V minulém rozhovoru jsme se zeptali paní PhDr. Lenky Mandové, jak přijala kritiku starosty p. Šťastného a výroky o hlásné troubě Života Úval. Druhým terčem je také ing. Vladislav Procházka. Zeptali jsme se tedy i jeho, jak s odstupem času hodnotí Život Úval.
Pan starosta Šťastný (ODS) na webu MěÚ www.mestouvaly.cz v jedné odpovědi v rubrice „ptáte se starosty“ uvedl: „… Život Úval byl po dlouhá léta jen hlásnou troubou starosty a vedení města. A byl jsem to já, který před několika lety inicioval změnu. Mám-li to říci jednoduše – myslím si, že by toto periodikum, pokud má být jeho financování zabezpečováno rozpočtem města, mělo být nejen „hlásnou troubou“ vedení města, ale i občanů. …“
Paní Mandová si v rozhovoru postěžovala, že už nepotkává lidi, kteří by si četli Život Úval…
To může být náhoda nebo je to postřeh z doby, kdy se prodával Život Úval v trafikách. Starší lidé si ho čtou doma v tištěné podobě, mladší generace se na obsah podívá na internetu. Ale pravda je, že určitě existují lidé, kteří nečtou ani to, ani to. To vím z mé činnosti v kulturní komisi. Všechny pořádané akce jsou vždy propagované v Životě Úval, a přesto si občas někdo postěžuje, že o kulturní akci nevěděl.
Jak jste se stal šéfredaktorem Života Úval?
Co se týče Života Úval – strávil jsem v redakční radě 20 let. Nejdříve s paní Mandovou, to bylo od roku 1990, myslím od března nebo od dubna. Připojil jsem se už do rozjetého vlaku. Zhruba po deseti letech Lenka Mandová skončila jako šéfredaktorka z důvodů, že nestíhala vedle svého pracovního vytížení po večerech řešit ještě Život Úval. Nabídla mě, abych to po ní vzal.
Paní Mandová nebo starosta?
Ano, paní Mandová. A když jsem řekl, že ano, tak to potom samozřejmě schvalovala rada města… A pak jsem asi 10 let do prosince 2010 dělal šéfredaktora.
Starosta řekl, že až teď Život Úval funguje tak, jak má….
Každý, kdo pracoval na pozici vedoucího redaktora, ví, že to není vůbec jednoduchá práce. O tom se stále přesvědčuje i současný vedoucí redaktor Vítězslav Pokorný. Vždy záleželo na tom, jaké informace vedení města a úředníci poskytnou. A věřte, že se občas dokážou vymlouvat, a není pak žádná možnost, jak informace získat.
Materiály jsem zpracovával po práci, často tím trávil večery až do půlnoci, někdy i o víkendech. Pro peníze jsem to nedělal. Vždy jsem se snažil, aby to bylo podle mých nejlepších představ a čistého svědomí.
Jestli podle starosty až teď Život Úval funguje, jak má, tak je to snad dobře. Škoda jen, že mi tehdy nikdo neřekl, jaké dělám chyby…
Jaké jste měli zásady, pravidla,…?
Mám říci, jak to bylo kdysi? Když byl starostou pan Černý, tak si myslím, že spolupráce mezi redakční radou a vedením města byla vcelku dobrá. A sice v tom, že tam existovala rubrika diskuse (dnes názory čtenářů) a tam byly kolikrát až divoké názory, ale nikdo nám nic nezakázal nikdy otisknout. S ing. Černým jsme měli dohodu, že když se bude něco týkat jeho nebo vedení města, ta mu to dám přečíst a on na to bude anebo nebude reagovat. Ostatní články nijak podrobně slovo od slova nekontroloval, měl k členům redakční rady důvěru. Po roce 1990, když byly všechny příspěvky psané ručně nebo na stroji, občas přišel na redakční radu a seznámil se, co bude zajímavého v Životě Úval. Ptal se především, co se ho bezprostředně týká.
Jeho osobně nebo funkce, úřadu?
Když se to týkalo úřadu, tak jsem to dal referentovi, kterého se to týkalo, nebo starostovi, ať se rozhodne, komu to dá vyřídit.
Ctil jsem zásadu, a tak jsme to měli domluvené, že starosta dostane článek k přečtení a také, že ve stejném čísle bude odpověď. Bylo to tak i doporučené právníkem a fungovalo to dobře.
Mezi námi vše probíhalo velmi přátelsky a v pohodě, a to nejen v redakční radě, ale i mezi redakční radou a vedením města.
