Zprávy z rady
(proběhla 2 jednání)
- Městu byla přiznána dotace na zvýšení rekreační funkce lesa ve výši 76 000,- Kč. V rámci dotace má být vybudováno relaxační místo v lese za základní školou - 7 herních prvků, 4 lavičky, 2 koše, úprava a zpevnění cesty.
- Na svém minulém jednání rada přijala usnesení č.149/2005, kterým schválila uzavření smlouvy o dílo na půdní vestavbu 3 bytů v čp. 181 s panem Radkem Hertlem. Dodatečně však bylo zjištěno, že nabídku pana Hertla nelze využít vzhledem k tomu, že pan Hertl má živnostenské oprávnění k provozování živnosti "zednictví" a dle živnostenského zákona tato živnost neopravňuje provádět například práce elektrikářské a pokrývačské. Bude jednáno s jedním z dodavatelů ostatních nabídek - AGS systém, s.r.o. V návaznosti na toto usnesení proběhne jednání s p. Řezníčkem ohledně platnosti usnesení č. Z-2221 z března 2002 ve znění "Zastupitelstvo města souhlasí s realizací vestavby 1 bytu v čp. 181 v režii p. Řezníčka s následným darováním městu pro ubytování p. K."
- Rada schválila provedení rekonstrukce chlapeckých WC v základní škole panem Radkem Hertlem. Před započetím prací musí být jedno-
značně stanoven jejich přesný požadovaný rozsah.
- Rada opětovně projednávala dopravní řešení uzavírky ulice Škvorecká. Do termínu jednání nebyla předložena předpokládaná délka (časová) uzávěry ani jiný návrh dopravního opatření než původní objížďka přes Tuklaty a Škvorec.
- Rada obdržela nabídky na opravu jižního chodníku v Husově ulici (vpravo směrem od závor). Jako nejlepší byla vyhodnocena nabídka p. Hovorky. Oproti původnímu projektu dojde k následujícím změnám: min. šíře chodníku 2 metry s tím, že kde je stávající chodník širší, bude ponecháno.
- Rada projednávala otázku koupě domu čp. 65 v Riegrově ulici. Po zvážení všech okolností radní koupi objektu doporučili, jednání o ceně budou následovat.
- Bude provedena prohlídka místních komunikací a ve spolupráci s firmou Toman budou dojednány další opravy.
- Rada projednávala personální obsazení stavebního úřadu. V souvislosti s odchodem jedné z pracovnic je vypsáno výběrové řízení. Radní souhlasili s návrhem starosty, aby v rámci zajištění plynulého převzetí agendy po pracovnici, která má během roku odejít do důchodu, byly přijaty 2 pracovní síly a tím dočasně navýšit počet zaměstnanců v odboru na 7.
- Po dlouhé nemoci zemřel vedoucí odboru investic a životního prostředí ing. Nečas. Rada vyhlašuje výběrové řízení na pozici vedoucího odboru investic a životního prostředí a stanovuje výběrovou komisi ve složení: Ing. I. Černý, Ing. J. Horová, R. Kroutil, L. Platzová, J. Tesařová, P. Rytina. Náhradníci: Ing. Šamanová, Ing. Bulíčková.
- Firma Čechoslávie potvrdila svůj záměr koupit lokalitu 22 Chorvatská v nejkratším možném termínu. Radě byl předložen dopis společnosti Čechoslávie, kde informuje o skutečnosti, že se ke dni 2. 8. nepodařilo získat souhlas Ing. Krutského (majitele sousedního pozemku) s umístěním věcného břemene. Dle smlouvy o spolupráci je město povinno umožnit napojení sítí na hranici lokality 22. Toto v současné době není splněno, a proto firma Čechoslávie oznámila, že vniklé škody budou městu následně přeúčtovány.
Ing. J. Horová, místostarostka
Výběrové řízení
Město Úvaly vyhlašuje v souladu se zákonem č. 312/2002 Sb. (o úřednících) výběrové řízení na pozici:
vedoucí odboru investic a životního prostředí MěÚ Úvaly
Přihlášky lze podávat do 16. 9. 2005, 14.00 hod na MěÚ Úvaly, Pražská 276, 250 82 Úvaly.
Na zalepenou obálku nadepište "investice".
info: MěÚ Úvaly, tel. 281 981 401
Ing. Jana Horová v.r., místostarostka
Pozvánka
na řádné veřejné zasedání zastupitelstva města, č. 05/2005
které se bude konat ve čtvrtek 22. září 2005 v 18.00 hodin
v sále Domu s pečovatelskou službou Úvaly, nám. Svobody 1570.
Hlavní body programu:
1) Úprava rozpočtu města
2) Majetkoprávní záležitosti
Ing. Ivan Černý v.r., starosta města
Internetové stránky
Od 1. 9. 2005 jsou spuštěny internetové stránky města na adrese www.mestouvaly.cz!
Stránky jsou stále ve výstavbě a budou průběžně doplňovány a vylepšovány. Přivítám jakékoliv připomínky, upozornění na chyby, návrhy na doplnění apod. Je možné použít kontakty přímo na stránkách.
Pubertální hra nebo vandalismus?
V poslední době se některé objekty v Úvalech stávají středem zájmu několika jedinců, kteří patrně považují především fasády budov za nejvhodnější místo, na které mohou nastříkat sprejovými barvami různé vzkazy, nápisy nebo šifry. Vše začalo na budovách a v podchodu úvalské železniční stanice, později se tato "zábava" přenesla i jinam. Přibývají čmáranice na objektu bývalého nákupního střediska na náměstí Svobody, nápisy se objevily na rozvodných skříňkách elektrického vedení v ulicích města nebo na veřejných telefonních automatech.
V září 2004 se někdo výborně pobavil tím, že barevným sprejem zničil dveře a fasádu u školy. Odstranění této "legrace" stálo město následně přes 10 tisíc korun. Letos v průběhu minulého měsíce někoho pro změnu napadlo, že bude bezvadné pomalovat zdravotní středisko. Začal u lékárny a skončil u dětských ordinací. Náprava opět nebude lacinou záležitostí. Údaj na dopravní značce u zdravotního střediska přikazující nejvyšší povolenou rychlost 30 km/h někdo změnil na 80 km/h. Zde už se jedná o nebezpečný žert! Sprejeři si asi neuvědomují, že stávající právní úprava hodnotí sprejerství jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257b zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů s trestem veřejně prospěšných prací, peněžitým trestem nebo odnětím svobody až na tři resp. osm let.
Poslední dobou se také množí poškozování osobních vozidel a popelnic v těsné blízkosti restauračního zařízení Homolka. Vrcholem všeho pak ale bylo zničení (ukroucení, zlámání, vyvrácení) několika okrasných hlohů a mladých lip v ulicích Husova a Pražská, ke kterému došlo předposlední srpnový týden. Vzhledem k tomu, že hodnota každého ze zničených stromů činí zhruba 5 tis. Kč, bylo podáno oznámení na Policii ČR.
Důrazně žádám všechny, kteří se baví ničením majetku města a soukromých osob, aby s touto činností skončili. Prosím čtenáře, kteří by měli jakékoliv informace, jež by pomohly při hledání a odhalení viníků, aby se ozvali.
Ing. Jana Horová
Objekt bývalého nákupního střediska na náměstí Svobody po "výzdobě" sprejery
Počmáraná budova zdravotního střediska
Zájem sprejerů se dlouhodobě soustřeďuje na objekty úvalského nádraží ČD
Znaky a nápisy na rozvodných skříních elektrického vedení
Jedna z několika zlomených lip v Pražské ulici
Zlomený strom hlohu v Husově ulici
foto Ing. J. Horová
Ing. V. Procházka
OZNÁMENÍ
o konání posvícení a dopravním omezení
Jako každý rok, tak i letos se bude konat v Úvalech na nám. Arnošta z Pardubic tradiční posvícení.
Konat se bude ve dnech 9. - 11. 9. 2005.
Z uvedeného důvodu bude provedena uzavírka ul. Husovy a nám. Arnošta z Pardubic, a to od pátku 9. 9. 2005 - 13.00 h do neděle 11. 9. 2005 - 18.00 h.
Vjezd autobusovým linkám, zásobování a dopravní obsluze bude povolen.
Jana Tesařová, vedoucí správního odboru
|
Jak je to v Úvalech s kriminalitou?
Zalistujeme-li zpětně v našem regionální tisku "Život Úval" v období prvního pololetí t.r., mnoho zpráv o spáchání trestné činnosti se nedočteme.
V čísle 3/2005 vyšly 2 zprávy:
1. Řidič srazil v Úvalech dívku.
