v Úvalech proti očekávání zabrala celou „65“. V přízemí se začínalo promítáním velmi pěkně sestříhaných videí z táborů i schůzek – asi málokdo z návštěvníků vynechal tohle videopobavení i poučení. Např. desetiminutové „bourání tábora“ byl cvrkot. V druhé klubovně byly vidět různé artefakty z tématicky zaměřených letních táborů a akcí, … Následoval velmi nebezpečný 🙂 průchod schodištěm, protože pozornost na sebe strhávaly zavěšené pestré skautské šátky. Ve vystavených kronikách a na fotkách lze najít Úvaláky všech ročníků. Na závěr ukázka vývoje krojů od roku 1948 po současnost a historické družinové a oddílové vlajky. Celou výstavou provázela skautská omladina, žádní letití pamětníci.
V průběhu prohlížení výstavy padlo několik zvědavých otázek na vedoucího úvalských skautů Jaromíra Gloce – Saipa.
Nevymřeli skauti v Úvalech? Kolikrát mám problém mezi skautskou mládeží rozeznat vedoucí.
Kdepak zdaleka nevymíráme, ale je pravda, že takové ty klasické vedoucí 40+ už u nás nepotkáš. Já ve svých 33 letech patřím už mezi ty „staré“, běžné je mít vedoucí vysokoškoláky a jejich pomocníci jsou pak kluci a holky okolo 17 let. Možná také z pohledu rodičů na vedoucí matou naši roveři a rádcové, kterým je často okolo 15, ale to nejsou plnohodnotní vedoucí. Spíše to je pokračování skautské výchovy, kdy se kluci a holky v tomhle věku učí mít zodpovědnost za jinou skupinku dětí, připravují si pro ně program na schůzky i výpravy a pomalu je zasvěcujeme do úskalí toho, jak být vedoucí.
Junák má velmi dobře vypracovanou metodiku vzdělávání vedoucích a třeba první stupeň, tzv. čekatelskou zkoušku už může skládat každý patnáctiletý. Ta obsahuje základy bezpečnosti, zdravovědy, práva a hospodaření, abychom zajistili, že takový pomocník neublíží dětem. A dále zkoušky z pedagogiky, psychologie, skautingu, plánování apod., aby se ověřilo, že absolvent dokáže zvládnout i třeba dvoudenní výpravu s oddílem jen s dohledem dospělého vůdce, sám ji připravit i zrealizovat. Ale teprve dospělý skaut po složení tzv. vůdcovské zkoušky může být třeba vedoucím tábora, nebo oddílu.
Na této výstavě jsi se skoro zařadil mezi pamětníky, když jsi vyjmenovával desítky jmen – kdo kdy chodil na skauta, jakou měl přezdívku, co se komu přihodilo. Přijde mi, že kdo nechodil na skauta, tak jako by nebyl. Kolik je dnes skautů v Úvalech?
Být pamětníkem je strašně jednoduché, stačí zestárnout a tomu se člověk nevyhne. Ale je pravda, že mi hodně pomohla i příprava této výstavy, kdy jsem si musel z historie spoustu věcí oživit a pak se ty vzpomínky vybavují tak nějak sami.
Třeba v devadesátých letech po revoluci bylo skautů v Úvalech okolo 150. To byla euforická doba, kdy všichni chtěli okusit do té doby zakázané ovoce. Časem zájem opadal a to až tak moc, že v roce 2006 nás bylo jen 62. Naštěstí se nám podařilo trend otočit a od té doby nám počet členů prakticky rok od roku vzrůstá a teď je nás okolo 110.
Odhaduji, že od roku 1990 prošlo naším skautským střediskem okolo 800 lidí, takže opravdu po ulicích v Úvalech potkávám spoustu povědomých a známých obličejů.
Jaký je program schůzek skautů? Dočetl jsem se, že na programu českého Jamboree 2014 byla mj. problematika nových technologií, možnosti přežití bez technického vybavení nebo diskuse o ekologických problémech… 
Schůzky jsou opravdu různé. V současnosti v Úvalech máme 4 výchovné kategorie – vlčata (kluci 6-10 let), světlušky (holky 6-10 let), skauty (10 – 15 let) a skautky (10 – 15 let) a je jasné, že pro každou cílovou skupinu se dělá úplně jiný program. Hodně to taky záleží na osobnosti konkrétního vedoucího, který do programu hodně zapojuje věci, které jeho samotného baví. Takže jsme mívali období strategických her, geocachingu, fantasy dřeváren, puťáků a výletů a kdo ví čeho dalšího.