Pak přišlo nové vedení města včetně starosty Šťastného, které rozhodlo, že se redakční rada doplní o další členy a že se Život Úval začne tisknout barevně. Měli názor, že podstatně zvýšené náklady zaplatí noví velcí inzerenti. To se nestalo. Začala se ale vytvářet pravidla pro vydávání Života Úval, která co do obsahu nemá snad nikdo v republice, byl z toho úřad a především politikaření. Nabyl jsem dojmu, že se politikaření přeneslo do jednání redakční rady, ztratil se duch týmové práce, někteří noví členové se soustředili jen na zdůraznění svého „já“. Těžko se pracuje v kolektivu, kde si jedinci prosazují svoje zájmy. A další a další věci a konfrontace. Byl jsem z toho otrávený, skutečně hodně otrávený. Potěšení z tvůrčí práce, kterou jsem léta dělal velmi rád, se ztratila.
Když jsem řekl, že končím, chtěli, abych zůstal. Dal jsem si podmínky, ty byly z větší míry dodržené. Vydržel jsem to ještě rok. Rozhodnutí, že dál už nejdu, padlo v roce 2010. Po dvaceti letech jsem s prací v redakční radě skončil. Když jsem se dočetl v roce 2011 vyjádření jednoho ze dvou místostarostů, že Život Úval musí být změněn na moderní měsíčník, tak jsem se utvrdil v přesvědčení, že mé rozhodnutí už nepracovat v redakční radě bylo správné, protože v době mého působení byl úvalský měsíčník zřejmě nemoderní.
Pamatuji si, že jste psal o jednáních zastupitelstva. Bylo to vlastně takové rozklíčování úřední mluvy, zápisu. Dnes to píší redaktoři, kteří jsou zastupitelé. Je to v pořádku?
Při psaní zpráv z jednání zastupitelstva, na která jsem chodil asi 15 let, to bylo hodně složité, kolikrát jsem se ještě musel zeptat starosty (p. Černého), jestli jsem tomu rozuměl správně, abych to nepřekroutil.
Můj názor je, že redakční rada má být v rámci objektivity nezávislá. Nezávislostí tím myslím to, že by mělo být úplně jedno, jestli členové redakční rady jsou nebo nejsou v nějaké straně nebo sdružení. Jde o to, aby články byly nejpravdivější a nejobjektivnější. Pokud článek napíše zastupitel, má výhodu, že je dobře informován a má tedy předpoklady k napsání nejúplnějších informací.
A taky je zajímavé, že dnes je osm členů redakční rady. Otázkou je, zdali jsou všichni aktivní. Když se podíváte do jiných obcí, kde to dobře funguje, tak redakční kolektiv většinou tvoří tři, čtyři lidi.
Co byste v Životě Úval změnil?
Dnešní kombinace často technicky nedokonalých fotografií a barevného tisku na recyklovaném papíru je krajně nevhodné řešení. Na malých fotografiích se úplně ztrácejí detaily, fotografie jsou neostré, místo obličejů lidí jsou barevné skvrny (viz např. č. 9/2014), barvy jsou posunuté do studených tónů. To je značné plýtvání penězi. Když nejsou finance, tak bych se vrátil ke kvalitnímu černobílému tisku.
Vrátil bych také pravidlo, že odpověď na kritiku či názor bude otištěná ve stejném čísle, jako kdysi. Pokud mám možnost občas nahlédnout do jiných místních zpravodajů, tak zjišťuji, že je to jinde běžné a podle mého názoru to neodporuje tiskovému zákonu. Pokud si někdo myslí, že ano a že odpověď na kritiku musí být až v následujícím vydání, tak to znamená, že například televize denně tento zákon porušuje?
Občas postrádám informace o některých zásadních rozhodnutích vedení města. Oficiální usnesení zastupitelstva jsou sice hezká věc, ale často není jasné, co se v složitě formulovaném usnesení ukrývá. Přitom by stačilo stručně a jasně podat informaci o zásadních věcech s tím, že podrobnosti lze třeba nalézt na webu města.
Jste konstruktér, vývojář. Užíváte důchodu?
Pracoval jsem ještě dva roky po odchodu do důchodu. Po odmlce jsem byl požádán ještě o krátkou spolupráci, takže ani teď nezahálím a nepravidelně do původního zaměstnání jezdím. Jsem také členem kulturní komise, snažím se fotograficky dokumentovat dění ve městě, k tomu mám stále dost práce doma. Rozhodně se nenudím, já to ani neumím.
Děkuji za rozhovor.
(úvodní fotografie: Život Úval 11/2001)