2. Mladíci s dívkou ukradli v Úvalech lešení.
V čísle 5/2005 vyšla 1 zpráva:
Řidič srazil mladého cyklistu na silnici z Horoušan do Úval.
Celkem tedy 3 zprávy o trestné činnosti.
Na první pohled se zdá, že to s tou kriminalitou v našem městě a okolí není tak horké. Jako členka výboru prevence proti kriminalitě jsem požádala Okresní ředitelství Policie České republiky o výpis trestné činnosti ve městě Úvaly a v přilehlých obcích za 1. pololetí 2005. Obdržela jsem přesné údaje, které svědčí o vážnější situaci.
Dle výpisu Policie ČR byly v městě Úvaly za výše uvedené období spáchány následující trestné činy:
8x krádež vozidel,
6x vloupání do vozidel,
8x vloupání do rodinných domů,
8x krádež prostá,
3x vloupání do sklepů a garáží,
4x vloupání do prodejen a restaurací,
4x vloupání do novostaveb,
1x odcizení jízdního kola.
V přilehlých obcích města Úvaly, spadajících do působnosti MěÚ Úvaly, byly za sledované období spáchány tyto trestné činy:
11x vloupání do vozidel,
8x vloupání do novostaveb,
6x vloupání do rodinných domů,
4x vloupání do prodejen a restaurací,
2x krádeže vozidel,
2x poškození věcí,
1x vloupání do chat,
10x ostatní prosté krádeže.
Policie ČR obvodního oddělení Čelákovice zpracovává nápad trestné činnosti v rámci celého služebního obvodu jednou dvoučlennou hlídkou po dobu 24 hodin, tudíž čas dojezdu hlídky na oznámení je závislý na aktuální činnosti hlídky a nápadu trestné činnosti v rámci celého služebního obvodu OOP ČR Čelákovice.
Prevencí a snížením kriminality se zabývá jak obvodní oddělení, tak i okresní ředitelství PČR Praha-východ-oddělení PIS.
V přehledu trestné činnosti vidíme, že nejčastější páchání trestné činnosti se týká oblasti vloupání do vozidel, kde je velká možnost ze strany nás občanů předcházení této trestné činnosti tím, že nebudeme zbytečně ponechávat různé cenné věci a předměty ve vozidlech a dobře si zabezpečíme svá vozidla i domy či byty zajišťovacími bezpečnostními systémy.
Také bychom si měli více všímat pobytu cizích a podezřelých osob a vozidel ve svém okolí, v místech výstavby nových domů, parkovišť a podezřelé skutečnosti oznámit na tísňovou linku 158 nebo obvodnímu oddělení PČR Čelákovice.
Ke zlepšení bezpečnostní situace v Úvalech a okolí by mělo přispět zřízení nového obvodního oddělení PČR v našem městě do konce tohoto roku.
Ale nenechávejme to jen na policii či bezpečnostní agentuře. Snažme se i my, občané města Úval, být všímavějšími a ohleduplnějšími ke svému okolí. Zaměstnávejme své děti více zájmovou činností v různých kroužcích. Je jich tu v Úvalech dost. Přemýšlejme o možnosti vybudování tzv. centra volného času pro děti, konkrétně zřízení klubu zejména pro dospívající mládež, který by fungoval i o sobotách a nedělích.
Pomozme my všichni!
Mgr. Jitka Pokorná
členka výboru prevence proti kriminalitě
VÝZVA
Vážení spoluobčané města Úval a okolí!
Dne 13. července t.r. byla zveřejněna zpráva v deníku Mladá Fronta DNES pod názvem "V Klánovicích se přou - les nebo golfové hřiště" a také vyšla reportáž v týdeníku Reflex č. 30 pod názvem "Když se kácí les, lítají míčky".
Jedná se o realizaci projektu nového golfového areálu tvořícího golfové hřiště, parkovací plochy a příjezdové komunikace v Praze 9 - Klánovicích. Pro vybudování zmíněného areálu má být vykácena část Klánovického lesa o rozloze nejméně 30 ha. Tato dnes největší unikátní lesní plocha v naší metropoli vytváří klidné, čisté a krásné prostředí, které využívají k odpočinkové rekreaci, výletům na kole a pěší turistice obyvatelé nejen Klánovic, ale i širokého okolí.
Někteří lidé v tomto projektu vidí posílení turistického ruchu, byznys, peníze. Nic proti golfovému turismu. Rozhodně by se kvůli němu neměla ničit přírodní krása tvořená borovicemi a smrky, které rostly v Klánovickém lese mnoho desítek let. Takovýto zásah, tj. vykácení lesního porostu, je narušením přírodního rázu celé této lesní oblasti.
Z tohoto důvodu vznikla v Úvalech iniciativa na záchranu Klánovického lesa organizovaná Mgr. Jitkou Pokor-
nou, farářkou CČSH a panem Petrem Urbanem z Úval. Podpisovou peticí tak bojujeme za zachování celé souvislé lesní plochy v Klánovicích sahající až do Úval.
Prosíme vás, spoluobčané, záleží-li vám také na přírodě a není vám lhostejné, jak se s ní zachází, podpořte nás do 15. 9. 2005 svým podpisem na adrese:
Mgr. Jitka Pokorná, Pražská 180, Úvaly
PODZIMNÍ ZASTUPITELSKÉ DNY
Vážení spoluobčané,
dovoluji si popřát vám příjemné babí léto a oznámit vám, že se i na podzim budou konat mé "zastupitelské dny". Na vaše problémy, otázky, rady a názory se budu těšit vždy od 18 hodin v sále domu s pečovatelskou službou, a to v následujících dnech (vždy se jedná o pátek): 23. září a 25. listopadu.
Zároveň bych vám, kteří máte přístup na internet, doporučil navštívit "Modré stránky Úvalska" na adrese
www.odsuvaly.cz. I zde můžete prezentovat své problémy či názory.
MUDr. Jan Šťastný předseda Občanské demokratické strany místního sdružení v Úvalech
STÁTNÍ ROSTLINOLÉKAŘSKÁ SPRÁVA
Již třetím rokem působí Obvodní oddělení Státní rostlinolékařské správy Praha-východ na adrese Jiráskova 100, Úvaly v areálu firmy Votava.
Státní rostlinolékařská správa (SRS) je úředním orgánem rostlinolékařské péče České republiky ve smyslu čl. IV Mezinárodní úmluvy o ochraně rostlin (FAO, 1951, rev. 1979) a čl. 1 odst. 6 Směrnice Rady č. 77/93/EHS. Činnost Státní rostlinolékařské správy vychází ze zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů.
Naší pracovní náplní je mimo jiné vykonávat působnost v oblasti: ochrany rostlin, opatření proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organizmů, přípravků na ochranu rostlin, mechanizačních prostředků na ochranu rostlin, rostlinolékařského dozoru a řízení ve věcech rostlinolékařské péče včetně nařizování mimořádných rostlinolékařských opatření, řešení krizových situací a ukládání pokut. Vykonáváme např. dozor nad dodržováním povinností osob registrovaných u SRS, dozor nad používáním rostlinolékařských pasů, nad dodržováním ochrany včel, zvěře, vodních a dalších organizmů.
V průběhu vegetace například monitorujeme výskyt škodlivých organizmů (chorob a škůdců) na různých kulturách, např. na obilninách, okopaninách, zelenině, ovocných sadech. Jedná se o organizmy pro veřejnost známé, např. plíseň bramborová, obaleč jablečný, či moniliový úžeh peckovin, ale i organizmy neznámé, které představují pro rostliny na tomto území pěstované, popřípadě pro životní prostředí, riziko a naším cílem je zabránit jejich zavlékání a šíření. Provádíme kontroly aplikace pesticidů i aplikační techniky. V neposlední řadě provádíme soustavné rostlinolékařské kontroly u registrovaných osob, což jsou převážně okrasné, lesní a ovocné školky, zahradnictví a pěstitelé brambor a zeleniny.
Po celý rok provádíme kontroly ve skladech přípravků na ochranu rostlin, pesticidů, vystavujeme fytocertifikáty na vyvážené rostlinné komodity do zemí mimo EU.
V těchto dnech mimo jiné monitorujeme např. výskyt snětí a fuzárií v klasech obilovin (fuzária patří mezi producenty mykotoxinů, které kontaminují potraviny a krmiva).
Do náplně naší práce náleží též poskytování a šíření rostlinolékařských poznatků a informací. V praxi to znamená, že poskytujeme odbornou pomoc fyzickým nebo právnickým osobám, které pěstují, zpracovávají nebo uvádějí na trh rostliny nebo rostlinné produkty.
