Pan starosta Šťastný (ODS) na webu MěÚ www.mestouvaly.cz v jedné odpovědi v rubrice „ptáte se starosty“ uvedl: „… Život Úval byl po dlouhá léta jen hlásnou troubou starosty a vedení města. A byl jsem to já, který před několika lety inicioval změnu. Mám-li to říci jednoduše – myslím si, že by toto periodikum, pokud má být jeho financování zabezpečováno rozpočtem města, mělo být nejen „hlásnou troubou“ vedení města, ale i občanů. …“
Šefredaktorkou Života Úval v devadesátých letech byla PhDr. Lenka Mandová a po ní ing. Vladislav Procházka.
Zeptali jsme paní Mandové…
Jak tato kritika padla na zakládající členku úvalského Občanského fóra?
Život Úval je placen penězi daňových poplatníků, Úvaláky, podobně jako celý MěÚ. Jednoduše, měsíčník má být nezávislý, objektivní, se zprávami z rady, ze zastupitelstva, spolků, organizací, popř. podniků. Pan starosta má teoreticky pravdu. ŽÚ musí informovat občany, nikoli být propagačním prostředkem rady nebo starosty. Za každým tvrzením by měla stát nejen znalost rodného jazyka, ale i morální předpoklady: čestnost, pravdomluvnost.
Funguje to, informuje Život Úval o všem důležitém?
Jako češtinář mám problémy rozšifrovat úřední řeč zpráv z MěÚ. Diskuse na úrovni tvrzení proti tvrzení mi jasno do problémů nepřináší. Postrádám hlubší redakční práci, analýzu jednotlivých kauz i života ve městě, vyhledávání zajímavých témat, chybí vysvětlení problémů objektivním úhlem pohledu. Redaktoři by měli být stále ve střehu, sbírat fakta, popisovat jednotlivé události, žádat o nové příspěvky. Jako čtenář nerozumím vzrušení kolem stavby č. 65 v bývalém Multitecu, kolem přestavby školení jídelny. Vysvětlení z pozice místostarosty žádná fakta nedovysvětlí, tady by měl pracovat redaktor. Samozřejmě vítám zprávy o spolcích, sportovních závodech, obdivuji práci různých sdružení, klubů, obdivuji práci kulturní komise a domu dětí a mládeže včetně informací o úvalských umělcích. Ze základní školy neznám problémy s kouřením, nedej bože s drogami, řešení likvidace často se objevujících vší, počet přijatých žáků na střední školy, otázku dostatečného počtu míst v místní škole i v učňovských školách atd. Z kronikářského příspěvku nerozumím např. větě, že za dobu starostování MUDr. Šťastného jsme se zbavili poloviny vnitřního dluhu. Bydlím v krátké svažité Čechově ulici společně se 100 lidmi, kde neexistuje bezprašný povrch. Pokud by tempo výstavby bylo opravdu tak rychlé, 50 %, měla bych naději, že se v Čechově ulici vzdálené asi 80 m od MěÚ asfaltu dočkám.
Jak jste přišla k vedení městského časopisu?
Na konci listopadu 1989 mi zavolala tetička Jitka Pokorná a divila se, že nic v Úvalech neděláme. Na druhý den jsem sezvala domů asi 50 lidí, přátel, známých, sousedů. Přišli i zástupci starší generace. Jmenovitý seznam, který mi byl nakonec z domácího stolu odcizen, obsahoval asi 100 jmen. Předtím jsme se spojili s dalšími OF v sokolovně a na závodech či organizacích. Pak došlo k zaregistrování jednotného úvalského OF v pražském Špalíčku, kam byl vyslán Ing.Radko Manda. PhDr. Stanislav Sedlmayer přišel za mnou s nabídkou novinářské spolupráce a po nějakém čase vedením Života Úval, takže tento úkol přišel z OF, nikoliv z vedení města, které celé odstoupilo a pomalu se kooptací dalo v následujícím roce do práce. Starosta Ing. I. Černý neměl na názory uváděné v Životě Úval vliv, pokud nešlo o zprávy z rady či zastupitelstva. Poslední číslo Života Úval pod vlivem KSČ vyšlo ke konci roku 1989. Další číslo jsme již vytvářeli my, S. Sedlmayer, prom. fil. Miloš Měšťánek a já, bez jakýchkoli novinářských zkušeností. Hledali jsme program. Po čase byla hlavním vodítkem rada Honzy Tučka – zaměřte se jen na Úvaly, informujte, co je ve městě nového. Místo PhDr. S. Sedlmayera nás vydatně posílil pečlivý Ing. Vladislav Procházka, Ing. Jarka Šamanová, Mgr. M. Licková a další. V dalších letech jsme pak dodržovali určitý plán, snažila jsem se nejen zmapovat bílá místa historie Úval, rok 1968, 1989, ale i současnost. Podíleli jsme se na vydání publikace Úvaly v průběhu staletí, také vyšlo při oslavách města zvláštní číslo ŽÚ. Neodbytně jsme vyžadovali na spolcích a sdruženích minimálně jednou do roka příspěvek. Přinášeli jsme rozhovory s prvními podnikateli.
Otevřete si ráda Život Úval?
Nechci být domýšlivá, ale za nás se Život Úval četl i ve vlaku, což teď nevidím.
Co by se mělo v Životě Úval změnit?
Vážím si jakékoliv práce pro Úvaly, vím, že udržet tuto dlouholetou tradici není lehké. Členové redakce si ukrajují ze svého osobního času, který by mohli věnovat rodině, dokonce nemocnému dítěti. Sama jsem kdysi věnovala měsíčníku asi 15 hodin měsíčně. Ale jakékoliv informace či úvahy budou podkladem pro kroniku, tedy pro naše vnuky a pravnuky, proto je tak důležité jakoukoliv důležitou zprávu objevit, ověřit a napsat. Zákon to umožňuje. Poradila bych jednotlivým členům redakce, aby si vytipovali zástupce spolků, škol, organizací, kteří by věděli, že příspěvek nebo podklady mají alespoň jednou do roka dodat. Vytvořil by se osobní přátelský vztah. Myslím, že ŽÚ i kronika přinášejí letopisecké zprávy těch, kteří jsou ochotni psát. Takže mnohé chybí. Oslovil někdo Úvaláky jiných národností, jak se jim zde žije, co dokázali? Víme něco více o podnikatelské sféře včetně zemědělství? Víte např. o tom, že Úvaly jsou nejen městem hasičů, rybářů, fotbalistů, házenkářů, tenistů, skautů, kynologů, hudebníků, tanečníků, zpěváků a cyklistů, ale i městem běžců, dokonce maratonců, leteckých modelářů včetně rádiem řízených helikoptér, že se zde hrál ping-pong či petang? Všechny spolky jsem nemohla vyjmenovat, jen si myslím, že informací o jakémkoliv koníčku bychom se mohli navzájem obohatit, nabídnout možnost se podílet. Takže bez jasného záměru, který se bude s pravidelností čínské kapky prosazovat a dodržovat, nelze úroveň časopisu posunout výš, aby přinášel ucelený a objektivní obraz života ve městě. Zatím bych prosila o jmenovitý podpis pod články. Nikoliv: „za redakci, za vedení města, za …“. Děkuji.
Myslíte si, že by ve vedení ŽÚ měl pracovat radní?
Myslím, že ne, že by mohlo dojít při hodnocení ke střetu zájmů.
Děkuji za rozhovor.