Ale samozřejmě to jsou jen ty vnější projevy, my tomu říkáme symbolický rámec. Hluboko pod všemi těmi hrami, zkouškami, moderními udělátky a vším dalším je poslání skautingu, které je už více jak 100 let neměnné a stále aktuální – prostřednictvím výchovy dětí dosáhnout lepšího světa. Stejně tak ono přežití bez technologií je prostě jen aktuální téma, nikoliv cíl.
A tak spolu s každým programem si u nás postupně děti osvojují nejen dovednosti, ale hlavně postoje a názory. Ohromný kontrast jsem zažil třeba jako učitel na zážitkovém seznamovacím kurzu prvního ročníku gymnázia, kdy jsem si všiml, že ti patnáctiletí studenti, kteří neprošli třeba skautem, téměř neumí hrát hry. Věc, která je pro každého skauta naprosto přirozená, normální a samozřejmá u nich narazila. A když už se do nějaké pustili, snažili se ji co nejvíce ošulit, obejít, zkrátit, aby ukončili své trápení. A přitom pro nás skauty je hra nejúžasnější prostředek, jak si člověk může vyzkoušet věci, ke kterým se v životě nemůže dostat, která jej učí respektovat daná pravidla a při tom se snažit o co nejlepší výsledek a který má skoro největší efekt v jakémkoliv výchovném působení.
Kromě schůzek dělají skauti různé tématické výlety nebo víkendové výjezdy (viz zápisky na skautiuvaly.cz). Chci se ale zeptat na Jamboree. Ve čtyřletém intervalu organizované setkávání skautů je již megaakce. Poslední bylo v roce 2011 ve Švédském Rinkaby, kam se sjelo 38 tisíc skautů a 30 tisíc návštěvníků. Úvaly měly svého zástupce. Co se tam odehrává?
Tak tady budu trochu plavat, protože sám jsem bohužel na žádném Jamboree nebyl. V dobách mého dětství jsem ani nevěděl, že něco takového je a nyní už mám jiné priority. Nicméně celý cíl Jamboree je ukázat skautům a skautkám, že všude jinde na světě jsou stejně staří skauti a skautky, kteří možná mluví jiným jazykem, možná věří v úplně jiného Boha a rozhodně jedí úplně jiné jídlo než my, ale přitom jsou stejní jako my. Jamboree staví mosty mezi národy, státy a náboženstvími prostřednictvím osobního setkání. Krásně ukazuje, jak jsme všichni jiní, ale všichni jsme skauti, kteří složili stejný slib a věříme ve stejné hodnoty. Jsme stejně naladěni a dokážeme společně.
Prvním dvěma Úvalákům, kteří Jamboree zažili, se to povedlo v roce 1947 ve Francii a pak až o 60 let později dalším dvěma v roce 2007 v Anglii. Do Japonska se přihlásili dva naši skauti, a doufám, že jim vše klapne, aby mohli jet. Bohužel je výprava na Jamboree docela nákladná a i když účastníky podpoříme ze střediskového rozpočtu, občas dostanou i podporu z města a dalších subjektů, musí být rodiče připraveni zaplatit třeba až 20 tisíc korun. Jasně v porovnání s luxusní dovolenou někde na Seychelách to skoro nic není, ale asi to porovnávají s cenou skautského tábora, která je šestinová.
A navíc se na celou výpravu dost špatně shání sponzoři, stejně jako pro celý skauting, bohužel neprodukujeme žádné mistry světa, nesoutěžíme a neporážíme jiné národní týmy, Jamboree nepřenáší žádná televize a na skautském kroji není vyčleněné místo pro vyšité logo sponzora akce. 🙂
Vrcholem každého ročníku je skautský tábor. Na výstavě jsem překvapen, že každý byl věnován nějakému tématu a nevypadá to vždy zrovna skautsky. Můžeš prozradit, jak vypadá program letního tábora?
Ono to tak z venku může vypadat, ale po dvaceti táborech už ti všechny tábory přijdou skoro stejné, jen zabalené do jiného symbolického rámce. To je trochu nadsázka, třeba zrovna loňský tábor pro starší byl asi nejoriginálnější co si pamatuji, ale přesto se spousta věcí stále opakuje.