Dovoluji si také upozornit na povinnost fyzických a právnických osob, které hodlají dovážet, pěstovat rostliny, rostlinné produkty nebo jiné předměty, obchodovat s nimi, stanovené
v příloze č. 9 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 330/2004 Sb., tyto osoby musejí být zařazeny do úředního registru u Státní rostlinolékařské správy. O tuto registraci musejí povinné osoby Státní rostlinolékařskou správu požádat. Žadatel o registraci podává písemnou žádost na k tomuto účelu určeném formuláři, který lze získat na internetových stránkách SRS na adrese: www.srs.cz, v příloze č. 13 vyhlášky č. 330/2004 Sb. nebo je k dispozici na Obvodním oddělení SRS, kde nás můžete kontaktovat na výše uvedené adrese v úředních dnech - pondělí a středa v 8.00-16.30 h nebo na tel.: 281 983 216, e-mail: oko.prahavychod@srs.cz.
Ing. Jana Černá
Státní rostlinolékařská správa
Obvodní oddělení Praha-východ
|
Program slavnosti
"Hradešín - oslava tisíciletí"
sobota 10. září 2005
Dopoledne Před 100 lety (… asi tak 1905 …)
9:00 Příjezd a výstava historických vozidel z VCC Český Brod
Výstava archiválií "Historie Hradešína v průběhu tisíciletí"
10:00 Historická reminiscence oslav v r. 1905
Svolání lidu - bubeníci, muzika - moderátorka Rádia Blaník Markéta Smolíková
Převzetí nové vlajky a znaku obce z rukou zástupce státní správy a samosprávy
Předání vlajky a znaku do ochrany rytířské družiny
Řazení lidu a hostů do průvodu
10:30 Slavnostní procesí v dobových kostýmech a jízda kočárů obcí ke kostelu sv. Jiří
Shromáždění průvodu a hostí před vchodem do kostela
11:00 Požehnání vlajky a znaku obce představiteli římskokatolické církve - Mons. Václav Malý, světící biskup pražský a P. Vincenc Mrtvý, farnost hradešínská
Fanfáry, salvy, zvonění
Slavnostní projevy zástupců obce a Spolku
11:30 Předání pamětních plaket zasloužilým občanům obce a rodákům
Zdravice hostů - ministerstvo kultury, ministerstvo pro místní rozvoj, krajský úřad
Zpřístupnění zvonice v areálu kostela sv. Jiří v rámci Dnů evropského dědictví
12:00 Pozvání na výstavu o včelařství a do tržiště - ukončení dopolední oficiální části oslavy
Přestávka - občerstvení
Odpoledne Za dávných časů (… středověk …)
12:30 Historické seance u kostela sv. Jiří
skupiny historického šermu, divadlo - pohádka, kejklíři, muzikanti, palné zbraně, vojenské ležení, středověké tržiště s ukázkou řemesel, dobový šenk
Sportovní odpoledne
16:30 Ukázky leteckých modelářů
17:00 Utkání v malé kopané
18:30 Ukončení odpolední části
Večer Večerní zábava
19:00 Posezení s občerstvením a hudbou u sportoviště
20:00 Taneční zábava v hospodě "Na Hradě"
21:00 Ohňová historická show zakončená ohňostrojem
Vstupné dobrovolné
Hradešínské jubileum
8. září 1905 slavil Hradešín tisícileté trvání od svého založení. Podnětem ke konání oslav byl odkaz starého kronikáře Bartoloměje Paprockého z Hlahol, který kladl vznik zdejší románské rotundy do 10. století k nejstarším kostelům v Čechách. Při té příležitosti podala farnost na Hradešíně žádost k arcibiskupství, aby byla zdejší fara povýšena na děkanství. V žádosti bylo vedle dokladů o starobylosti kostela poukazováno také na šíření nekatolické víry v přifařených osadách, kde zdejší farář u okolního zbohatlého lidu ztrácí na vážnosti, než jaká by mu příslušela. Arcibiskup Leo kardinál ze Skrbenských vyhověl žádosti a když slyšel, že Hradešínští chystají oslavit jubileum své obce 8. září, dal prohlásit toto povýšení skrze metropolitního kanovníka Josefa Tumpacha přímo na oslavách. Oslavy stoletého výročí od oslav tisícileté památky vzniku obce vypuknou 10. září, jakožto vzpomínka na oslavy r. 1905.
Jan Psota ml.
O založení kostela v Hradešíně
Starobylost kostela v Hradešíně je dodnes otazníkem pro nejednoho historika, kterou by objasnil jen důkladný archeologický výzkum. Ještě před sto lety se všeobecně věřilo výkladu pověsti Bartoloměje Paprockého, jež praví, že zde byla kolem roku 905 údajně "založena rotundovitá kaple sv. Jiří". Této pověsti se držel jak Antonín Podlaha, jenž rotundu kladl nejprve do 10. století, kdy měla být "záhy po zavedení křesťanství postavena", ale později datování raději vynechal, tak i Ferdinand J. Lehner, jemuž byla pro vysoké stáří dokladem okna "tvarem svým ukazující na nejstarší dobu slohu románského". Ve skutečnosti existovalo v Čechách okolo roku 905 jen několik křesťanských kostelů; románský kostelík byl vybudován až počátkem 12. století na ruinách starého pohanského obětiště Slavníkovců, jež kdysi bývalo na samých hranicích s knížectvím vyšehradským. Kostel byl již zprvu hrazený silnou zdí, stál zde osamělý a vesnice vznikla nejspíše až v polovině 12. století.
Jan Psota ml.
Kostel sv. Jiří v Hradešíně
Foto Ing. V. Procházka
Připomínáme si výročí orchestru STO
V letošním roce uplyne již šedesát roků od vzniku tanečního orchestru S T O. Je jistě ještě mnoho pamětníků, kteří vzpomenou na jeho účinkování. Po mnoho let byly pořádány jarní a podzimní koncerty a na nich se objevily známé tváře populárních zpěváků a zpěvaček. Pod vedením Jana Votruby se soubor rozrostl až do podoby orchestru Karla Vlacha, a tak skladby, které hrál Karel Vlach, zazněly brzy i v Úvalech. Kapelou prošlo více hudebníků, ale základem byli vždy Úvaláci. Po smrti Jana Votruby se ujal vedení souboru Jaroslav Líha.
Počet hráčů se snížil, ale jeho dokonalé úpravy dodávaly orchestru barvitý zvuk velké kapely. V polovině osmdesátých let skončil orchestr svou činnost. Toto ohlédnutí patří čtyřicetileté existenci orchestru, který dokázal přinést hodně radosti posluchačům a tanečníkům v Úvalech i širokém okolí. Dnes je většina členů již v muzikantském nebi. Byli bychom rádi, kdybyste s námi na orchestr S T O přišli zavzpomínat.
25. 9. 2005 k nám opět zavítá "Hrádecká kapela" z Hrádku u Rokycan, pod vedením kapelníka p. Lukeše. Již potřetí se u nás zastaví při své cestě z festivalu v Dobříši. Opět zavzpomínáme na úvalského muzikanta a skladatele Jaroslava Dufka, který pro Hrádeckou kapelu napsal několik skladeb. Jaroslav Dufek byl také významným členem a zakladatelem orchestru STO.
Kulturní komise města Úvaly vás všechny srdečně zve na vystoupení "Hrádecké kapely", které se bude konat v neděli 25. 9. 2005 od 15 hodin před Domovem důchodců Úvaly.
Těšíme se na vás.
J. Horálek
Foto: Osobností orchestru STO byl zpěvák a bubeník Miroslav Kvíz
(foto ze soukromého archívu)
Foto: Dechová část orchestru STO v období největší popularity - na počátku 60. let 20. století
Zájezdy do pražských divadel
Stejně jako v jarní divadelní sezóně, tak i v podzimní a zimní sezóně 2005/06 budou pořádány zájezdy do pražských divadel. Podařilo se nám s předstihem zajistit vstupenky do Stavovského divadla na představení ÚKLADY A LÁSKA (Friedrich Schiller) na 13. 10. 2005 a tím také zahájíme podzimní divadelní sezónu. Vstupenky jsou k zakoupení na správním odboru MěÚ za cenu 250,- Kč + 50,- Kč za dopravu autobusem.
O dalších představeních budou zájemci průběžně informováni na vývěsce u MěÚ.
Případní zájemci se také mohou nahlásit do stálého seznamu na tel. 281 982 485 (pí Tesařová) nebo
607 665 937 (pí Fejtová) s uvedením jména a č. telefonu.
kulturní komise
Pozdrav od spisovatele Ivana Klímy
Většina milovníků dobré četby má jistě v živé paměti literární podvečer se spisovatelem Ivanem Klímou, který se uskutečnil 17. června v galérii domu dětí a mládeže. Také pan Klíma získal z nevšedního setkání velmi příznivý dojem. Svědčí o tom jeho dopis věnovaný úvalským čtenářům a všem, kteří besedu připravili.
Milí přátelé,
velice mě potěšil večer u Vás. Člověk občas propadá stísňujícímu pocitu, že veškerá kultura už je vytlačená průmyslem zábavy, že ten, kdo do pěti minut nezamává revolverem, už nikoho nezajímá. Když se člověk setká s plným sálkem lidí, kteří se zajímají o literaturu, naslouchají, smějí se, je to povzbudivé. Chtěl bych Vás ujistit o jednom: kultura by zahynula, nejen kdyby nebylo těch, kdo ji vytvářejí, ale také, kdyby nebylo těch, kdo ji potřebují ke svému životu, a konečně i těch, kdo ji pomáhají k tomu, aby se jí dostalo sluchu. Takže přijměte můj dík a přání, aby se vám nadále dařila Vaše práce.
Foto: Ivan Klíma na besedě v Úvalech
foto Jiří Štork
O čem psal Život Úval před 40 lety
ROZJÍMÁNÍ NAD KOUPALIŠTĚM
Díváme-li se z Holé Hostýně (mimochodem, dnes už není holá, ale stromy zarostlá), anebo z protější strany na úvalské koupaliště, kde se to hemží lidskými těly a veselé výkřiky a šplouchání vody zaléhá až k nám, nemohu si nevzpomenout na koupání, jaké jsme měly my, děti, před 50 a 60 lety.
Jaké měly tehdy koupání děti ve městech nevím, vyrostla jsem v povodí Sázavy. Tehdy bylo nemyslitelno, aby se děvčata chodila koupat společně s chlapci. Chodila se koupat společně, děvčata z celé vesnice, a kam se chodili koupat chlapci, dosud nevím, snad kilometr níž nebo výše. Směly jsme jíti se vykoupat až po 7. hod. večer, když už byly krávy, kozy, husy a všecka ta domácí havěť popasena, nakrmena a uložena, a neexistovalo, abychom se šly koupat hned ráno. Neměly jsme ani opalovaček, gumových střevíčků, plavek, míčů, gumových kol a lehátek, tehdy se takové věci nevyráběly. Koupaly jsme se ve starých zástěrách, protože nějakou novou jsme si ani vzíti nesměly. Plovat jsme se učily tak, že jedna druhou vzala za obě ruce, pak jednu pustila, pak pustila i druhou a dotyčná byla nucena plavat dále sama. Tímto způsobem naučily jsme se plavat všecky.
Svlékaly jsme se každá zvlášť, za nějakými křovisky, buď šípkem, olší nebo vrbou, ale stalo se nejednou, že, když jsme meškaly ve vodě a pak se šly oblékat, našly jsme svoje šaty naházeny v mraveništi nebo na nich nadělány uzle nebo svázány dohromady. To udělali kluci, kteří šli potají okolo, co my zatím byly ve vodě. A jednou se stalo, že jsme byly v přesile a kluci jen čtyři. Nadběhly jsme jim a k hanbě celého mužského pokolení jsme jim za to nabančily.
K
Život Úval č. 8/1965
|
Když člověk za něčím jde, funguje to
Zpěvák a kytarista skupiny Divokej Bill Vašek Bláha staví v Úvalech rockovou hospodu.
Nedaleko Prahy je městečko Úvaly. Ve druhé půlce devadesátých let odtud vzešla skupina Divokej Bill a zdá se, že ve svém rodišti zanechá hlubokou stopu pro příští hudební generace. Její šéf Vašek Bláha tvrdí, že kultuře je třeba náklonnost vracet.
Divokej Bill se v posledních dvou letech stal jednou z nejpopulárnějších českých skupin. Změnilo to tvůj do té doby poklidný venkovský život?
- Máme tu výhodu, že je nás v kapele osm a nikdo není frontman. Popularita se tedy dělí mezi všechny. Jelikož bydlím v Úvalech a žiju tam pořád, myslím si, že mě to vůbec nezměnilo. Jenom jsem si ověřil, že když člověk za něčím jde, při troše štěstí to funguje. Dělám to i v ostatních věcech.
V jakých třeba?
- Víceméně to mám všechno spjaté s muzikou. Doma v Úvalech jsem začal dělat koncerty. Zpočátku z toho nebyl nikdo moc nadšený, ale podařilo se mi lidi zblbnout a teď tam všichni žijou festivalem Úvalskej bigbít, který se koná vždy v červnu. Letos přišlo dva a půl tisíce diváků. Se spoluhráčem Prochajdou jsme vybudovali zkušebnu. Dva měsíce jsme bušili do zdí, různě jsme to vychytávali a teď tam zkouší čtyři kapely a Divokej Bill ne. My se zatím s Prochajdou pustili do budování rockové hospody, která by měla sloužit i jako klub, kde se bude normálně hrát. Pořád se scházíme s nějakými architekty a řešíme, jak uděláme střechu a podobně. Trochu jsem si k tomu utekl, abych se muziky nepřejedl. A víte, z čeho mám největší radost? Dělával jsem s tátou truhlařinu, ale před pěti lety jsem to kvůli muzice opustil. Na té hospodě děláme zase spolu, je to takový návrat k rodinnému podnikání.
Zatruhlaříš si ještě?
- Už ne. Táta mě k tomu nechce pustit, protože má strach, že bych si uřízl prsty. Pak bych nemohl hrát na kytaru. Nenechá mě řezat ani ruční pilkou.
Co obnáší budovat na venkově hudební hospodu?
- Vyvedlo mě to z naivity. Myslel jsem si, že to budeme mít za tři měsíce hotové, ale bude to práce tak na pět let. Navíc se musím učit jednat s lidmi. Chodím na úřad a schůzuju se starostou. To jsem nikdy předtím nedělal.
Inspirují tě Úvaly při skládání nových písniček?
- Každopádně. Můžu prozradit, že nestane-li se něco nečekaného, bude na naší nové desce písnička Výmola. Tak se jmenuje potok, který teče skrz Úvaly. Smetana měl Vltavu, Divokej Bill bude mít Výmolu. V Úvalech mám kámoše, se kterými jezdíme na motorce, děláme mejdany, bavíme se. Nechci odtamtud odejít. Nad tou hudební hospodou si postavím byt a chci v něm být až do smrti.
Přece jen, nenapadlo tě někdy, že bys někam odešel?
- Jedině snad na rok nebo dva na zkušenou do ciziny. A pak zase zpátky.
Dopadne to?
- Možná ano. Rodiče měli pravdu, když říkali, že jsem se měl učit anglicky. V září bych chtěl někam odjet a tři týdny se intenzívně učit angličtinu. Nevím ještě kam, ale chtěl bych do nějaké jazykové školy venku. Můj kamarád Michal Thomes byl někde v Denveru, tak třeba tam. Jinak jsem ale buran. Jsem někde dva týdny a už se těším, až zase budu doma.
Divokej Bill v současnosti koncertuje třikrát až čtyřikrát týdně. Nejsi z toho unavený?
- Zrovna teď ano, nějak to na mě dopadlo. Ale není to žádná velká krize. Na koncertech je nejhorší čekání na to, než na nás přijde řada. Když se hraje, to mě baví a užívám si to.
Být v kapele přináší spoustu zajímavých setkání. Je nějaké, na které jsi pyšný?
- Nedávno k němu došlo a rozklepal jsem se z toho jako blázen. Byli jsme v Ostravě na předávání cen Anděl a byl tam Jarek Nohavica. Věděli jsme o sobě, ale nikdy jsme spolu nehovořili. Šli jsme proti sobě po chodbě a slyším ho říkat "Já už to musím zlomit, pořád po sobě jenom koukáme." Podal mi ruku a pokračoval: "Vy děláte toho Billa? To je bezvadný a je vidět, že vás to baví. Hrozně vám fandím." To mě strašně potěšilo.
Jací jsou vůbec čeští muzikanti lidé?
- Úplně normální. Nedávno se třeba do Úval přistěhoval kytarista Monkey Business Olda Krejčoves. Domluvili jsme se a chodíme spolu jamovat. Já nikdy neměl s nikým problém. Samozřejmě jsem už narazil na někoho nafrněného, ale zrovna teď si konkrétně na nikoho nevzpomínám. Vážně.
V Česku dosáhl Divokej Bill skvělého postavení. Je vůbec ještě "o co hrát"?