Ono to ani nijak jinak nejde. Máme stále to štěstí, že jezdíme tábořit tam, kde není žádná stálá táborová základna se závodní kuchyní. Takže většinou prvních několik dní se tábor vlastně jen buduje a pro celý tábor si musíme sami zajistit jídlo. Už s námi ani nejezdí maminky-kuchařky, jak to bývalo běžné v devadesátých letech, jen jeden z vedoucích se uvolí být dohlížejícím kuchařem, ale prakticky na táborech vaří sami děti. Často poprvé v životě a maminky nám po návratu z tábora hlásí, jak je to super, že jejich děti pak chtějí vařit i doma. No a holt se občas jídlo nepovede, trochu reptáme, v nejhorších případech viníky hodíme do potoka a jede se dál…
A pak se připravuje program, který skládáme ze skautského programu, kdy děti plní různé zkoušky, učí se dovednostem a sbírají zkušenosti a celotáborové hry, kdy děti prožívají připravený příběh. Třeba loni byli starší kluci a holky Stalkeři, kteří pronikali do Zóny podle románu Piknik u cesty bratrů Strugačtích. Takže překonávali jak nástrahy pozemských vojenských strážců zóny, tak mimozemské jevy jako ježibabí rosol, masomlejnek a hledali jak mimozemské artefakty, tak zkoumali samotnou zónu a hledali způsob jak ji zlikvidovat.
V deníčku na této výstavě jsem se dočetl, že ve čtvrtek 10. 7. 1947 byl táborový jídelníček … snídaně: káva, chléb; svačina: chléb s marmeládou; oběd: falešná drštková polévka, konserva s knedlíkem; svačina: čaj s mlékem, chléb; večeře: brambory s mlékem.
No vidím zásadní rozdíl, už neděláme čaj s mlékem a ranní kávu :-). Zajistit jídlo pro řádově 50 lidí na táboře v polních podmínkách, které navíc zvládnou uvařit děti je stále stejné. Navíc se snažíme jíst dobře a tak se vyhýbáme různým rychloomáčkám z pytlíku apod., takže vaříme stále to samé co dříve. Jen asi oproti dřívějšku jíme více masa v hlavních jídlech a čerstvé zeleniny a mléčných výrobků.
Nicméně se snažíme na táboře smýt z dětí civilizační nánosy a tak se běžně myjeme v potoce ve studené vodě, nemáme elektřinu a když je moc horko, tak místo klimatizace se schováme do stínu stromů, nebo do vody a když je moc zima, tak se zahřejeme přípravou dřeva na topení. 🙂 Po týdnu tábora už to nikomu nepřijde divné.
Samozřejmě jsou hygienické normy stále přísnější a přísnější a my zhýčkanější, takže si třeba občas ohřejeme kotel vody na mytí a všichni se umyjí v teplé vodě, nádobí nemyjeme v potoce, ale v pitné vodě, kterou vozíme denně na tábor, nepíšeme u petrolejek, ale máme LED svítilny, a v kuchyni míváme malý propan-butanový vařič. Ale duchem zůstáváme stejní jako ti z roku 1947.
Jaké téma bude mít letní tábor 2015?
Teď zrovna aktuálně řešíme spíš ty technické věci okolo tábora, jako je termín, místo a vedoucí. Samotný program tábora se začíná připravovat většinou až na jaře, takže těžko říct.
Ale už jsme zažili Hvězdné války, spoustu fantasy příběhů včetně Hobita i Pána prstenů, Verneovky, několikrát divoký západ, byli jsme Samurajové a Gejši, prožili jsme pohádky Tisíce a jedné noci, jako Stalkeři jsme se plížili mimozemskou Zónou, několikrát jsme byli rytíři, podnikali expedice kolem světa a mnoho dalšího.
Od jakého věku berete do skauta děti?
Standardně bereme školáky. Máme už několik pokusů i s předškoláky, které jsme dali do oddílů starších dětí, ale bohužel ne vždy pozitivní. Rádi bychom v Úvalech otevřeli oddíl Benjamíků (předškoláci), ale nemáme pro něj dospělé vedoucí, kteří by jej zaštítili. Zatím tedy radím rodičům předškoláků, aby raději počkali, až jejich ratolesti budou mít šest, sedm let a pak je k nám přivedli.
V přijímání nových dětí jsme poměrně benevolentní, často i nabízíme rodičům, aby si jejich děti zkusili jednu, dvě schůzky a teprve pak se rozhodli, zda se přihlásí a zaplatí nám registrační poplatek. Ten je poslední dobou okolo 1000 Kč na rok. Když už jsme u nákladů, tak ještě rodiče musí počítat s náklady na výpravy, které mohou být jednou za měsíc až za čtvrt roku a jsou v rozmezí 50-300 Kč a s cenou letního čtrnáctidenního tábora, který vychází okolo 3500 Kč.
Asi nejsme nejlevnější skautský oddíl na světě, ale i tak jsou všichni naši vedoucí dobrovolníci, kteří za svou práci nejsou odměňováni penězi, ale jen úsměvy dětí a pocitem, že zlepšovat svět právě tímto způsobem má smysl.