- Pořád je možné jít dál. Nedávno jsme hráli na Slovensku a překvapilo mě, že na nás ani moc nepískali. Spřátelili jsme se s anglickou skupinou Levellers a před námi jsou tři společné koncerty u nás, dva v Polsku a jeden v Maďarsku. Do Polska bychom chtěli jezdit častěji, dovedu si představit jednou za rok nějaké čtrnáctidenní turné. Velký sen je Rockfest českých kapel, který se koná každý rok v americkém Chicagu. Myslím si, že takových pět až deset let ještě bude co objevovat.
Na vaší minulé desce Mezi nima je písnička Bagdád, poměrně kontroverzní věc o tom, jak na to město padají americké bomby. Budete se dál věnovat politickým tématům?
- Ta písnička vznikla dva roky předtím, než Američané na Bagdád zaútočili. Napsal ji můj kamarád a mně se na ní líbila ta přímočarost. Jinak mi samozřejmě není jedno, co se ve světě děje. Čtu noviny a brečím, protože mi to připadá nenormální. Každý se může angažovat jak chce, muzikanti také, ale pro mě platí slova, která před nějakou dobou pronesl Robert Kodym: "Vnímám to a štve mě to. Myslím si ale, že mé místo je u kytary." Nechci se do politiky cpát.
Kdy vyjde nová deska?
- V té hudební hospodě v Úvalech jsme právě přehradili místnost na dvě části. V jedné stavíme studio, ve druhé zkušebnu. Pak začneme nahrávat desku a chtěli bychom, aby vyšla v únoru příštího roku.
Lukáš Táborský
(Právo, 4. 8. 2005)
|
CO ODPOVÍ PAN RADNÍ STEMBERG?
Myslím, že můžeme uvítat ochotu městských zastupitelů, se kterou se začínají představovat na stránkách Života Úval. Po panu doktoru Šťastném vystoupil jako druhý pan radní Stemberg. Postupně by se mohli představovat další, o některých našich zastupitelích toho víme jen málo.
Chci reagovat na příspěvek pana radního Stemberga, protože jako bývalý místostarosta jsem mohl nahlédnout do vztahů zastupitelů i zaměstnanců úřadu, mohl jsem pochopit zásady kolektivní správy života města. Poznal jsem zblízka i náročnou a nevděčnou situaci starosty, který v očích spoluobčanů reprezentuje výsledky rozhodování a činnosti zastupitelů i úřadu. Jen obtížně si dokáži představit, že v době našeho působení na městském úřadě, bychom se pokusili o tak vážný krok, jakým je odvolání starosty, bez odpovědného projednání v radě a zastupitelstvu. Bez předchozího a opakovaného zveřejnění našich případných výhrad a bez dohody o tom, kdo ho nahradí. Pokus o červnové odvolání starosty na mne nepůsobí dobře. Uváděné argumenty se zdají být zástupné, z informací, které městský časopis přinesl, by mohlo vzniknout podezření, že hlavním důvodem byly osobní zájmy. Pan starosta Černý odpověděl na argumenty uvedené panem radním dostatečně přesvědčivě. Připojuji se k těm spoluobčanům, kteří jeho práci oceňují. Kteří uvítali realizaci městské infrastruktury, stavbu čistírny odpadních vod, budovu domova důchodců i domu s pečovatelskou službou. Předpokládám, že kritizovaný záměr úprav náměstí a dostavby školy není výmyslem pana starosty, ale součástí plánu rozvoje města, schváleného městským zastupitelstvem.
Myslím, že máme, jako rodáci a občané města, nárok na to, aby nám pan radní Stemberg odpověděl na tyto otázky: Co jsou jím zmiňované "skutečné a trvalé změny", které chce prosazovat? Kdo měl být podle dohody rady a zastupitelstva novým starostou? Kdo novým místostarostou? Doufám, že se pan radní nebude z přímých odpovědí vykrucovat konstatováním, že o nových funkcionářích i o všem ostatním by rozhodovalo zastupitelstvo až po odvolání starosty. To by nás utvrdilo v našem podezření. A to by znamenalo, že pan radní Stemberg buď nedokáže být odpovědný, nebo nechce zveřejnit pravdu. Obojí bychom neradi u našich současných i budoucích zastupitelů viděli. Za poctivé odpovědi děkuji.
Jaroslav Tourek
Vážený pane Tourku,
nejsem příznivcem dlouhých diskusí, reakcí na ně a reakcí na reakce. Své názory jsem vyslovil v minulém článku a respektuji, že ne každý se v nich se mnou ztotožní, nicméně na přímou otázku samozřejmě odpovím.
Je třeba si uvědomit, že pro odvolání starosty se vyjádřilo více zastupitelů, nežli bylo těch, kteří hlasovali pro jeho setrvání ve funkci. Tato skutečnost poukazuje na celkové cítění v zastupitelstvu a nedokážu si představit, jakou roli v tom hrají něčí osobní zájmy, o kterých se zmiňujete.
I já osobně se přikláním k názoru, že pan starosta Černý v minulosti významně přispěl k realizaci některých důležitých projektů, proto si ho vážím a doufal jsem, že to z mého minulého článku vyznělo.
Také jsem se ale zmínil, že někdejší starostův entuziasmus začal brzy po volbách stagnovat a že, pokud se jej rada v něm pokoušela znovu probudit, dosáhla opakovaně jen krátkodobých výsledků. Z toho důvodu jsem mluvil o potřebě skutečných a trvalých změn, kterou většina zastupitelstva vnímá v potřebě personální změny ve vedení města.
Co se týče odpovědi na otázku, kdo by měl být novým starostou a místostostarostou, jistě vás, bývalého místostarostu, nemusím informovat o tom, jakým způsobem funguje hlasování v demokratické společnosti. Jednoznačně je to ten, koho zastupitelstvo zvolí. Pokud by měl jedinec určovat, kdo to bude, dostávali bychom se do doby před rokem 1989, což, jak pevně věřím, nikdo z nás už nechce. Jestli vaše otázka směřuje přímo k mé osobě, odpověď zní ne, nemám ambice kandidovat na starostu, jsem spokojený a plně vytížený v současném zaměstnání. A kterého kandidáta podpořím? V podstatě každého, který bude energický, poctivý a nebude z řad komunistů.
Přeji vám, pane Tourku, i všem Úvalákům, hezký zbytek léta a našim dětem úspěšný start do nového školního roku.
Jaromír Stemberg
|
HRADEŠÍN
Z HISTORIE OBCE
V písemných historických pramenech je první zpráva o Hradešíně v soupisech papežského desátku v kouřimském děkanátu z roku 1352. Je zřejmé, že zde byla fara. Kostel sv. Jiří, ke kterému fara příslušela, je však mnohem starší. Kostel sv. Jiří v Hradešíně je původem románskou rotundou. Na základě stavebně historického hodnocení lze stavbu zařadit do období okolo roku 1125. Pro stavbu rotundy byla vybrána strategická poloha na výrazném návrší. To je patrné dodnes, zejména při pohledu od severu. Kostel byl obehnán zdí a komplex nepochybně plnil funkci útočiště pro místní obyvatelstvo. Historiky je objekt hodnocen jako jeden z nejpozoruhodnějších fortifikačních areálů vesnických kostelů v Čechách.
Opevněný kostel z první čtvrtiny 12. století dokládá přinejmenším existenci osídlení v jeho okolí v téže době. Tedy existenci vsi. Stavebník kostela znám není. Patrocinium sv. Jiří dovoluje spekulativní domněnku, že to snad mohl být někdo z velmožů z okolí knížete. Sv. Jiří byl vnímán jako patron rytířů a jemu zasvěcené kaple a kostely byly obvykle součástí hradů (ovšem stavěných až ve 13. století). Kaple na hoře Říp, obnovená knížetem Soběslavem I. v roce 1126, byla zasvěcena sv. Jiří jako odraz vítězství Čechů nad vojskem říšského krále Lothara v bitvě u Chlumce (18. 2. 1126).
Jak píše August Sedláček ve svém Místopisném slovníku historickém Království českého, tak Hradešín "patřil od nepaměti držitelům hradu Škvorce". Ostatně Škvorec byl farně příslušný k faře v Hradeníně a to i poté, kdy byl v místě v polovině 18. století postaven kostel sv. Anny. Počátky stavebních dějin hradu jsou spojeny s osobností šlechtice Domaslava. Jeho dvorská kariéra byla pomyslně zahájena funkcí královnina číšníka v letech 1262 - 1279. V letech 1267 - 1276 zastával úřad nejvyššího komorníka a nakonec byl jedním z purkrabích Pražského hradu. Domaslav se psal po svém hradu ze Škvorce. Jeho rod zřejmě neměl dlouhého trvání, protože od poloviny 14. století jsou jako držitelé Škvorce připomínáni příslušníci významného pražského patricijského rodu Olbramoviců. V roce 1354 podával faráře ke kostelu sv. Jiří v "Radešíně" Olbram syn Menhartův a to jako majitel hradu Škvorec. Olbram, který se jako první z rodu psal ze Škvorce, byl v roce 1356 jmenován královským rychtářem Nového Města pražského a v letech 1373 - 1380 zastával funkci vyšehradského purkrabí. Olbram měl tři syny: Olbrama, který se pak stal pražským arcibiskupem, Pavla a Václava. Bratři drželi Škvorec v nedílu. Poté, co v roce 1402 zemřel arcibiskup Olbram, se bratři Václav a Pavel o statek rozdělili. Před rokem 1418 se do držení Škvorce dostal Jan z Klučova, protože v uvedeném roce spolu s Pavlem ze Škvorce podával faráře do Hradešína. Přesto se Škvorec vrátil do držení Olbramoviců a teprve v roce 1462 Mikuláš, syn Jana ze Škvorce, prodal statek královskému prokurátorovi Čeňkovi z Klinštejna. Jeho potomci drželi Škvorec téměř jedno století. V roce 1532 učinil Jindřich z Klinštejna zápis o majetku ve prospěch Zikmunda ze Smiřic, bratra své matky. Poté, co padl v Uhrách v bojích s Turky, připadal Škvorec Smiřickým. Osud Smiřických se naplnil v době bělohorské. Albrecht Jan Smiřický se aktivně účastnil stavovského povstání (1618 - 1620) a ačkoliv zemřel v roce 1618 ještě před bitvou na Bílé hoře, byl jeho majetek v roce 1621 konfiskován. V té době ještě žil jeho mladší a na rozumu postižený bratr Jindřich Jiří. Tomu poručníka dělal strýc Albrecht z Valdštejna. V roce 1623 prodal Valdštejn Škvorec Karlovi, knížeti z Liechtensteina. Liechtensteinové zde byli vrchností až do konce patrimoniální správy, která byla v roce 1850 nahrazena správou státní, a to zřízením okresních a obecních úřadů.
Existoval šlechtický rod, který se psal z Hradešína a užíval v erbu stříbrného kozoroha v červeném štítě, resp. téhož kozoroha na skále (viz Vojtěch Král z Dobré Vody, Heraldika, Praha 1900, s. 87, 331). Jinde je psáno o červeném štítě a kamzíku vynikajícího ze skály, obojí v přirozených barvách (August Sedláček, Českomoravská heraldika II., Praha 1925, s. 130). Naposledy uvedený znak užíval Diviš z Hradešína (1521) a Adam z Hradešína (1600). Zjevný rozpor kozoroh - kamzík je odrazem různosti interpretace figury v různých dobách a v podstatě nepochopení figury kozoroha na skále ve prospěch kamzíka na skále. Lze se oprávněně domnívat, že uvedený rod z Hradešína neměl s dnešním Hradešínem žádné dočinění ve smyslu, že by snad byl jimi Hradešín držen. Do uvedené skepse lze promítnout i skutečnost, že se ves nejméně do poloviny 17. století nazývala Radešín a byla bez zjevného přerušení držena v plynulé chronologické řadě konkrétními pojmenovatelnými vlastníky. Je jistě možný výklad o přídomku, který vyplynul například z držení dvora ve vsi pojmenované Hradešín. Ale i tak platí, že ves měla jméno Radešín. Existuje i rod z Radešína erbu býka.
O JMÉNU
V minulosti byly zaznamenány následující podoby názvu obce: Radessyn (1352), Radossin (1358, 1367), Radyossyn (1367 - c. 1405), Radessin (1373, 1386), in Radossin (1418), v Radešíně (1462), v Radessinie (1542), Radessyn (1654), Radessyn, Hradessyn (1713), Hradeschin, Hradessin (1788), Hradeschin, Hradessjn (1844), Radešín, Hradešín (1890). Význam názvu obce vykládají jazykovědci takto: Z několika doložených tvarů byl prvotní asi tvar Raďošín, a to znamená Raďošův (muže) nebo Raďošin (ženy) - v uvedených souvislostech je myšlen dvůr. Tvar Raďošín se změnil pravidelně v Raděšín, Radešín a Hradešín (Antonín Profous, Místní jména v Čechách, I., Praha 1954, s. 749).
O ERBU OLBRAMOVICŮ
Olbramovici byli významnou pražskou patricijskou rodinou. Pocházeli z Chebu. Jejich pojmenování má oporu v často užívaném osobním jménu Wolfram - Olbram. Po celé 14. století zaujímala rodina významné společenské postavení. Poté, co její členové získali statek Horku, Přišimasy a Škvorec s Radešínem (Hradenínem), začali se psát ze Škvorce. K tomuto rodu patřil i pražský arcibiskup Olbram ze Škvorce. O jejich erbu je psáno: "pět plamenů ohnivých červených v poli bílém vladykové ze Škvorce, kteří také 6 plamenů měli v pokosné čáře končících od levé do pravé polovice štítu se nesoucích" (Martin Kolář, August Sedláček, Českomoravská heraldika, Praha 1902, s. 196). Z pečetí Menharta syna Olbramova (1329), Prokopa syna Bohuslavova (1382), Olbrama syna Menhartova (1392) a arcibiskupa pražského Olbrama ze Škvorce (1397) lze odpozorovat, že štít byl dělen plamenným řezem.
O SVATÉM JIŘÍ
Sv. Jiří se stal jedním z nejpopulárnějších svatých. O jeho životě je známo velice málo. Jistotou je, že zemřel mučednickou smrtí pravděpodobně na začátku 4. století za vlády císaře Diokleciána. O to více legend je o něm vyprávěno. Nejznámější je příběh, ve kterém osvobodil princeznu z moci draka. Úplný cyklus svatojiřské legendy o 45 výjevech se zachoval ve výzdobě jedné z místností gotického paláce hradu v Jindřichově Hradci. Sv. Jiří je uctíván jako voják, který šel pro víru v Krista na smrt. Je proto patronem rytířů, vojáků, jezdců. Obvykle je zobrazován jako rytíř bojující s drakem. K jeho atributům patří stříbrný štít s červeným heroldským křížem. Je zobrazován s bílou korouhví s červeným křížem, či je křížem ozdoben na prsou stříbrného brnění. V jedné verzi pověsti o jeho zápase s drakem ovázal drakovi okolo krku pás princezny a dovedl draka před krále a pak drakovi usekl hlavu mečem.
O OBECNÍ PEČETI
Po zrušení nevolnictví v roce 1848 byla zrušena také patrimoniální (vrchnostenská) správa a ta byla v roce 1850 nahrazena správou státní zřízením okresních a obecních úřadů. Nedlouho poté bylo zákonem nařízeno, aby obce ve výkonu svých samosprávných funkcí používali razítek či pečetí jako nutného ověřovacího a pověřovacího prostředku pro zajištění relevance aktů obce a jejích představitelů. Jako reakce na tento požadavek státní správy vznikaly v obcích razítka. Obsah razítek byl různorodý. Některé obce si vystačily s pouhým názvem. Jiné chtěly mít na razítku nějaký symbol. Jejich volba byla různorodá. Od českých lvů přes "české národní" lípy a kostely, kostelíky, kaple, kapličky až k symbolům blízkým venkovskému životu, jakými byly pluhy, kosy, hrábě, srpy, klasy, snopy, vinné hrozny, vinné keře, koně atd. Někdy v této době vznikla pečeť také v Hradešíně - v pečetním poli byl vyryt obilný snop provázený po stranách hráběmi a srpem a dole nápisem HRADESCHIN.
S využitím podkladů p. Stanislava Kasíka, Heraldická kancelář Roudnice nad Labem
Mgr. Miloslav Oliva
OLBRAMOVICI
Významnými majiteli škvoreckého majetku, včetně poddanského tržního městečka Úvaly, byli v období vrcholného středověku celých sto let příslušníci rodu Olbramoviců. Z počátku patricijský, později šlechtický rod, dnes již prakticky zapomenutý.
Do Prahy přišli jejich předkové Wolframovci, obchodníci a z dnešního pohledu i podnikatelé, z tehdy říšského (německého) Chebu na počátku 13. století v další kolonizační vlně. Tito velmi schopní němečtí měšťané se postupně stali významnými patriciji na Starém Městě pražském, a jak plynuly jednotlivé roky i století, zařadili se k nejstarším pražským patricijským rodům a členům pražské staroměstské rady. Takto jsou doloženi od šedesátých let 13. století(1. Pod jejich vliv patřily přední kostely Starého Města pražského(2, např. hlavní farní chrám sv. Mikuláše. Brzy se tento rod zařadil mezi přední reprezentanty zbohatlých pražských patricijů tak, jak příslušníci původně německého rodu postupně srůstali s prostředím české elity a počešťovali se. Ukázat to můžeme i na tom, že si patricij Wolfram zvolil vedle syna Menharta pro svého druhého syna české jméno Bohuslav. Wolframovci - Olbramovici (také Volbramovci) se významně podíleli na dějinných událostech v životě země. Příkladem může být následující epizoda ze života patricije Wolframa. 24. srpna 1290 dal mladý král Václav II. popravit Záviše z Falkenštejna, druhého manžela své matky královny Kunhuty, vdovy po Přemyslu Otakaru II. Králův podkomoří Zbyslav Zajíc z Třebouně nechal uvěznit pražské patricije Wolframa a Reicharda a mučením je chtěl donutit k rychlému zaplacení pokut za služby a finanční pomoc Závišovi z Falkenštejna. Podkomoří Zbyslav Zajíc toho skutečně dosáhl, ale již v roce 1291 ho jmenovaní hrdí patriciové ze msty v ulicích Prahy zajali a zabili(3.
Po násilné smrti posledního Přemyslovce, sedmnáctiletého krále Václava III. v roce 1306, se rozhořely zákulisní i veřejné souboje šlechty o osiřelý český trůn, o svoji účast se hlásili i bohatí patriciové. Tehdejší patriciát zahrnoval měšťanskou elitu na Starém Městě pražském, v Kutné Hoře a v Brně, snad ještě v Hradci Králové, Olomouci, Jihlavě, Plzni, Českých Budějovicích, Opavě a ve Znojmě. Kromě výnosných domů vlastnili patricijové ve městech další nemovitosti. Důležité bylo zvláště to, že jim patřila půda, na které si stavěli domy méně zámožní měšťané. Ti pak museli vlastníkům půdy platit ročně rentu. Velké byly i majetky, které si patricijové zakupovali mimo vlastní město. Patřily jim dvory, vinice, vesnice, rychty v menších městech, podíly v důlních dílech, některým i hrady. Patricijové též disponovali obrovskými finančními částkami. Toto jejich velké bohatství vznikalo z dálkového obchodu, z dovozu a prodeje cenného zboží z ciziny, zvláště flanderských či brabantských suken a koření, dalším zdrojem bohatství bylo peněžnictví - z Čech a z Moravy se vyváželo stříbro (od roku 1300 většinou ve formě ražených českých grošů), bohatí páni, církevní osoby i sám král potřebovali peníze, a i když církev zakazovala půjčovat peníze na úrok, našla se vždy nějaká cesta, jak tento příkaz obcházet. Konečně třetím zdrojem bohatství patriciů byla podnikatelská činnost. Uvnitř větších měst bylo počátkem 14. století vůdčí postavení patricijských rodů neotřesitelné. Měšťané, kteří jim platili ze svých domů či jiných nemovitostí rentu, byli na nich závislí i právně, např. nesměli bez jejich souhlasu svůj dům prodat, vlastník pozemku je zastupoval také při jednání na městském soudu, byl jejich patronem. Závislý měšťan byl pak tzv. muntmanem, tedy jakýmsi klientem, který v případě potřeby šel se zbraní v ruce podporovat svého ochránce. Nadvládu patriciátu neohrožovala ani skutečnost, že mezi patricijskými rody panovala značná řevnivost(4. Tuto skutečnost připomíná například Kronika tak řečeného Dalimila, kde je uvedeno v souvislosti s povoláním míšenských oddílů do Prahy na pomoc Jindřichovi Korutanskému(5: … Kníže otevřít chce brány, ale mnozí měštěníni pražští ze zrady ho viní. Kokotovci s Volframovci přidaji se k české obci, s Velflovci pán Od kamene Míšenským však dělá bene, chce jim vydat pražské město….
V tomto nejistém a velice rušném období převzal veškeré finanční operace státu pod nejvyšší kontrolu pán Jindřich z Lipé jako královský podkomoří, maršálek a český hejtman, pocházející z mocného rozvětveného panského rodu Ronovců (páni z Dubé, Lipé a Lichtenburka). Svoji velkou přízeň mimo jiné věnoval i pražskému patriciovi Wolframovi. Jeho prostřednictvím se rod Wolframovců úspěšně zapojil do poměrně malé oligarchické(6 skupiny pánů a patricijů, která se soustřeďovala kolem státních financí na přelomu 13. a 14. století. O řízení státu a jeho ekonomiky byl sveden boj mezi nejaktivnějšími šlechtickými a předními patricijskými rody (obchodníci, bankéři apod. z Prahy a Kutné Hory - Olbramovici, Velflovci, Kokotovci(7, měšťané Od kamene a další)(8. Pány z Lipé a z Lichtenburka podporoval pražský patricij Wolfram. Jejich neúspěšní odpůrci však také vystupovali rytířským stylem a vlastnictvím hradů. To vše mohlo naznačovat přeměnu Čech na šlechticko-patricijskou obec, ale tato tendence se neprosadila. V roce 1310 se pražský patricij Wolfram Menhart postavil na stranu nastupující nové vládnoucí dynastie Lucemburků, když se představitelé české šlechty za přítomnosti spojeneckých patricijů i s Wolframem vyslovili pro budoucího českého krále
v osobě hraběte Jana Lucemburského jako manžela princezny Elišky Přemyslovny, dcery krále Václava II. a dědičky českého trůnu.(9 Následní lucemburští panovníci ve vlastním zájmu poskytovali zejména královským městům nejrůznější výhody a rozšiřovali městskou samosprávu. Patriciát byl nejzámožnější skupinou, tvořil jen asi 5 % obyvatel, ale vlastnil nejméně jednu třetinu veškerého majetku. Jeho bohatství spočívalo nejen v počtech domů, ale i v zakupované půdě mimo město včetně tvrzí a hradů a též plynulo z účasti na dálkovém obchodu i na těžařském podnikání. Města byla na počátku
14. století zcela německá, teprve v jeho průběhu se začal zvyšovat podíl české populace, aniž se to projevovalo v městských radách, které stále ovládal německý patriciát. Konflikty, které z toho vznikaly, řešil v zájmu klidu panovník, ale teprve v posledních desetiletích 14. století byl německý patriciát v Čechách donucen přizvat k účasti na správě města i příslušníky středních vrstev, převážně českého původu(10.
Rozvětvený rod Olbramoviců aktivně zasahoval do sporů o českou korunu od počátku 14. století a umě využíval situace k posilování svého vlivu(11. Např. Olbram Menhartův jmenoval již v roce 1354 faráře ke kostelu sv. Petra a Pavla v Horkách, které byly ve 14. století součástí škvoreckého majetku (panství), v roce 1367 ke kostelu sv. Jiří v Radešíně (dnes Hradešín), od roku 1356 byl Olbram Menhartův rychtářem na nově založeném Novém Městě pražském(12 a v letech 1373-1380 purkrabím na Vyšehradě. Jeho syn, také Olbram, budoucí arcibiskup pražský, byl v roce 1379 jmenován vyšehradským kanovníkem a po studiích v cizině se stal kancléřem a nejbližším důvěrníkem mladšího králova(13 bratra vévody Jana Zhořeleckého.
Vliv patricijského rodu Olbramoviců úměrně stoupal i s rozšiřováním nemovitého majetku nejen v Praze, ale i v jejím okolí. Např. Šimon z rodu Olbramoviců vlastní v roce 1360 Roztoky, Olbram Menhartův kupuje v roce 1361 škvorecké panství s hradem i městečkem Úvaly a s dalšími vesnicemi, Pešek z Klučova z rodu Olbramoviců získává v roce 1367 klučovský majetek i s tvrzí, Prokop Bohuslavův z rodu Olbramoviců v roce 1382 vlastní tvrz v Horních a v Dolních Měcholupech.
V době panování Lucemburků se během 14. století vyšvihli do šlechtického stavu i někteří příslušníci měšťanstva, mezi nimiž nechyběli počeštělí Olbramovici, kteří tak vstoupili do řad vlivné "úřednické" šlechty, činné v těsném okruhu královského dvora. Příkladem jsou páni z Vlašimi, páni z Jenštejna a páni ze Škvorce(14, kteří všichni vzešli z Olbramoviců, z této středověké přední pražské patricijské rodiny(15.
Je třeba také zmínit, že během 14. století pomalu končilo výlučné postavení patriciátu v městských radách velkých měst. V Praze nejprve ustoupily do pozadí některé starobylé rody, jak je patrné při obsazování městské rady Starého Města pražského v roce 1318 a potom v letech 1335, 1336 a 1337, kdy mezi konšely Olbramovici zcela chyběli. Po roce 1350 rodina Olbramoviců ze staroměstské rady zmizela definitivně(16 a přemísťuje se na venkov.
Do formování městečka Úvaly vtiskla svoji stopu větev rodu Olbramoviců pocházející od Olbrama Menharta, který zakoupil v roce 1361 rozsáhlé škvorecké panství. Kromě hradu a vsi Škvorec panství tvořily vesnice Zlatá, Květnice, Hradešín, Horky, Přišimasy, tvrz a vladycký dvůr Hostín u Úval a polovina městečka Úvaly. S manželkou Kateřinou, sestrou pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna měl tři syny, Olbrama, Pavla a Václava, z nichž ve veřejném životě nejvíce vynikl nejstarší Olbram. Ten od roku 1377 studoval na pražské univerzitě práva a jak jsem již dříve uvedl, byl v roce 1379 jmenován vyšehradským kanovníkem a současně studoval právo na univerzitě v Padově.
V roce 1386 se stal kancléřem a důvěrníkem vévody Jana Zhořeleckého. V letech 1389 - 1396 byl proboštem kapituly u sv. Apolináře na Novém Městě pražském. Když tehdejší pražský arcibiskup Jan z Jenštejna nuceně rezignoval, protože nenalezl v Římě zastání ve sporu s králem, dosáhl po dlouhém jednání toho, že jeho synovec Olbram ze Škvorce se stane také jeho nástupcem. K tomu došlo 31. ledna 1396, kdy papež Bonifác IX. dosadil Olbrama na pražský arcibiskupský stolec. Arcibiskupské vysvěcení přijal 2. července téhož roku. Podle dochovaných zpráv byl 4. arcibiskup pražský Olbram ze Škvorce mužem smírným a mírumilovným, vyznačoval se snahou udržet významné postavení pražského arcibiskupa v zemi a také církevně reformní směr v životě arcidiecéze, zahájený již Arnoštem z Pardubic, obojí za počínajících nepokojů v Čechách a také za hospodářských těžkostí a vysoké zadluženosti arcibiskupství. Jako arcibiskup doprovázel v březnu 1398 krále Václava IV. při návštěvě Francie a 15. června 1399 se významně zasadil o sjednání smíru mezi Václavem IV. a příslušníky vysoké šlechty v panské jednotě. Počátkem roku 1402 jmenoval kněze Jana Husa kazatelem v Betlémské kapli. Arcibiskup pražský Olbram ze Škvorce 1. května 1402 zemřel a byl pochován v pražské katedrále sv. Víta v kapli sv. Jana Křtitele, kterou ještě stačil před svou smrtí vysvětit.
Z Olbramových bratrů si nejmladší Václav v roce 1396 vysloužil v králových službách 500 hřiven stříbra a Pavel v roce 1397 vykonával úřad purkrabího v Týně nad Vltavou.
Po předčasné smrti arcibiskupa Olbrama si jeho bratři Pavel a Václav škvorecký majetek rozdělili. Rodinu pánů s predikátem "ze Škvorce" na rozděleném škvoreckém majetku (panství) ale zasáhly problémy ekonomického rázu. Václav ze Škvorce byl okolnostmi donucen již v roce 1411 prodat svůj podíl, tzn. rentu ze škvoreckého hradu, polovinu místního dvora a část vesnic. Svůj díl škvoreckého majetku si Pavel ze Škvorce ponechal a vlastnil jej až do své smrti v roce 1418. Jeho dědicové škvorecký podíl však také prodali.
V následných letech se vystřídalo na škvoreckém majetku několik majitelů. Až v roce 1431 koupil celou rentu ze Škvorce, Hostína a poloviny městečka Úvaly Petřík z Olbrámkovic, vnuk Prokopa Černého(17, zvaného zkráceně Olbrámek. Tím se celý škvorecký majetek dostal zpět do rukou rodiny Olbramoviců. Jako jeho majitel se Petřík zúčastnil svatomartinského sněmu v roce 1433 a v této době husitských válek se stal členem umírněného Pražského svazu. V roce 1435 byl však škvorecký majetek fakticky v držení Petříkova švagra Jana, Petřík si ponechal jen tvrz a vladycký dvůr Hostín. Po smrti Jana v roce 1452 vlastnil škvorecký statek, k němuž patřily hrad s poplužním dvorem a vesnice Škvorec, polovina městečka Úvaly, dále vesnice Horky, Křimín, Skřivany a podací právo ke kostelu sv. Jiří na Hradešíně a ke kostelu sv. Petra a Pavla v Horkách, jeho syn Mikuláš. Ten však celý škvorecký majetek rodiny Olbramoviců v roce 1462 definitivně prodal královskému prokurátorovi Čeňkovi z Klinštejna a jeho manželce Kateřině z Okoře. Tak začala nová éra vlastnických vztahů na škvoreckém panství pánů Škvoreckých z Klinštejna
Tím také končí stoleté vlastnictví škvoreckého panství s městečkem Úvaly rodinou Olbramoviců.
Do konce 15. století, ve své době jeden z nejvýznamnějších a vlivných patricijských, později šlechtických rodů, Olbramoviců ze Škvorce úplně zanikl. V současnosti tento šlechtický rod prvních pánů ze Škvorce odborná historická literatura připomíná jen ojediněle.
Dr. Vítězslav Pokorný, kronikář města
Literatura, odkazy, vysvětlivky:
(1 Vaníček Vratislav: Velké dějiny zemí Koruny české III. Paseka, Praha-Litomyšl 2002.
(2 První kamenné stavby byly na Starém Městě pražském postaveny na počátku 12. století za vlády Vladislava II.
(3 Vaníček Vratislav: Velké dějiny zemí Koruny české III. Paseka, Praha-Litomyšl 2002.
(4 Kolektiv: Kronika českých zemí. Fortuna Print, Praha 2003.
(5 Faktické bezvládí po vraždě posledního Přemyslovce na královském trůnu Václava III., před nástupem nové panovnické dynastie Lucemburků.
(6 Vládnoucí skupina.
(7 Fridrich, Jan a Mikuláš, řečení od Kokotů neboli Kohoutů.
(8 Po středověké Praze, která měla přes 100 tisíc obyvatel, byla Kutná Hora druhým nejvýznamnějším městem, která měla kolem 8 tisíc obyvatelů.
(9 Vaníček Vratislav: Velké dějiny zemí Koruny české III. Paseka, Praha-Litomyšl 2002.
(10 Kolektiv: Kronika českých zemí. Fortuna Print, Praha 2003.
(11 Kolektiv: Úvaly v průběhu století, str. 20. Město Úvaly, Úvaly 2004.
(12 Nové Město pražské bylo založeno Karlem IV. v roce 1348.
(13 Jedná se o Václava IV.
(14 Predikát ze Škvorce získal Olbram Menhartův pravděpodobně v roce 1385 - Olbram Menhart de Skworec.
(15 Za šlechtice byl považován svobodný, urozený držitel určitého statku, podléhající zemskému právu. Urozenost mu byla dána buď původem, nebo ji mohl časem získat, když si zakoupil zboží na venkově a vyvázal se z jakýchkoliv jiných společensko-právních svazků, např. byl-li dosud měšťanem, vzdal se městského práva i případného povolání. Na konci 14. století se začala uzavírat a stavovsky profilovat skupina vysoké šlechty - pánů, zatímco rytíři, vladykové a panoši se formovali do druhé skupiny nižší šlechty.
(16 Vaníček Vratislav: Velké dějiny zemí Koruny české III. Paseka, Praha-Litomyšl 2002.
(17 Prokop Černý, vlastník Dolních Měcholup, byl vnukem Prokopa Bohuslavova.
Kdo ví o letadle na náměstí?
Od připomenutí událostí spojených s koncem 2. světové války uplynulo již několik měsíců. V této souvislosti jsem se nedávno dověděl o jedné zajímavosti. V květnu nebo červnu roku 1945 stálo prý po určitou dobu na dnešním náměstí Arnošta z Pardubic malé letadlo. Nabízí se řada otázek: jaké to bylo letadlo, jak se do prostoru náměstí dostalo, proč bylo na náměstí a mnohé další. Najdou se pamětníci, kteří by mohli tuto záhadu objasnit? Vím, že je to nepodstatná věc, ale i tato maličkost tvoří část mozaiky dějinných událostí.
Ing. Vladislav Procházka
|